Tentokrát jsme zvládli vyrazit na výlet i o sobotním dni, kdy tentokrát se naším cílem stalo Liberecko u obce Polesí a to konkrétně Mezinárodní naučná stezka Lužické a Žitavské hory.
Z obce Polesí, kde nás mimo jiné hned u prvního domku kejhavě přivítali zdejší „vzpřímené“ kachny, takže o mé silné zaujetí a touhu jít si s nimi „pohrát“ bylo „hezky“ postaráno“, takže páníčci museli mé choutky celkem krotit, jsme vyrazili do lesní klídku po zelené barvičce, kde jsem si zlehka prozkoumala zdejší 2 řopíky, načež u rozcestí Pekařův kříž (kde v reálu žádný kříž na viditelném obzoru nebyl) jsme se napojili na barvičku modrou a následně červenou, kde jsme si mohli prohlédnout pořádnou, ale bohužel již padlou Tobiášovu borovici (ale naštěstí zde již byla zasazena její mladá nástupkyně, takže jednou tu zase pořádná borovice bude). Posléze jsme se stále červeně vydali na Loupežnický vrch, na němž bylo ale řádně větrno jak na vídrholci, takže nic extra příjemného, ale je dost možné, že nám takto o sobě dávala vědět zřícenina hradu Větrov, která se zde měla nacházet, ale žádného rozeznatelného pozůstatku jsme si nevšimli, takže je možné, že hrad Větrov tu „straší“ aspoň v této větrnné podobě, aby se o něm vůbec nějak vědělo. 🙂
Z Loupežnického vrchu s hradem/nehradem jsme dále pokračovali až k obci Petrovice, přes níž jsme si udělali civilizační průchod, ale byla to taková civilizace/necivilizace – tam, kudy jsme procházeli, tak bylo sice pár domků, ale nikde ani živáčka (ani ve formě člověka a ani ve formě nějakého čtyřnožce či opeřence).
No a z Petrovic jsme to pak střihli po modré barvičce zpátky do Polesí, tady si páníčci udělali krátkou zahřívací zastávku v místní hospůdce U Budulínka a již za pěkného šera jsme vyrazili zpátky k domovu.
 Trikolora na Loupežnickém vrchu 🙂 |
Fotogalerie z tohoto libereckého výletu je TADY.