Jak jste si v loňském roce mohli všimnout, měli jsme tu čest pomoci zatoulanému novofundlanďáčkovi Lokimu od Jankova (připomenutí zde) a i v letošním roce jsme se k tomuto podobnému nachomýtli také a to dokonce přímo v našem městečku.
Páníček vyzvedl v podvečer paničku z práce a jeli domů za mnou. No a při průjezdu kolem zdejšího Tesca si panička všimla, že tam po travnaté ploše ťapká jakýsi berňáček a široko daleko kolem něj žádný páníček a když jej autem minuli, tak dokonce začal vstupovat i do silnice. Moji páníčkové nelenili, jak to šlo, tak se otočili a jeli zpět za daným berňáčkem. Ten mezitím doťapkal do areálu zásobování tohoto obchoďáku a z páníčkovic auta měl celkem respekt. Páníčci tedy zastavili, panička vystoupila a šla tohoto ňoumíka odchytávat. Na pejskovi bylo patrno, že je nějaký celkem uťapaný, je mu pořádné teplo a musí mít o pořádnou žízeň.
Panička následně zjistila, že se jedná o berňáckou slečnu a ačkoliv má na sobě obojek, bohužel je bez jakékoliv identifikace. Takže začalo rozhodování, co s ní. A jak to již u paničky bývá, její přesvědčení jí nedovolilo berňačku nechat na místě jen tak, takže byla naložena do kufrového prostoru naší výletové boudičky, aby neťapkala zase někam kdoví kam dál a něco se jí nestalo.
Páníčci se zkusili ohledně tohoto zastavit na místní služebně městské policie, která by toto měla řešit, ale bohužel nebyly úřední hodiny a uváděné mobilní číslo bylo nedostupné. Zajímavé… 🙁
Takže páníčci fenečku dovezli k nám domů. Pro mne bylo velkým překvapením, co TO vystupuje z mého cestovatelského prostoru naší boudičky a co TO páníčci vpouští na moje domácí zahradní teritorium. Fenečku jsem si přišla očuchat, ale jelikož bez mého dovolení vstoupila do mého rajónu, začala jsem jí to dávat řádně najevo, takže muselo dojít k našemu plotovému oddělení. Mému naštvanému rozpoložení taktéž nepřidalo i to, že se ona stala najednou středem zájmu, zkoušeli se jí dávat MOJE mlsíky a byla jí dána k dispozici i NAŠE voda (ještě že ne z MOJÍ mističky). Holka se tedy napila, lehce ochladila a trošku odpočinula a u páníčků nastala logická otázka: Co s ní? 🙂
Nu což, o jejím nalezení se musí přece někdo také dozvědět, tak se „vetřelkyně“ nechala paničkou vyfotit, ta pak šla vytvořit letáček o nálezu pejska a pak je jeli s páníčkem rozvěšovat po městě. Logicky vzato započali s výlepem v lokalitě nálezu a poté páníčka napadlo, že bychom jeden letáček mohli dát na zdejší benzinku, co kdyby se tam náhodou na feňuli někdo ptal. A byl to opravdu nápad dne, jelikož pracovnice benzínky paničce sdělily, že zrovna před chvilkou tam byl nějaký pán a přesně na takového pejska se ptal, ale že nevědí, kam pak jel dál hledat a ani kontakt na sebe tam nenechal, jen paničce naznačili s jakým typem auta po městě jezdí a hledá, kde se dá, tak jim tam panička ponechala letáček a chtěli s páníčkem jet po městě zkoušet hledat dané auto s pánem. No a náhoda tomu přála, že s pomocí pracovnic benzínky moji páníčci identifikovali, že daný pán projel zrovna v tu chvíli opět kolem, takže začalo jeho „pronásledování“, ale páníčci jej následně ztratili z dohledu, načež po chvilce panička měla telefon, na nějž jí volal daný pán hledající pejska (vrátil se na benzinku a obsluhující paní mu daly ten letáček). 🙂
Takže byla ruka v rukávě, pán si k nám domů přijel pejska vyzvednout, načež po chvilce dorazilo ještě i druhé auto s hledací posádkou a všichni měli moc velkou radost, že je hafina v pořádku a nalezená. Dozvěděli jsem se, že se jmenuje Ennie a dost se bojí bouřky. A jelikož dnes odpoledne jedna menší proběhla, povedlo se jí holce dostat z jejich zahrady a šla „na vandr“. Páníčci od Ennie pak dostali od mých páníčků doporučení, že by bylo opravdu dobré, Ennie na obojek opatřit nějakou známku s kontaktem na ně, že kdyby ho měla, mohli jsme již dávno zavolat – tak to prý udělají.
Všichni jsme měli velkou radost, že vše dobře dopadlo a já navíc i radost z toho, že jsem posléze započala být na svém „panství“ konečně bez nějakého vetřelce. 🙂
 „Tulačka Ennie 🙂 |