Dnešního dne večer (rozuměj již za tmy) se nám na cestě z našeho dnešního výletování přihodilo jedno nečekané „zpestření“ a to, že jsme na silnici u obce Jankov, která je nedaleko od nás, potkali osamocené, zmateně pobíhající a viditelně dosti znavené černé štěně většího plemene. Páníčci ho zahlédli skoro v poslední chvíli tak, že stihli s naší čtyřkolovou boudičkou ještě razantněji zabrzdit, aby mu nebylo ublíženo. Páníčků vnitřní cítění jim však nedovolilo ho tam jen tak zanechat, takže panička se za spolupráce MÉHO vycházkového špagátku jala jej jít odchytit, zatímco já vše trochu nechápajícně sledovala ze svého kufrového prostoru.
Odchyt toho „blba“ šel kupodivu velmi dobře (k paničce se vlastně téměř hned sám hnal) a po bližším zkoumání panička identifikovala, že se s největší pravděpodobností jedná o malého novofundlanďáčka. Štěně mělo hezký nový červený látkový obojek a i kvalitní antiparazitní obojek, ale chybělo mu to nejdůležitější a to nějaká známka, telefon na obojku apod., aby páníčci věděli, komu patří (nejprve si pohrávali i s myšlenkou, jestli ho nějaký zmetek nevyhodil jen tak z auta, ale hlavně kvůli těm obojkům se chlácholili, že to snad ne). Takže následně přišlo dilema, co s ním dál, jelikož všude byla tma, nikde nikdo, jen silnice a my.
Paničku pak napadla „spásná“ myšlenka a to naložení štěněte do naší čtyřkolové boudičky pod nohy spolujezdce, tedy paničky (což mne se z kufru silně nelíbilo, že si k nám jako leze, resp. je trochu násilně vsouván cizí pasažér) a že se s páníčkem dojdou optat do jankovské hospody, jestli by tam nevěděli, komu by mohl ten psí tulák patřit (panička naivně doufala, že v hospodě na menším městě by se mělo vědět všechno). Bohužel v danou dobu již byli v hospodě přítomni jen dosti otrlí štamgasti se svérázným názorem na nalezeného psa (rozuměj rozehřátí trouby na něj apod.), takže jsme rozhodli, že jej holt vezmeme k nám domů.
Doma jsem se konečně s tím psím „uhlím“ mohla seznámit, krátké očuchání mi bohatě stačilo, jako nic extra jsem ho nevyhodnotila a čekala jsem, kdy jako hodlá z mého teritoria odcházet. A ono prdlajs, páníčkové mu udělali provizorní venkovní nocoviště u nás na zahradě, poskytli mu na jídlo i na pití MOJE(nepoužívané) mističky a dokonce dostal i papání z MÝCH zásob (to jsou ale způsoby, vkrade se sem, používá moje věci a ještě mi ujídá) a pak nám oběma páníčci popřáli dobrou noc. O tom, že by byla dobrá, se opravdu nelze pozitivně vyjádřit, jelikož ten chlupatý smrad celou noc kňoural a poštěkával, že se skutečně nedalo pořádně odpočívat. Hrůza. 🙂
Ráno mi opět ujedl z mých zásob a přes noc nějak nabyl energii, že si (bláhově) myslel, že já s ním budu nějak po zahradě pobíhat, honit se s ním či se od něj nechám jakkoli „ošahávat“. To byl tedy na pořádné brzdě, fracek jeden, přičemž zpočátku to nechtěl nějak moc chápat, tak jsem mu to musela i důrazněji domluvit. 🙂
Páníčci mezitím vším vytvořili přes Psího detektiva letáček s nálezem psa, pak také i výzvu o nálezu psa na knize ksichtů (rozuměj Facebook), kontaktovali jankovský obecní úřad a vydali se i do terénu s vytvořenými letáčky. Opravdu se jim nechtělo to mrně dávat do útulku, takže se snažili, jak je jen napadlo nastalou situaci řešit.
A právě vydání se do terénu bylo úspěšné, jelikož na jedné autobusové zastávce, kam chtěli náš letáček „Našel se pes“ vyvěsit se již nacházel jiný čerstvý letáček „Hledá se pes“ a hle, hledal se ten samý pes, kterého jsme my našli. Takže super zpráva, došlo ke zkontaktování hledajících páníčků a za cca 1,5 hodiny si toho tuláka přijeli k nám vyzvednout. Dozvěděli jsme se, že se skutečně jedná o novofundlanďáčka, že se jmenuje Loki a že paničce zdrhnul na procházce, jelikož se mu nechtělo jít tím směrem, kam šla právě jeho panička. Od mé paničky dostali tito páníčci proškolení, že kdyby měl na sobě známku či cokoliv jiného, mohli jej již mít klidně již včera doma a nemuseli se o něj strachovat, přičemž to vypadalo, že si tuto radu pro proběhlém zážitku vezmou k srdci. Velice vděčně nám za Lokiho poděkovali, já si vysloužila i pomazlení od nich a já byla ráda, že to mrně už jede k sobě domů a já ve svém revíru nebudu muset trpět cizího návštěvníka. 🙂
 Psí tulák po příjezdu k nám 🙂 |
|
