O dnešní neděli jsme zamířili na výlet k jihomoravskému Blansku a to konkrétně k obci Olomučany na zdejší Naučnou stezku Olomučany a také hrad Nový Hrad.
Naše putování jsme započali na okraji Olomučan u rozcestí Pod Hrádkem a zdejší nedaleké studánky U Sasanky, která nebyla pro psí občerstvení příliš praktická. Jednalo o moderní pojetí s nějakými „mřížemi“, takže má maličkost, aby se mohla nějak občerstvit, musela pořádně ohnout svůj hřbet, aby trošku té tekoucí vody nachytala do tlamičky, ale zároveň musela dávat bedlivý pozor na to, aby neměla osprchovanou celou hlavu. Na tyto studánkové moderny mne moc neužije, studánka má být buď klasicky, bez nějakých prostocviků dostupná roura nebo zavodněná „jáma“, ne? 🙂
Odtud jsme se posléze průchodem přes hezkou stráň s rostlinou džunglí dostali ke zřícenině Čertova hrádku, kdy se opravdu jednalo o pořádnou zříceninu – z pozůstatků hradu jsme zde nalezli jen takový větší kámen (tak jsem se vyfotila u šutru, jako že jsem tu byla, a pokračovali jsme dál). 🙂
Pak na nás čekal samotný hrad Nový Hrad, v jehož útrobách jsme i chvíli pobyli, jelikož zde zrovna probíhal jakýsi středověký jarmark. Lidiček tu bylo celkem dost a já u nich svou přítomností vzbuzovala reakce: „Jé, to je ale krásný pejsek!“. To mne moc těšilo, přičemž tyto „ódy“ se posléze trochu zvětšili, jelikož na hrad dorazila se svojí lidskou smečkou i jistá jiná berňácká kolegyně, takže lidičkové byli v úžasu, že je zajímavé, že na 1 hrad v 1 chvíli dorazili 2 „stejní“ hafani. Já bych se s kolegyní moc ráda kamarádila, ale její páníčci tomu nebyli příliš nakloněni, horko těžko nás nechali se společně očuchat, ale což, aspoň takto zlehka jsme si „pokecaly“.
Na hradě samotném jsem také prubla kousek zdejší domácí klobásky a trošku místního piva (přece nezůstanu o tyto pochutiny ochuzena), páníčci si prošli celý zdejší hrad a při odchodu z hradu, jsem jako hradní paní nemohla odolat tomu, abych se nezvěčnila se zdejšími vstupními „hlídači“, kteří neměli problém a s velkou ochotou mi udělali „fotokřoví“. 🙂
Z hradu jsme to pak střihli po červené barvičce, kdy mne páníčci namlsali na to, že za chvilku tu bude studánka U Kukačky a já zde budu moci uhasit žízeň po tom hradním občerstvení. A ono ve výsledku prdlajs – studánka byla vyschnutá na troud a ať jsem koukala okolo všude možně, nebyla tu fakt ani kapička vody. Z toho jsem byla celkem rozmrzelá, ale toto „utrpení“ jsem si následně vykompenzovala u pramene U Huberta, což byla taková jakoby vodní vanička s již „lehce“ uleželou vodičkou, což se mi moc líbilo (páníčkům o trochu méně), jelikož to zde bylo moc hezky osvěžující. 🙂
Od Huberta jsme se pak vrátili zpět k vyschnuté Kukačce a odtud zamířili vstříc Památníku K. H. Máchy, kde bylo moc hezky a klidně, přičemž panička mi zde předčítala jakousi básničku: „Byl pozdní večer první máj, večerní máj byl lásky čas…“, což jsem tedy nechápala (mluvila o večeru a bylo odpoledne, mluvila o máji a je červen) a tak jsem se spíše se věnovala očmuchávání zdejší lokality, přičemž na povel „Hynku, Viléme, Jarmilo jdeme“ jsme vyrazili dál a to k Pomníku Leopolda Grabnera a opětovným minutím vyschnuté Kukačky jsme po neznačené lesní cestě dorazili až na rozcestí Na rozcestí, z nějž jsme odbočili směrem ke studánce U Tetřeva, kde se mne víc než samotná studánka líbil zdejší uleželý a lehce „voňavý“ lesní rybníček, ale přes domluvu páníčků jsem po chvilce nepohrdla ani tedy tou samotnou studánkou, když už se tu tedy také nabízela. 🙂
No a následně jsme se vrátili Na Rozcestí a pochodem po luční cestě s hezkými výhledy do kraje jsme se navrátili k našemu čtyřkolovému oři, který na nás věrně čekal na našem výchozím místě, kde jsme jej zanechali. 🙂
 Hradní paní se svou družinou 🙂 |
Fotogalerie z tohoto jihomoravského výletu je TADY.