O dnešní sobotě 27.2. jsme se s páníčky výletově vydali na Českobudějovicko k obci Červený Újezdec, kde jsme si udělali takovou lesně/nelesní procházku pod místním Kamenným vrchem.
Naše ťapkání jsme započali u automotosilnice kousek za Červeným Újezdcem, odkud jsme se po zpevněných lesní cestách vydali do plánovaného lesa, který však i zde „díky“ kůrovci byl již spíše nelesem. I tak jsme si takto hezky vychutnávali zdejší klídek a liduprázdno, načež cestou se zejména nám, trikolorám v dnešním poměrně teplejším počasí šiknul lesní potůček (nebo říčka?) Kyselá voda, ale ještě zajímavější byla odtud nedaleká studánka U Kyselé vody. Nevíme sice, kdo ten název potůčku (?říčky) vymýšlel, ale vodička jak přímo z něj, tak i ze studánky byla mňamózní a osvěžující, takže o žádné kyselosti fakt nemohla být řeč. Kyselý je tak citrón, ale ne lesní vodička přece? 🙂
Následně se naše prochajdové kroky ubíraly dále po kousku zelené barvičky, kterou jsme však po chvilce opustili, a šli si „svojí“ bezbarvou zpevněnou cestu již směrem k našemu startu, kde jsme už sice nic extra zajímavého krom pořádně velkých a pořádně přetížených elektrických stožárů (rozuměj: bzučelo to z nich jak z úlu), které nás, trikolory fakt nechaly zcela chladnými, nepotkali, a příjemně vyvětraní jsme se „nalodili“ na naši čtyřkolovou palubu a vyrazili zpět do naší domoviny. 🙂
Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Naproti tomu v neděli 28.2. jsme se před zítřejším vládním omezením na meziokresové cestování vydali kousek dále a to na jižní Moravu na Hodonínsko k obci Dambořice, kde jsme si udělali ťapkací „kolečko“ v místním Ždánickém lese.
Naši startovní pozici jsme zvolili kousek za Dambořicemi a to u vinohradu na Spáleném kopci, odkud jsme si udělali po místní cyklostezce pořádně prudký sestup až rybníku Skřípov, do nějž nám, trikolorám však ze strany páníčků nebyl vstup dovolen, jelikož zde dosti silně hrozila přítomnost vodních opeřenců a páníčci fakt neměli náladu na nějaké naše „tóčo“. Tudíž podél rybníku jsme prošli jen tak dále, načež však tam dále po cestě jsme ten rybníkový zákaz nechali páníčkům řádně „sežrat“, jelikož dnes bylo skutečně velmi pěkné a teplé počasí, takže jsme očekávali i zajištění průběžného osvěžování našich trikolorních maličkostí. Po cestě ovšem nikde dále žádná vodička nebyla, páníčci jí s sebou pro nás též neměli (prý fakt nepočítali s tím, že zde bude tak vyprahnuto – to je ale blbá výmluva), takže si od nás vysloužili nespočet vyčítavých pohledů, jako že: „Co to má znamenat, my máme prostě žízeň!“ 🙂
Samozřejmě jsme si hrozbu našeho vyprahnutí musely zajistit samy a to nalezením konečně nějaké té louže a nutno poznamenat, že byla i hezky uleželá a pro nás „voňavá“, přičemž páníčci fakt měli velikou smůlu v tom nás od této „dobroty“ odehnat. 🙂
Z cyklostezky jsme se posléze odklonili opět na naší oblíbenou bezbarvou cestu, jež nás dovedla až místní zemněplynové sondě, kterou jsme si řádně obhlédli, načež poté jsme již doťapkali na náš dnešní start k naší čtyřkolové boudičce a z moravského regionu vyrazili do našeho domovinového Středočeska. 🙂
Na fotogalerii z tohoto hodonínského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.