O dnešní neděli jsme si s páníčky zavýletovali na Chrudimsko k obci Bor u Skutče, kde jsme prozkoumali hlavně zdejší pískovcové skály v lokalitě Přírodní rezervace Maštale.
Naše ťapkání jsme započali na okraji obce, odkud jsme se vydali po zelené turistické barvičce, na níž jsme měli tu čest minout zdejší nejvyšší skálu Petrovnu, načež podél potůčku Voletín jsme dorazili k rozcestí Za Borky, kde jsme se napojili pro změnu na barvičku modrou. Ta nás parádně klidným borovým lesem dovedla až k rozcestí Pod Džberkou, kde jsme trochu přemýšleli, co to ta Džberka může být, přičemž jsme se toto pokračujíce z tohoto rozcestí po červené barvičce dále dozvěděli a to že je to studánka Džberka. Ta se mi samozřejmě (jak jinak) velmi líbila a důkladně jsem ji prozkoumala, načež jsme dále po červené dorazili až do hlavní zajímavosti dnešního výletu a to do skalní města Toulovcovy Maštale, kde jsme si prošli i zdejší skalní bludiště, kdy já tedy musela být korigována na své výletové „šlajfce“, jelikož jsem na volno jak neřízená střela lezla do všech možných zákoutí, a páníčci opravdu netoužili po tom, abych někam zahučela ve stylu „padá trikolorní pytel brambor“ nebo abych někam vlezla vpřed, ale nemohla bych vzad. 🙂
Následně nás na cestě čekala možnost pokochání se parádní pískovcovou Hrnčířovou skálou nebo skalním útvarem Františkova mohyla. Poté jsme dorazili k rozcestí Pod Kostelíčkem, kde jsem se s páníčky setkala s nevídanou věcí a to, že tu jiní turisté (naštěstí na druhé straně potoka) měli s sebou na volno se venčící kočku, která na nimi průběžně chodila jak ocásek. Jak říkám, vskutku nevídaná věc, která mne samozřejmě nemohla nechat chladnou, takže jsem se vůči té kočce začala kňouravě a štěkavě čertit a nebýt mých silných páníčků, kteří mne zdárně drželi na mé výletové šlajfce, milá provokativní kočka už by byla mou maličkostí zahnána vzhůru na nějaký ten strom v okolí. To by asi její páníčci čubrněli, co se to děje a velmi by mne zajímalo, jak by jí, manekýnu jednu mňoukavou, dostávali dolů. 🙂
Po této „kulturní“ vsuvce jsme se vydali po žluté barvičce na levé straně zdejšího bezejmenného potůčku, kdy na nás po cestě čekala Voletínská studánka, pak jsme si zašli maličkou odbočkou i k Setonově studánce, načež poté jsme se ocitli také trošku v civilizaci vísky Vranice. Tou jsme jen tak lehce prošli (nikde ani živáčka) a po červené barvičce jsme se již za šera a pak až dokonce i tmy vydali na náš start v Boru u Skutče, kdy jsme ale ještě cestou zvládli minout a v rámci viditelných mezí prozkoumat unikátní, ze skály vyvěrající Mojžíšův pramen a také i trošku Dudychovu jeskyni, kolem níž jsme tedy hlavně opatrně prošli, jelikož jsme díky tmě již skoro nedohlédli ani na zem, abychom věděli, na co nebo do čeho to šlapeme. 🙂
 Trikolorní skalní modelka 🙂 |
Fotogalerie z tohoto chrudimského výletu je TADY.