Dneska jsem společně s páníčky podnikla jak nutný a páníčkovy školy se týkající „výlet“, z nějž jsme následně podnikli i výlet turistický. Školní „výlet“ byla páníčkova účast a skládání zkoušky v té jeho „výukové boudě“. Já se zatím s paničkou procourala zdejším okolím, zvěčnila jsem se před tou páníčkovou „boudou“ a také jsem si vyzkoušela, co to je pražský dopravní provoz, co to jsou semafory a jak je třeba se na nich chovat. U prvního semaforu jsem teda trochu čučela, co to je to divný bzučení (myslela jsem nejdřív, že si na nás dovoluje někdo otvírat svou tlamku nebo zobák), ale pak jsem pochopila, že je to to zařízení s červeným a zeleným panáčkem a když vyleze zelený panáček a cvaká to rychle, můžeme ťapat dál. 🙂
Pak už se za námi vrátil i páníček s dobrou zprávou, že se zkouška povedla, a vyrazili jsme vstříc turistice. Tentokrát jsme zavítali k obci Hranice nedaleko Aše na část zdejší Naučné stezky Na cestě k Trojstátí. Trojstátí v tomto místě znamená setkání hranic České republiky, Bavorska (neboli bývalého západního Německa) a Saska (neboli bývalého východního Německa). Cesta vedla buď mezi loukami, kde jsem vyhlížela a stopovala „imperialistické“ myši, nebo jsme ťapali lesem, kde nás na naučných zastaveních doprovázel skřítek Trojmezníček a páníčkům „pokládal“ zajímavé hádanky a rébusy – asi aby nenudili, než já jsem si očuchala všechno možné okolo a vyzkoušela kdejakou vodu, od louže počínaje, přes močál pokračuje a potokem přesně na hranicích konče. 🙂
Ač není naším hobby to, abychom šli jednou cestou k našemu cíli a tou samou cestou se vraceli, dnes jsme toto podstoupili a ještě že tak – kousek od naší „boudičky na kolečkách“ nás zastihl pěkná jarní dešťová sprška, takže jsme jsme měli v rychlém dosahu náš „plechový deštník“, aby jsme nebyli promoklí jak žabáci. 🙂
 Přesně na hranici SRN a NDR 🙂 |
Fotogalerie z tohoto pohraničního výletu je TADY.