Kromě koupání, funění a klimatizování v chládku jsme dnes zvládli i návštěvu u kamarádů Baka a Maxe. Naposledy jsme se u nich byli podívat v březnu, kdy jim bylo 5 měsíců a byly to pořádní neposední a uštěkaní živlové, takže jsem je musela s páníčky téměř po půl roce zajet opět „zrevidovat“, jestli nedělají nějakou ostudu psímu klanu. 🙂
Od posledně pořádně vyrostli, se štěkáním se uklidnili, ale lítání sem a tam jim stále zůstalo. Hodně naivně si hošíci mysleli, že i já za nima budu lítat jak utržená ze řetězu. To se pořádně spletli, puberťáci jedni, já přece nejsem nějaké hej nebo počkej. S jejich provokováním jsem měla trpělivosti dost, ale samozřejmě nadešel po chvíli taky čas na to jim ukázat, že má trpělivost není bezedná, z čehož byli trošku překvapení, přičemž se pánové následně poté „proměnili“ z „okolních pobíhačů“ na mé doslovné „vlezdoprdelníky“. Takže jsem musela vzít vše zase do svých pacek a udělat tomu útrum a vymyslela jsem to geniálně tak, že jsem si vyskočila na své „kufrové místo“ v naší „boudičce na kolečkách“, kde jsem na puberťáky shlížela dolů na zem jak ze trůnu a prostor jsem měla hezky jen pro sebe bez žádného otravování a utiskování, jelikož „chlapci“ do auta naskakovat neumí (naštěstí). 🙂
 S Bakem a Maxem 🙂 |
Další fotky z dnešní návštěvy u psích kamarádů jsou TADY.