Procházka u Štoků
Datum výletu: neděle 15.1.2023
Cíl výletu: Kraj Vysočina, Havlíčkobrodsko, u obce Štoky
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Rok 2023 jsme „díky“ různým moribundusům u páníčků či minipáníčků výletově započali až dnes, kdy jsme si střihli jen něco trošku odpočinkovějšího, abychom to hned nějak nepřehnali a nedali těm moribundusům zase nějakou až moc lehkou šanci. 🙂
Náš výletový ťapking jsme započali u automotosilnice mezi obcemi Štoky a Dobronín (zcela na rozhraní okresů Havlíčkův Brod a Jihlava), odkud jsme si nejprve střihli krátký silniční pochod, abychom se poté levotočivě odklonili na bezbarvou, rádoby lesní cestu, která však v reálu byla vskutku nelesní, jelikož jak to nyní hlavně na Vysočině bývá, tak tam kde bývával les, tak se nyní vyskytují jen holá lesní místa s tu a tam ponechaným nějakým tím jedním či dvěma kousky „číhajících“ stromů. Obdobný ráz vzezření se vyskytoval i zde, kdy jsme takto postupně chvilku zpevněně a chvilku bahnitě doťapkali až k vrchu Březová výšina, kde to sice úplně moc kopcovatě nevypadalo, ale zato zde „díky“ nepřítomnosti stromů v okolí (místní břízky to už nezachránily) nepříjemně fučelo jak ďas, přičemž do toho se začalo přidávat i nepříjemné mrholení, takže jsme zde nijak příliš nelenili a nechali se dále vést bezbarvou cestou až k modré barvičce, jíž jsme se posléze chopili. Ta nás dovedla až k rozcestí U Jedle, kde už to mrholení začalo sílit ve slabý déšť, takže jsme odtud po další bezbarvé části chvatně spěchali na náš start směrem k automotosilnici, kdy jsme se dost profučení a nepříjemně zvlhlí opravdu těšili do suchých a po chvilce posečkání i teplých útrob naší cestovatelské boudičky. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: Vzhledem k výše zmíněným prodělaným moribundusům a ve vztahu k dnešnímu nepřiliš přejícímu počasí vás možná napadne, zda páníčci po tomto výletu znovu neochuravěli. Ale naštěstí nikoliv, i když poté se raději také stále šetřili, jelikož ten skoro měsíc nevýletování nechtěli dobrovolně nijak zbytečně dál prodlužovat. 🙂
Na fotogalerii z tohoto havlíčkobrodského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u obce Mláka
Datum výletu: neděle 22.1.2023
Cíl výletu: Jihočeský kraj, Jindřichohradecko, u obce Mláka
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start na okraji obce Mláka, odkud jsme se v dnešním typickém zimním (rozuměj zasněženém) počasí, které nás ale od nějakého výletování i s kočárkem neodradilo, vydali do zdejšího lesa, kdy jsme si to nejprve hezky v trošce sněhu štrádovali po bezbarvé lesní cestě vpravo v bok, přičemž po chvíli se ta troška mokrého lepivého sněhu (zcela vhodného na stavění sněhuláka či nějakého bunkru) parádně lepila na přední kolečka našeho kočárku s minipáníčkem, takže místo relativně lehkého tlačení kočárku se tato činnost změnila v dopředné přetlačování se s kočárkem, jelikož obalená přední kolečka dokonale zamrzla, že se odmítala jakkoliv hýbat (i nějaké klacíkové šťourání do nich nepomohlo), tudíž i z těchto důvodů jsme naše ťapkání oproti původnímu plánu trošku zkrátili a to tak, že před lokalitou Nový Řadov jsme se chytli doleva vedoucí lesní bezbarvé rovinkové cesty a páníčci, střídajíc se ve funění s neposlušným kočárkem, minipanička, průběžně brblající, že se jí v tom sněhu nechce ťapkat, a i moje trikolorní maličkost, která byla z celé té prochajdy nejvíce pozitivně nadšená a příjemně vyvětraná a proběhnutá, jsme úspěšná dorazili zpět na náš start. Páníčci „drobet“ hotoví, minipanička nadšená, že už bude moc být zase v autě a nechat se vézt, přičemž já bych si to střihla klidně ještě jednou nebo i o nějaký kousek dál. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂
Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka v parku Zámku Loučeň
Datum výletu: sobota 28.1.2023
Cíl výletu: Středočeský kraj, Nymbursko, obec Loučeň (zámecký park)
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní výletování jsme odstartovali na parkovišti u zámku Loučeň, odkud jsme se vydali do zámeckého areálu. Na začátku jsme byli nejprve nepříliš překvapeni z toho, že u vstupu byla cedule, že my čtyřnožci zde máme volné pobíhání zakázáno (to páníčci asi tak nějak čekali), ale o dost více nás překvapilo, že vstup do zámeckého parku je zpoplatněný. Inu což, když už jsme tu byli, vecpali jsme se (i včetně mé maličkosti) do té jejich pokladní a suvenýrové budky, páníčci korunkově zainvestovali možnost vstupu a vyrazili jsme konečně na ťapkání. Hned venku kousek od pokladnové budky byla otevřená občerstvovací budka, nabízející třeba možno opečení si špekáčku na zdejším ohýnku, tak jsme to vzali jako hezké pozitivno s tím, že si to necháme jako završení našeho vyvětrání se (přece se nerozsedíme a nenacpeme hned takhle na začátku). Vydali jsme se tedy parkem k nádvoří samotného zámku Loučeň a k vedle stojícímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie a sejitím odtud dolů z kopce k vypuštěné kašně s vodotryskem (nyní pochopitelně netryskajícím) jsme se ocitli v samotné zámecké zeleni. Jelikož zde bylo vskutku téměř liduprázdno (rozuměj: vesměs jsme viděli jen pár dvouhohých živáčků jen z dálky), páníčkům to nedalo a i přes vstupový zákaz mi byl zde povolen volný pohyb. To bylo skutečně super a mnohem lepší než být zcela zbytečně na procházkové šlajfce (ale o tomto „volnu“ nikde neříkejte, co kdyby náhodou se toho někdo nějak chytil…). 🙂
Takto jsme si postupně prošli celým místním Labyrintáriem, všechny labyrinty jsme lehce zhlédli, jeden palisádový dokonce i trochu vyzkoušeli a to včetně mne samotné, kdy já to vzala trochu po svém, ato, tak, že když se mi zdálo, že jsem v nějakých palisádových zákrutách trochu „klastrofobická“, řešila jsem po přeskokem palisád, abych přestala být „ohrožovaná“ a opět „volná“. 🙂
Takto jsme se navrátili opět na náš start u pokladnové budky a chtěli jsme se jít odměnit do té již výše zmíněné občerstvovny. Ale jak to u nás bývá zvykem, jelikož jsme toto měli v plánu, zákonitě nám to opět nevyšlo, již zde měli občerstvovně zavřeno a jen tu provokativně hořel ten ohýnek, na němž se ty plánované buřtíky daly opékat. Nu což, nedalo se dělat nic…
Pak už jsme se jen navrátili před samotný zámek Loučeň pro provedení nějakých těch fotografických povinností dle přání paničky a následně jsme to tu už zabalili a vrátili se zpět na parkoviště k naší cestovatelské boudičce a hezky vyvětraní se vydali zpět na cestu k domovu. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: Určitě musím zmínit, že v areálu zámku bylo i několik možností se vyfotit (prostrčením hlavy to takových divných „tabulí“) jako někdo jiný, čemuž páníčci neodolali i vzhledem k mé trikolorní osobnosti, tak jsem měla „tu čest“ se stát Bílou paní či Sochou svobody. Zvláštní nápady, ale proč ne, když to páníčkům udělá radost a mne z toho za odměnu „kápne“ něco dobrého do tlamičky. 🙂
Jak se vám v těch vzezřeních líbím? 🙂
Na fotogalerii z tohoto nymburského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Vrapic
Datum výletu: neděle 29.1.2023
Cíl výletu: Středočeský kraj, Kladensko, u obce Vrapice
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Starting jsme si odmávali na okraji lesa u automotosilnice mei obcemi Vrapice a Kladno, odkud jsme se závorovou obchůzkou vydali po lesní zpevněné cestě a zároveň cyklostezce, kdy jsme zde minuli hájovnové stavení, kde si na nás za neprůhlednými vraty otvíralo štěkací tlamu celkem větší „stádo“ různých hafanů (dle hlasu a hlásků to znělo na směs velkých a malých, ale všech dosti nevrlých či neurvalých), tak jsme se ze moc nezdržovali a pokračujíc dále a minouc následně ještě i vodojemové budovy, které byly za plotem a nebyly ani nijak ničím zajímavé, jsme dorazili až k lesnímu hřbitovu Svatý Ján, k němuž jsme zašli trošku v potichosti nahlédnout, abychom nějak nerušili, a přitom zhlédli i zdejší kostel Narození sv. Jana Křtitele.
Odtud jsme pak prochajdově pokračovali bezbarvou lesní rovinkou, která byla zajímavá hlavně tím, že byla krásně zimně obdařená nejlépe na brusle (rozuměj: klouzalo to tu na ledu jak blázen), takže jsme všichni museli jít dosud opatrně, abychom se zde nerozmázli jak široký tak dlouhý. Ale zdárně jsme toto zvládli a i se vsuvkou, které já si dle páníčků naštěstí nevšimla, a to vzdáleného přechodu lesních kopytnatců přes naši cestu, takže si mne páníčci zvládli zavčasu šlajfkově zpacifikovat (já teda čubrněla, co se najednou děje, že na mne páníčci houkají a omezují na svobodě, ale holt poslouchat se musí, jinak by hrozil sekec mazec). 🙂
Z rovinkového uklouzaného pochodu jsme se posléze napojili a již terénově normálnější a dobře schůdnější červenou barvičku, jež nás dovedla až zpátky na náš start k naší čtyřkolové boudičce, do jejichž po chvilce vyhřátých útrob jsme se hezky zimně vyvětraní celkem těšili. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: Ač to zde bylo trošku vzdáleno od nějaké civilizace, potkali jsme zde dost různých jiných pejskařů, což v takovýchto neměstských a neparkových oblastech nebývá zvykem. Toto nám/mne ale vůbec nevadilo, já přece nikoho nesežeru, horší to však bylo v těmi jinými pejskaři – skoro u všech to vypadalo, jak kdyby měli hrůzu z toho, že bych si ty jejich menší či větší čtyřnožce měla dát ke svačině, přitom bych si jen ráda čumák na čumák pokecala. Fakt nechápu toto uvažování některých dvounožců, hlavně že oni kecají na každém rohu a kolikrát o každém prdu. 🙂
Na fotogalerii z tohoto kladenského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.