Dnes se mi panička z té trochy napadaného sněhu i u nás v nížině pokusila postavit mého sněhového psího kolegu. Nejprve měla „silácké ambice“, že udělá sedícího pejska, ale po mé důkladné asistenci svůj záměr změnila na to, že hlava a packy budou bohatě stačit. Ač tedy panička neoplývá nějakým výtvarným, natož sochařským nadáním a cítěním, povedlo se jí uplácat při troše fantazie moji sněhovou podobiznu, kterou jsme následně společně pojmenovaly jako bernbulák (trochu berňák, trochu bubák a trochu sněhulák). 🙂
 Se sněhovým kolegou 🙂 |
Poté jsem si krátkodobě vyzkoušela také funkci „měla babka, čtyři jabka“, která mne ale moc nebavila zejména z toho důvodu, že ten divný „šátek“ mne omezoval v tom, abych mohla pořádně slyšet, kde se co šustne. 🙂
 Měla babka, čtyři jabka 🙂 |