Tuto neděli se páníčci rozhodli tentokrát pro výletování na Táborsko k obci Chýnov na zdejší Chýnovskou naučnou stezku.
Začátek jsme zvolili na louce na okraji Chýnova, odkud jsme se po stezce vydali lesem (kde bylo hezky chladivo) k rozcestí Chýnovský potok, kde jsme se s Fanny zvládly příjemně vnitřně osvěžit, načež posléze jsme se přes luční průchod (kde bylo pro změnu o dost teplo než v lesíku) dostali až k samotné Chýnovské jeskyni. Zde jsme to, my trikolory, lehce obhlédly z „omezeného hlediska“ (abychom prý nějak neobtěžovali zdejší jiné turisty, kterých byl byl celkem dostatek) a zašli jsme se pokochat i kousek dál a to lomem na Pacově hoře. 🙂
Od Chýnovské jeskyně jsem se poté vydali zpět stejnou cestou zase až k Chýnovskému potoku, jímž jsme s Fanny ani napodruhé neopovrhly, načež posléze jsme se odklonili na neznačenou lesní cestu (není naším zvykem ťapat zcela stejnou cestou tam i zpátky) a dle páníčků jsme dobře udělali. A víte proč? Ač bylo všude okolo v lese zcela sucho, zde se na několika místech vyskytly díky loužím i samotnému nedalekému potůčku vlhká místečka a s nimi i krásné houbičky, z nichž měli páníčci velkou radost a vrhli se tedy na sběr. Jak je o mne známo, houbobraní mne zrovna nebere, takže jsem se zařídila dle svého a buď si něco očmuchávala nebo „svačila“ nějaký kus dřeva. Pro Fanny bylo houbobraní premiérou, nějak nechápala, proč ji z nějakých míst páníčci odhánějí (z hub by po její přítomnosti totiž nic sbíratelného nezbylo), ale zvládla se projevit jako možný houbový hledač – na jednom místě totiž zamířila do křoví, z nějž po paniččině houknutí „Tam ne“ tedy vycouvala (panička totiž předpokládala, že by tam mohla být nějaká lesní „chuťovka“), načež paničce to nedalo nenakouknout, co že tam Fanny tak lákalo a hle, on tam parádní tmavý sametový hříbeček doslova čekající na nás. 🙂
Jsem ale dost zvědavá na to, jak dlouho Fanny nějaké to koukání po houbách vydrží, a jestli stejně jako já nepřijde na to, že houby jsou prostě nuda. 🙂
Fotogalerie z tohoto táborského výletu je TADY.