O dnešní sobotě jsme se s páníčky rozhodli, že i dnes budeme mít cíl za sněhem (když to nic u nás nestojí ani za řeč). Vydali jsme se tentokrát do Jeseníků k obci Karlova Studánka na Naučnou stezku Se skřítkem okolím Pradědu, která vedla právě až na vrchol hory Praděd.
Měla jsem tady tu čest poznat to, čemu se říká hromadná autobusová doprava. S naší čtyřkolovou boudičkou jsme totiž mohli dojet jen do lokality Hvězda, ale potřebovali jsme se dostat do lokality Ovčárna, kam je zřízena kyvadlová busdoprava nahoru a dolů. Tak jsem měla autobusovou premiéru. Nejdřív jsem z toho byla taková vyjukaná, ale po chvilce už v pohodě – vypadala jsem jak zdatný autobusový cestující. 🙂
Z Ovčárny jsme se již po stezce vydali směr Praděd. Počasí nám přálo téměř azurově, všude bylo parádně sněhu včetně závějí, krásné výhledy do dáli a i přítomnost lyžařů, běžkařů, bobistů a jiných turistů jsem zvládla celkem dobře, ačkoliv nejlépe se mi ťapalo v běžkařské dráze, z čehož páníčci nebyli moc nadšení, ale já byla neoblomná, takže páníčci měli oči na šťopkách, aby mne z dráhy včas uhnuli před nějakým tím lyžařem. 🙂
Nahoře na hoře Praděd se páníčci teple občerstvili a já si mezitím zlehka „pokecala“ s kamarádem z autobusu a to s aljašským malamutem Justinem, jehož páníčci se zde občerstvovali také. Pak jsme vyrazili zpět na Ovčárnu a odtud zase busíkem dolů ke Hvězdě. Jelikož se jednalo o poslední dnešní kyvadlový spoj, zažila jsem i to, co to znamená autobus nacpaný k prasknutí. Mne to však nerozházelo a jako zdatná cestovatelka jsem si „ustlala“ na zemi mezi sedačkami a kdo si mne okem nevšiml, ani o mé přítomnosti nevěděl. 🙂
Výlet se nám výborně vydařil a já následně v naší „boudičce na kolečkách“ v „hlídacím“ duchu rozjímala o všech dnešních zážitcích. 🙂
 Pod Pradědem 🙂 |
Další „pradědské“ fotky z toho výletu naleznete ZDE.