| O dnešní neděli 27.9. se tentokrát naše výletové kroky vydaly na Velkopopovicko poblíž obce Těptín, kde jsme si udělali vlastní ťapkací kolečko v přízemí vrchu Grybla. Naším startem se stal okraj obce Těptín na místní cyklostezce, kde nás hned na parkovišti trošku nemile překvapilo množství zdejších dalších turistů – tito se však postupně rozutekli všude možně do okolí, takže na naše procházkování jsme měli naprostý klídek. 🙂 Naše trasa nejprve vedla kolem místního Dlouhého rybníku, do nějž nám, trikolorám páníčci vstup nedovolili, jelikož zde prý hrozila (zejména kvůli rákosovému zárůstu břehu) přítomnost vodních opeřenců, což páníčci nechtěli riskovat. 🙂 Kousek za rybníkem jsme se posléze odklonili na bezbarvou lesní cestu, jež nás svými zákrutami dovedla až ke studánce Trkač, v níž jsme se s Fanny mohly (KONEČNĚ) osvěžit. 🙂 Poté jsme doťapkali až k zelené barvičce, jíž jsme se chytli a drželi se jí přes rozcestí Pod Gryblou a Panská skála – rozcestí. Bohužel s kočárkem s naší mini-paničkou nebyla trasa na samotnou Panskou skálu průchozí, tudíž jsme se na tomto rozcestí pokochali alespoň několika v pozůstatcích stromů vyřezanými objekty, načež jsme poté pokračovali po modré barvičce vstříc hezkému klidnému lesnímu posezení, kde jsme si udělali příjemný pauzing a po bezbarvé cyklostezce, místně nazývané Těptínská cesta, jsme se (minouc mezitím i odpočinkové místo Nová Grybla, u nějž jsme ale neodpočívali) navrátili na náš start a příjemně vyvětraní jsme se naložili na naší čtyřkolovou výletovou palubu. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto velkopopovického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
| Ač o dnešním svátečním pondělku 28.9. bylo celorepublikově všude průběžně pořád nepříjemně deštivo, přesto se nám nechtělo jen tak zevlovat doma a celá naše smečka se vydala alespoň na automobilovou projížďku s podtextem, že třeba po cestě budeme mít štěstí a nějakou chvilku někde přestane pršet, abychom se mohli aspoň trošku vyvětrat (interneto-meteoradaru se moc totiž nedalo věřit, ten ukazoval mokro úplně všude, čemuž jsme na špek nechtěli skočit). 🙂 I když jsme v to v zásadě nedoufali (raději), po přiblížení se k “matičce” Praze jsme zaznamenali stopku pršení, čehož se prostě muselo využít, načež jsme zamířili na okraj pražské čtvrti Kobylisy, kde jsme si střihli ťapkací kolečko ve zdejším Ďáblickém háji. Naším startem se stalo parkoviště u kobyliského Penny Marketu, odkud jsme se krátkým, ale nezvykle rušným civilizačním průchodem (prostě Praha) dostali právě do Ďáblického háje. Jelikož ustal ten zmíněný déšť, krom naší přítomnosti se tu postupně vyrojovalo čím dál víc dalšího osazenstva (rozuměj hlavně běžců, cyklistů či jiných pejskařů), takže si nás, trikolory páníčci raději šlajfkově opatřili, abychom zde nezpůsibily nějaké “veselo”. 😉 Naše trasa se v zásadě ubírala nejdřív po zelené barvičce přes rozcestí Ďáblický háj a Ládví – geodetická věž, kde jsme se (teda hlavně páníček) pokochali tamním příhradovým vysílačem, načež využitím jedné bezbarvé cesty jsme se napojili na barvičku žlutou, jež nás opětovně přes rozcestí Ďáblický háj dovedla takřka až na náš start k Penny Marketu a naší cestovatelské boudičce (ten rušnější civilizační průchod už jsme my, trikolory zvládly o dost lépe než prve). 🙂 Nutno ještě ovšem poznamenat, že toto naše prochajdování jsme zvládli tak akorát – jen co jsme se všichni naložili na naší čtyřkolovou palubu, začalo opět nepříjemně pršet, takže jsme měli velkou radost, že nám bylo dočasně počasově přáno. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto pražského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.