O dnešní neděli se naše výletové kroky tentokrát vydaly na Nymbursko k obci Velenka do zdejšího Přírodního parku Kersko na Naučnou stezku Bohumila Hrabala a zároveň i na místa známá z filmu Slavnosti sněženek.
Naše putování jsme započali u místního Motorestu Kersko, kde si na mne páníčci ještě před ťapkáním vyzkoušeli funkci němé služky (páníček si na mne dočasně odložil část svých svršků jako čepička a brýle) – že bych z toho byla nějak extra odvázaná se říct nedalo, ale prý jsem vypadala jako pořádná aristokratická všeznalá moudronoska, tak proč bych tím opovrhla. 🙂
Jak se Vám tak líbím?
 |
No a pak jsme se již vydali na cupitání. Nejprve jsme zvolili chvilkovou pro mne proběhnuvší procházku lesními cestami, abych se trochu vyjančila a nebyla příliš jak z divokých vajec, jelikož tam, kam jsme posléze mířili, by nebylo nejvhodnější volné pobíhání, jak by se mi líbilo, jelikož zde pak byla hlavně silnice a spousta různých menších ulic a uliček, neboli alejí, odkud se mohlo kdykoliv zjevit nějaké to čtyřkolové přibližovadlo.
Takže po mém lesním průzkumu jsme již zamířili přímo do Kerska a na samotnou naučnou stezku (a i kolem ní). Minuli jsme zde slavnou hospodu Hájenka, kde však měli bohužel zavřeno, prošli kolem Lesního ateliéru Kuba (tam šlo o nějakou keramiku či co, takže nic pro mne) a dorazili jsme i ke Svatojosefskému prameni, kde to bylo celkem hezké, ale vodička teda pro mne nic moc, taková nějaká divně slanější, takže fuj.
Tady jsme si střihli také i gastroturistiku v místní hospůdce U Pramene. Po vstupu tam jsem chtěla nejprve jako vrchní kontrolorka zamířit hned do kuchyně (jelikož ta byla hned proti vstupním dveřím), což mi bylo ale páníčky zatrženo, takže jsme se přenastavila do módu „hodný a nenápadný pes u stolu v hospůdce“, z čehož měli páníčkové radost, že si pamatuji, jak se na takovýchto místech chovat. 🙂
Lehce občerstveni jsme poté vyrazili dále, kdy jsme minuli zamrzlý a zasněžený rybník Chobot, o němž jsem si myslela, že se jedná o nějakou rovnou zasněženou louku, jelikož takto louky normálně vypadají, u rybníků přece bývá voda a opeřenci, ne? Ale stejně to byla divná louka… 🙂
Následně jsme minuli několik míst spojených s panech Hrabalem (Hrabalovu autobusovou zastávku s dřevěnými kočičkami či chatu Bohumila Hrabala) a také několik míst známých z filmu Slavnosti sněženek – v místních alejích nablito nebylo, pana France ani jeho ukřičenou ženu a dceru jsme nepotkali, takže tu byl klid, a zahrádkáři Kersku nyní měli asi také zimní spánek. 🙂
Jako poslední dnešní bod našeho zájmu tady v Kersku byly ještě 2 „dámy“ a to Švarná Tonka a Krásná Pepina. Jednalo se o 2 památné kerské borovice, přičemž Tonka se už od roku 2007 bohužel „povaluje“ na zemi, ale Pepina se naštěstí stále drží a „rozhlíží“ se do kraje z cca 35m výšky.
 Trikolora u Hrabalovy zastávky 🙂 |
Fotogalerie z tohoto kerského výletu je TADY.