Dnešního dne jsem s páníčky absolvovala relativně delší cestování v autě, kdy jsme byly naší návštěvou potěšit i pozdravit příbuzné a známé. Celkově jsme za odpoledne najeli kolem 120 km – pro někoho se může zdát, že to je docela kousek, ale na mne toho i s tím vším vítáním, mazlením a pobíháním u všech ke všem bylo dost, že jsem byla ráda, že jsme dorazili domů a já mohla relaxovat na své zahradě 🙂
Taktéž jsem toho dne u jedněch známých poznala zvíře, které se prý nazývá kůň. Byl docela hodný, vypadal kamarádsky, ale já k němu měla náležitý respekt (panička říkala, že prý konečně potkávám něco živého a hýbajícího také o dost větší než já – samozřejmě krom doposud lidiček). Tak jsme si k sobě hlavama čuchli, on na mě lehce zafoukal ze svých nozder, což mi stačilo a chtěla jsem jít. Panička se ještě snažila nás seznámit víc, tak jsem se jí i přes zmíněný respekt snažila vyjít vstříc, ale jakmile se kůň (rozuměj takové monstrum) začal kolem mne lehce procházet, respekt se ještě trošku zvětšil a jelikož panička nechtěla, abych z tohoto nového poznání měla nějakou psychickou újmu, naše návštěva u koníka pro tentokrát tímto skončila a prý že to zkusíme zase jindy, až budeme zase s páníčkama poblíž :-)Tak uvidíme 🙂