O dnešní neděli jsme se tentokrát s páníčky vydali za aktivní odpočinkem na Královéhradecko k obci Vojenice k prozkoumání místní rozhledny Osičina a jejího okolí.
Naším startem se stala samotná rozhledna Osičina, kdy hlavně paničce nestačilo se na ní podívat jen tak ze země, takže i navzdory jejímu respektu z výšek a to hlavně na kovových, příhradových konstrukcích, kdy je skrz „proděravělou podlahu“ vidět až hluboko dolů, zvládla vystoupat až do 30m výšky na vyhlídkovou plošinu a kochat se. I když nutno poznamenat, že byl na ní zespodu celkem veselý pohled, jelikož se tam nahoře přemísťovala po plošině jak v autobusu – pořád se musela držet nějakého „klandru“, aby prý snad nespadla nebo co. 🙂
My s páníčkem zatím na paničku počkali hezky v chládku v přízemí rozhledny a po sestoupení paničky z výšin a mnou provedeném bouřlivém přivítání (přece jsme se hrozně dlouho neviděly) jsme se vydali na ťapkání a to hezky ve stínu lesa po zelené turistické barvičce, která nás dovedla až k rozcestí Dřízna – poutní místo. Zde jsme měli v plánu si blíže prohlédnout místní kapli Panny Marie Lurdské, ale jelikož zde zrovna probíhala venkovní bohoslužba s dosti účastníky, nijak jsme nerušili a i já jako slušně vychovaný pes jsem se zde chovala taktně s ohledem na probíhající akci. Za to jsem si od páníčků vysloužila velkou pochvalu, což já moc ráda. 🙂
Nerušíce ostatní jsme se zde zvládla osvěžit i ve zde plynoucím Vojenickém potůčku, načež posléze jsme pokračovali v ťapkání, kdy jsme si zde udělali „kolečko“ po místní Křížové cestě Přepychy a pak pokračovali po žluté barvičce kolem rozcestí Dřízenské údolí až do obce Vojenice, přes níž jsme udělali drobný civilizační průchod (chtěli jsme se zde dle mapových zákresů dostat takovou zkratkovou obecní nebarevnou cestou na lesní nebarevnou cestu, ale nebylo nám nějak přáno – ta obecní cesta vedla jen na něčí zahradu, takže chtě nechtě jsme si museli obcí Vojenice projít a také i poťapkat po kousku silnice).
Pak nás ale čekal krásný luční průchod, kde se mne osobně v té vyšší trávě velmi líbilo (šlehající travička v dnešním teple i hezky chladila), načež jsme takto nebarevně dorazili až na žlutou barvičku, jež nás posléze dovedla zase zpátky na náš start s rozhlednou Osičina. 🙂
No a jelikož měli páníčci chuť na nějakou tu kávovou gastroturistiku, popojeli jsme následně ještě i do obce Častolovice do areálu místního Zámku Častolovice (na zámku se dá prý čekat dobré kafíčko a dle páníčků zde tomu tak také bylo), přičemž páníčci si zde následně lehce prošli ještě i zdejší zámecký park a to tentokrát bez mé aktivní přítomnosti, jelikož zde byly ohrady se zvířátky (ty by tak nevadily), ale hlavně i rybníčky s kachnami, takže panička nechtěla riskovat, že bychom společně mohly být v tomto smyslu atrakcí pro jiné turisty s ohledem na můj obvyklý kachnovitý zájem. 🙂
 Trikolora pod rozhlednou Osičina 🙂 |
Fotogalerie z tohoto královéhradeckého výletu je TADY.