O dnešní sobotě jsme s páníčky vyrazili opět na Liberecko a to poblíž obce Oldřichov v Hájích na zdejší Naučnou stezku Viničná cesta a okolí.
Naším výchozím bodem se stalo rozcestí U Kozy. Jelikož se nám nechtělo jít po naučné stezce jednou tam a poté i zpátky, přizpůsobili jsme si trasu tak, aby to byl náš oblíbený okruh a to tak, že jsme tedy nejprve vyrazili po zelené turistické barvičce, která vedla vesměs jen stále vzhůru do kopce a „potkali“ jsme zde hezky větrné počasí, kdy i díky jemu jsme měli i naše ksichtíky hezky ošlehané od padajícího snížku. Za těchto podmínek a za ťapkání v několika číslech snížku jsme dorazili na vrchol zdejšího vrchu Poledník, kde nebylo nic zajímavého kromě ze země vyčuhujícího vytyčovacího bodu označujícího samotný vrchol. 🙂
Odtud jsme následně dál pokračovali po zelené (tentokrát ale již lehce z kopce) až na rozcestí Bílá kuchyňka. Zde jsem zkontrolovala zde zrovna pauzující a svačící lyžaře a pokračovali jsme pro změnu po modré barvičce, přičemž z prvopočátku to byla cesta ve znamení brodění se sněhem, jelikož zde krom nás, cvoků, nikdo jiný před námi nešel, a posléze šlo o kličkování mezi kluzkými polozasněženými kameny a loužemi roztátého sněhu zpestřenými nánosy mokrého listí. Ale čekalo nás zde i jakési přírodní potěšení ve formě vodopádu nazývanému Malý Bílý Štolpich. Jeho vodičkou jsem se i opodál zvládla občerstvit (musím přece kontrolovat kvalitu vod) a odtud jsme se po chvíli dalšího ťapkání napojili i na samotnou Naučnou stezku Viničná cesta, po níž jsme mířili zpět na náš výchozí bod.
Bohužel tato stezka nebyla nijak obvykle turisticky značená (leda že bychom za neobvyklé „značení“ brali v úvahu četné ptačí budky na okolních stromech), nebyla na ní ani žádná naučná zastavení a jelikož jsme po ní ťapkali již za šera a posléze již i přímo za tmy, nic z dalších jejích možných „tajů“ jsme nezaznamenali. Ale vlastně jednu věc ano a to její velkou zatáčkovitost, kdy jsem za každou zatáčkou vyhlížela, jestli se tam již nenachází naše čtyřkolová boudička, do níž jsem se značně těšila – bylo tomu z toho důvodu, že páníčkové při výběru okruhu si pozapomněli zjistit i jeho délku, která v reálu byla cca 16 kilometrů, takže je očividné, proč jsem se dosti do svého kufrového království těšila. Takže příště to chce, páníčkové, i zjišťovat a měřit, než někam půjdeme, abyste z délky trasy nebyli překvapení. 🙂
 Na vrcholu Poledníku 🙂 |
Fotogalerie z tohoto libereckého výletu je TADY.