| Ač bylo o dnešní sobotě 6.2. snad všude po republice hlášeno, že bude méně či více pršet, ani to nás neodradilo od toho, abychom se nepokusili najít nějaké místo, kde by dočasně dešťové kapky padat nemusely, a zadařilo se nám. 🙂 Nedešťovou skulinu jsme našli na Plzeňsku u obce Tymákov, kde jsme si vyrazili na výšlap na vrch Čilina. Naší startovní pozicí se stal okraj lesa kousek za obcí Tymákov, kde jsme hned na začátku my, trikolory byly raději šlajfkově zajištěny, jelikož už po příjezdu na místo a i chvilkovém ťapkání páníčci z dálky zahlédli přescestový přeběh lesních kopytnatců (my prý naštěstí ne), takže museli přistoupit k omezovacímu nařízení, abychom se “nějak” a “náhle” nevymknuly kontrole. 🙂 V lese jsme si to štrádovali chvilku po nebarevných cestách nebo po zelené barvičce, chvilku po zpevněné, kamenité, kořenovité cestě či dokonalém blátíčku zpestřeném vyjetými traktorovými kolejemi po těžbě dřeva, načež jsme se takto pestrým terénem dostali až na samotný vrch Čilina, kde jsme hezky porozjímali a pokochali se i zdejším nemalým anténovým stožárem a zanechajíc zde malované putovní kamínky od paničky (snad pro někoho pro radost), jsme pokračovali lesně dále, kdy jsme po chvilce míjeli i jedno odpočinkoviště s malým rybníčkem, který nám byl i povědomý a to dokonce i orientačně nepříliš zdatné paničce (byli jsme tu totiž již 1.12.2019 – viz ZDE). Pak už jsme si lesně doťapkali až k našemu startu s naší čtyřkolovou boudičkou, čímž jsme uzavřeli dnešní výletové “kolečko”. No a večer jsme si udělali ještě i malou oslavičku na mou počest, jelikož dnes je to přesně 1 rok od mých znovuzrozenin po mé málem osudové pažravé chybě – viz ZDE Ještě jednou (už po několikáté) děkuji páníčkům, že mne zachránili a jsem moc moc ráda za to, že tu stále mohu být s nimi a i podnikat společné výletování. ❤ |
Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu a oslavičky můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
| V neděli 7.2. jsme se pro změnu s páníčky výletově vydali na Mladoboleslavsko poblíž obce Dražice, kde se naším aktivně-odpočinkovým cílem stala zdejší les Trnávka. Naše ťapkání jsme odstartovali kousek za dálničním mostem, odkud jsme se vrhli vstříc do zasněženého lesa, kdy jsme postupně vystřídali cyklostezku, neznačené lesní cesty až pak jsme natrefili i na modrou barvičku, která nás dovedla až k rozcestí U Hájovny, kde se fakticky i nějaká ta hájovna nacházela, načež zde se nám naskytl výhled na „fofrsilnici“ (rozuměj dálnici) D10, na níž teda ty čtyřkolové boudičky frčely jak uragány, že jsme na to nejdřív s Fanny celkem čučely (byl to zvláštní zvukový hukot), ale jakmile jsme přišly na to, „odkud vítr vane“, bylo nám to šuma fuk – auta na silnicích , i když to jsou třeba fofrsilnice, nás fakt neberou. 🙂 Od hájovny jsme si poté přespolně vzdáleně od dálnice, takže raději s naším řádným a pevným šlajfkovým zajištěním, docupitali zpátky na náš start a v dnešním mrazivém počasí jsme se rádi znovusetkali s naší čtyřkolovou boudičkou, v které jsme všichni mohli po chvilce i hezky příjemně „rozmrznout“. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.