Procházka u Konárovic
Datum výletu: sobota 5.11.2022
Cíl výletu: Středočeský kraj, Kolínsko, u obce Konárovice
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnes jsme si s páníčky podnikli jen takové hezké lesní kolečko, kdy jsme v zásadě nic zajímavého nepotkali, ale jen o tom to přeci není. 🙂 Dnešní ťapking by se dal shrnou následovně:
- start v lese kousek za obcí Konárovice u bezbarvé cesty nedaleko chatové osady Včelín,
- lesní vycházkový pochod po bezbarvé cestě směrem z rozcestí Včelín – západní rozcestí, odtud pokračování po zelené barvičce a významně překážková trasa přes popadané stromy až k rozcestí Včelín – východní rozcestí,
- pak už jen ťapkání po zelené barvičce centrem osady Včelín, kde lze za „zajímavosti“ označit leda několik uštěkaných čtyřnohých kolegů za plotem či 2 kurníky se slepičím osazenstvem, které (dle páníčků kupodivu) více zajímaly naší minipaničku než mne samotnou :-),
- no a poté již jen bezbarvá odbočka k naší čtyřkolové a věrně čekající boudičce.
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂
Na fotogalerii z tohoto kolínského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Bílichova
Datum výletu: neděle 6.11.2022
Cíl výletu: Středočeský kraj, Kladensko, u obce Bílichov
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
I dnes jsme se s páníčky vrhli výletově do nějakého toho lesa, kdy se naším cílem tentokrát stal Bílichovský les, kdy jsme do něj „zahučeli“ od posledního chatového stavení kousek za Bílichovem a udělali si zde vlastní bezbarvé „kolečko“, kdy se na cestě naším „zajímavostním společníkem“ stal zejména křížek v lokalitě U Tří pánů, od nějž jsme se posléze z listnaté a chvilka i bahnité lesní cesty dostali až na asfaltovou Zámeckou silnici. Ta nás typicky podzimním, mlhavým a ponurým vzezřením dovedla až k odpočinkovému místu u zámečku Bílichov, kde jsme však neměli moc prostor na odpočívání, jelikož krom rychle padající šera začínaly čím dál více padat i podzimní dešťové kapky, tudíž jsme to tu jen fofrem proběhli a hezky vyvětraní a lehce navlhlí se navrátili k naší cestovatelské boudičce, kde jsme se všichni těšili do jejích suchých a po chvilce i teplých útrob. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂
Na fotogalerii z tohoto kladenského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Rochlova
Datum výletu: sobota 12.11.2022
Cíl výletu: Plzeňský kraj, okres Plzeň – sever, u obce Rochlov
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní lesní výletování nejprve vypadalo na to, že se ani konat nebude, jelikož po příjezdu na místo jsme se dle zavěšené cedulky dozvěděli, že se zde zrovna dnes nahání divočáci a to i se střílením. Naštěstí to páníčkové vymysleli trošku jinak a my tak od okraje lesa nad obcí Rochlov místo po zelené barvičce zamířili po bezbarvé lučním pochodem kolem moc pěkného křížku, který zde byl vztyčen k připomínce 100. výročí vzniku Československa. Zde jsme si všichni zdejším zvonečkem zazvonili pro štěstí a pokračovali po lučně lesní cestách až k lokalitě U Studánky – žádnou studánku v reálu jsme zde však nenašli, takže moje maličkost se musela spokojit jen s vodičkou z občasných louží, ale to také nebylo vůbec od věci. Od studánky-nestudánky jsme se následně chytli žluté barvičky, jež nás dovedla až k lokalitě U Maška, kdy zde došlo „na lámání chleba“ v tom smyslu, kudy půjdeme dále. Dostali jsme se totiž na druhou stranu lesa, na níž opět byla upozorňující cedulka na divočákový hon, ale jelikož jiné alternativní cesty se zde nenacházely a my za celou dobu žádnou střelbu neslyšeli, rozhodli jsme se, že to fofrem střihneme po dnes rizikové zelené barvičce, abychom se zvládli navrátit na náš start a nemuseli se potácet zpět tou stejnou cestou, co jsme sem přišli. Toto jsme zdárně a bez jakékoliv úhony zvládli (nebylo zde nikde ani živáčka a ani jiného zvuku či ruchu), ale radši o tom, že jsme šli za ty cedule, nikde neříkejte… 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂
Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Soběnova
Datum výletu: neděle 13.11.2022
Cíl výletu: Jihočeský kraj, Českokrumlovsko, u obce Soběnov
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Tentokrát jsme vycházkovou ťapkací startovní pozici zvolili kousek za obcí Soběnov na bezjmenném rozcestí bezbarvé blátivé cesty a rozuměji vypadající zelené barvičky, kdy jsme se fakt nechtěli nějak blátivě potácet, takže jsme se rozhodli jít do „zelené“. Ta nás dovedla až k přízemí Ševcovské hory, odkud jsme se táhli do pěkného krpálu vzhůru k rozcestí Kozí hřbet – hájovna. Zde jsme chvilku posečkali (teda hlavně páníčci) a počkali na naše plíce, které byly ještě pod kopcem, a pokračovali odtud dále lesně po bezbarvé cestě směrem k červené barvičce, po níž jsme si pro změnu udělali hezký sestup dolů mezi kameny pokrytými spadaným listím (takže každý krok byl otázkou, jak to dopadne… :-)), a to až k civilizaci zvané Daleké Popelice, přes níž jsme si udělali průchod, jenž jsme měli ozvláštněný vyplašením jednoho jezevčíka za plotem, kterého z nás málem klepla pepka (moc často asi tudyma nedomorodci neprochází), poté vyplašením i nějaké miciny, která z mé trikolorní maličkosti byla tak vyjevená, že zůstala zkoprnělá uprostřed cesty a přitom hrbatá a načepýřená jak nějaká ježibaba, a závěr našeho civilizačního klání dovršila „hudební vsuvka“ místních kravek v ohradách a k tomu ještě jedno zbloudilé telátko uprostřed cesty mezi ohradami – na to, jak tato civilizace byla malinká, tak těch zážitků z ní bylo nějak požehnaně. 🙂
Kousek za Dalekými Popelicemi jsme se tak trhli z červené barvičky na pravotočivě na bezbarvou cestu, která nejprve vypadal zcela v pohodě, načež kousek za svou polovinou směrem k naší startovní pozici začala pěkně bahnitá a klouzavá – mne to jako nijak extra nevadilo, zato páníčci trochu žbrblali, načež posléze se dovtípili, že tato bahnocesta, byla tou bahnocestou, kterou na úplném začátku nechtěli jít – tak si jí holt „vychutnali“ až jako završení dnešní prochajdy. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, výše popsané bohatě stačí. 🙂
Na fotogalerii z tohoto českokrumlovského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Devíti křížů
Datum výletu: čtvrtek 17.11.2022
Cíl výletu: Jihomoravský kraj, okres Brno – venkov, u obce Lesní Hluboké a Devíti křížů
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní státněsváteční den, jsme i navzdory hlášeném deštění oslavili opět rodinným výletováním, a to tentokrát až na Moravu, abychom předběhli právě to deštění, co sem postupně přicházelo. Začátek jsme si zvolili u automotosilnice č. 602 nedalo dálničního sjezdu, odkud jsme se vydali do zdejších bezbarvých lesních končin, kdy jsme si zde podnikli takové vlastní šišaté vycházkové kolečko, až jsme se přiblížili z civilizaci zvané Lesní Hluboké, přes něž se nám ale nějak jít nechtělo, takže jsme to střihli i nadále typicky podzimním lesem až k turistickému přístřešku Devět křížů. No odtud hádejte kam? (název přístřešku určitě napoví). 🙂
No jasně, kolem místního vodojemu, hotelu Annahof a rozcestí Devět křížů – hotel jsme se dopravili k samotnému památnému místu Devět křížů, kde jsme u samotných křížů lehce porozjímali, přičemž jistý „hlas shůry“ nám napověděl, že je nejvyšší čas vyrazit zpět k naší cestovatelské boudičce, jelikož nás zde akorát začaly obšťastňovat kapky deště, co sem zrovna přicházely a před kterými jsme z domova ujížděli, takže jsme neváhali a zpátky kolem rozcestí Devět křížů a samotného vodojemu jsme se levotočivě po bezbarvé cestě navrátili na náš start a skutečně za včasu – jen co jsme se všichni řádně naložili na palubu, z milého lehkého deštění začal být pěkný pršák. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂
Na fotogalerii z tohoto brněnského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Sebečic
Datum výletu: sobota 19.11.2022
Cíl výletu: Plzeňský kraj, Rokycansko, u obce Sebečice
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešek prostě nemohl jít neoslavit nějakým tím výletem, jelikož dnes napadla troška prvního sněhu letošní zimy, takže jsme to museli vyrazit řádně „zkolaudovat. A jelikož se nám nechtělo vyrážet jen tak samotným a měli jsme i štěstí, došlo k internetové dohodě přes utržená sluchátka páníčků, že s námi na prochajdu vyrazí i moje chovatelka Zdeňka (zaplaťpánbůh, že měla konečně také pracovní volno… :-), která s sebou vzala mou skoroségru Ellu a leonku Vivu.
Začátek jsme zvolili na okraji lesa u rozcestí U Vejvanova, kde nás nejprve uvítala cedule, že ode dneška po dobu další 3 týdnů zde bude nahánění lesních pašíků, takže jsme zkoprněli, že asi z procházky nebude nic. Ale než jsme se (tedy hlavně páníčci) vyhrabali z auta k samotnému pochodu, projela kolem nás kolona obsazených cca 6 aut, kdy auto v čele si na své zádi vezlo již nějakého toho pašíkového nebožáka, z čehož jsme usoudili, že pro dnešek je naháňka ukončena a vyrazili na ťapkání. 🙂
Nejprve jsme to vzali po modré barvičce lehce sněžně pocukrovanou luční cestou necestou, jež jsme kousek před Sebečicemi pravotočivě opustili na bezbarvou lesní část, abychom takto chvilku do kppečka a chvilku normálně dorazili až z rozcestí Koželužka, kde jsme se „chytli pro změnu zelené barvičky, jíž jsme se stále lesně, ale pro změnu zase trošku z kopečka nechali dovést až k rozcestí Pod Babskou skálou, kde jsme trošku posečkali a pro jistotu zde pořádně dohasili (teda páníček) ještě doutnající zbytky nějakého ohýnku. No a jelikož už se efektně smrákalo, že začínalo být vidět, jak když vidět není, vydali jsme se po modré a pak již bezbarvé cestě směrem k našemu startu, kam jsme dorazili fakt již skoro za tmy, že abychom něco viděli, musely se rozežhnout světla u čtyřkolových boudiček, aby se náhodou někdo o něco nebo někoho nepřerazil. 🙂
Moc děkujeme Zdeňce za hezkou a milou procházku a věříme, že se nám jí v brzku podaří zase vytáhnout na nějakého ťapkací vyvětrání se. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, výše popsané by mohlo stačit. 🙂
Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Holiček
Datum výletu: neděle 20.11.2022
Cíl výletu: Jihočeský kraj, Jindřichohradecko, u obce Holičky
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Pro dnešek jsme naši výletovou procházkovou aktivitu započali v lese kousek od automotosilnice a mašinkové trati nedaleko Holiček u Třeboně, odkud jsme se za přítomnosti lehké sněhové pokrývky, z níž jsem měla největší radost já a naše minipanička, vydali po místně zvané lesní cestě Šišková hráz, která nás provedla lesním klídkem podél Mlýnské stoky, kdy jsme si takto doťapkali až k dalšímu mašinkovému přejezdu. Zde jsme chvilku čekali, jestli nějaká mašinka nepojede, ale jelikož to byla jen jednokolejná trať, ještě neděle a žádný hlavní tah, pochopitelně jsme se žádné nedočkali a páníčky jen trošku více prochladli při tom stání a čekání, takže jsme ťapkavě vyrazili dále (aby se i páníčci zase zahřáli), a to po kousku žluté barvičky a následně levotočivým odklonem na rovinkovou Kačkovu alej, od jejíž cca první třetiny musela být moje trikolorní maličkost preventivně „obšťastněna“ vycházkovou šlajfkou, jelikož se v dálce přes cestu vystavoval a čučel na nás jeden lesní kopytnatec, kterého páníčci (prý naštěstí) zahlédli dříve než já, a dalo se čekat, že by obdobných lesních domorodců mohlo být viditelno či mým čuchometrem dopátratelno více, přičemž páníčci fakt neměli chuť ani náladu mne případně někde nějak honit a hledat, kdyby mne to popadlo a probudily se ve mne naháňkové pudy. 🙂
Takto jsme si docupitali až na náš start k naší čtyřkolové boudičce a to právě celkem včas – už se začalo pěkně šeřit a to i díky tomu dnešnímu počasovému vzezření, kdy sluníčko si vzalo vesměs dovolenou a bylo tak nějak typicky zimní nepozitivno. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂
Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka v Mostě na Resslu
Datum výletu: sobota 26.11.2022
Cíl výletu: Ústecký kraj, Mostecko, na okraji obce Most
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start u rozcestí Ressl u místního rybníka, kdy jsme hned na úvod byly obdařeni přítomností nespočtem celkem ochočených a hrozně zvědavých kachen a kačerů, kdy si ovšem moje trikolorní maličkost vysloužila od páníčků i celkem pochvalu, jelikož ač jsem se v naší cestovatelské boudičce, než se páníčci ráčili kompletně vypravit, nervózně a kňouravě rozhlížela ven na ty opeřence, po výstupu ven na čerstvý vzduch jsme se chovala celkem kulturně a všímala si jen čuchometrově zajímavých věcí (rozuměj místních „novin“). 🙂
Od naší startovací pozice jsme se vydali do zdejšího lesního okolí, kdy jsme chvilkami měli společnost místních nadzemních teplovodních (či jakých) megarour, načež se naše kroky chvilku ubírali zkopce, pak zase do kopce, chvilku vpravo, chvilku vlevo a tak po různu vzhledem k aktuálnímu průchozímu stavu zdejších mnoha lesních nebarevných cest, kdy jsme si takto v zásadě udělali takové vlastní křivolaké „kolečko“. V závěru a již za hezkého šera jsme zde konečně natrefili i na něco za zmínku stojícího, a to zdejší bývalý přírodní amfiteátr, u nějž jsme si vzhledem ke skorotmě již téměř poslepu vyšli vzhůru schodový kopeček a již za tmy jsme po kousku Naučné stezky Ressl míjeli zdejší dětské hřiště, které nám jen tak minout skutečně nedovolila naše minipanička, takže ona šla i navzdory tmě si na chvilku blbnout s páníčky na nějakou skluzavku či jakoby lanovku, zatímco já jsem si kontrolovala zdejší okraj rybníku, u nějž jsme začínali, jelikož ty kachní opeřenci ani ve tmě naráčili chrnět nebo být potichu, takže mne několikrát řádně zaujaly svým kejháním a vodním škrundáním, ale (dle páníčků naštěstí) mne nebraly až tam moc, že jsem se zvládla držet jen u břehu nebo na houknutí páníčků se vrátit hned poblíž jich. 🙂
No a z tohoto hřiště jsme se již po břehu rybníka navrátili na náš start a hádejte co zde bylo? No jistě, opět jsme zde byli poslední (skoro) jako vždycky. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: Jelikož prý dle páníčků takto na podzim jsme v lese a při spadaném listí, bahně a k tomu i trošku mlze hůře vidět, i dnes mne páníčci „obdařili“ viditelným zlepšovákem a to reflexní vestou. Myslela jsem si o tom tak nějak své, ale jelikož mne měli pod dohledem, nemohla jsem si dovolit s tím hadrem něco provést, jelikož by určitě následoval nějaký ten sekec mazec. V rámci svého logického uvažování jsem si příležitost k tomu ale nechala až na to setmění a menší pozornost páníčků právě u toho dětského hřiště, kdy mne páníčci po jednom zavolání k sobě díky mé cinkající psí známce slyšeli, ale pod nohama skoro neviděli, načež jim došlo, že jsem s tou „slušivou vestou“ musela něco provést a taky že jo – holt mne začalo svědět něco na zádech a najednou se z té vesty v cuku letu stal 1 kus reflexního obojku a 1 kus jakéhosi hadru válejícího se po zemi. „Nadšení“ páníčků k této mé úpravě asi nemusím nějak extra moc zmiňovat… 🙂
Na fotogalerii z tohoto mosteckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Turovce
Datum výletu: neděle 27.11.2022
Cíl výletu: Jihočeský kraj, Táborsko, u obce Turovec
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní ťapkání jsme započali u závory u automotosilnice mezi obcemi Turovec a Dlouhá Lhota, odkud jsme se vydali na takové vlastní jednoduché lesní kolečko, kdy jsme se nejprve pohybovali bezbarvě lesní lokalitou Hrotný, kdy jsme se po chvíli napojili na zdejší červenou barvičku v lesní lokalitě Doubrava, jež nás pozvolna dovedla až z rozcestí Doubrava – hájovna, kde jsme fakticky i kolen místní hájenky prošli a narazili jsme i na dnešní zajímavostní středobod prochajdy, a to parádní dřevěnou vyřezávanku se srnkou, srnčátkem a veverkou, kde jsem se dle paničky prostě nemohla s minipaničkou nevyfotit, i když nějaké kultivovanější stání na kolem umístěných kamenech nebylo zrovna nejpohodlnější, ale co bych pro paničku neudělala, že? 🙂
Odtud jsme se pak již jen nechali „unášet“ trasou zpevněné bezbarvé lesní cesty, jež nás navrátila na dnes již známé bezejmenné rozcestí s červenou barvičkou v lokalitě Hrotný a odtud jsme to již měli dále bezbarvě co by kamenem dohodil na náš začátek s u „naší“ závory a naší cestovatelské boudičky.
Jiné, za zmínku stojící poznámky: Ač dnes nikde po sněhových památkách nebyly zde takřka žádné stopy, jen zejména průběžné louže, loužičky či řádně rozježděné bahenní cesty (jimiž jsme naštěstí nemuseli jít), páníčci si chvílemi stěžovali na pořádnou zimu, jaká zde panovala, že jim prý pořádně mrzly ruce a ručičky. Nechápu jak je to možné, mne nikde nic nemrzlo, asi to bude mít, že málo lítají sem a tam či zprava doleva a obráceně. 🙂
Na fotogalerii z tohoto táborského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.