O dnešní sobotě jsme se chystali opět po nějaké době zase do hor a to zejména z toho důvodu, že páníčkové slyšeli v takové té blikací a mluvící „krabici“ (rozuměj televizi) předpovídáno, že právě na horách by se měl objevit letošní první sníh, tak jsme chtěli být u toho. 🙂
Naším cílem tedy staly Krušné Hory a to konkrétně Boží dar se svou Naučnou stezkou Ježíškova cesta. A skutečně jsme zde na trochu sněhu natrefili. Já z toho byla nejprve drobet vyjukaná, co že to je za divnou studící bílou hmotu, ale po ochutnání toho bílého nesmyslu jsem se rozvzpomněla na minulou zimu a už mi bylo zcela jasno, o co jde a moc se mi to líbilo. 🙂
Tuto stezku jsme také zvolili trochu symbolicky, jelikož páníčkové povídali, že skoro přesně za měsíc by měl k hodným lidem i zvířátkům Ježíšek dorazit s dárečky, tak jsme se mu chtěli přijít ukázat a „popovídat“ si s ním. 🙂
Cesta vedla hlavně po horských lesech, potkali jsme několik krásných, že dřeva vyrobených pohádkových postaviček (drak, liška, trpaslík) a pak i krásný dřevěný přírodní betlém (i s Ježíškem v krmelci, jemuž jsem pošpitala své tužby a přání). Právě u toho betléma jsme potkali i pěkný hlouček dětiček, kterým jsem se moc líbila, nadšeně si mne i hladili a velice jsem se pobavila, když jsem si ulehla doprostřed toho celého betléma ve stylu: „Hádej, která postavička do betléma nepatří?“ 🙂
Poté jsme se na stezce krom klasické turistiky pověnovali i gastroturistice ve zdejším parádním občerstvovacím stanu nazvaném „Krmelec“, kam jsem mohla s páníčky vsoupit i já a ač zde bylo opravdu dost maličko místa, byla jsem ráda, že tam s páníčky jsem a dokonce jsem si „nestěžovala“ ani na to, že mám sedět v takovém zúženém prostoru mezi stolkem a židlemi. 🙂
Pak jsme již klasicky turisticky ťapkali kolem několika zastavení pojednávajících o Ježíškových kamarádech a pomocnících, kochali jsme se hezkými pohledy na zasněženou krajinu a páníčci si též po cestě vyzkoušeli jízdu na takové sedací pojízdné lanovce, před níž jsem je musela při jízdě řádným ochranným štěkotem bránit, jelikož vydávala pro mne dost nepřátelské zvuky, tak aby věděla, že páníčci mají s sebou svojí „ochranku před nepřítelem a extra si na ně nedovolovala. 🙂
Posléze jsme již téměř za tmy dorazili příjemně vymrzlí k naší „boudičce“, do níž jsem nadšeně zahučela a začala pečlivě rozjímat o všem nabytých zážitcích za dnešní den. 🙂
 Kdo že to prý nepatří do betléma? 🙂 |
Fotogalerie z tohoto božídarského výletu je TADY.