O dnešní sobotě jsme měli s páníčky původně naplánovanou účast na Výstupu berňáků na Děčínský Sněžník, avšak páníčkům toto skrečovaly neodkladné pracovní povinnosti, takže jsme náš dnešní program museli operativně upravit. A došlo na rozhodnutí, že se zajedeme podívat do pražské ZOO.
Nutno poznamenat, že po příjezdu na místo jsme přišli na to, že tento nápad jsme neměli jen my, ale asi hlavně díky dnešnímu velmi hezkému a teplému počasí to napadlo i pořádný nespočet dalších lidí a čtyřnožců. U hlavní vstupní brány jsme to nejprve chtěli hned vzdát, jelikož zde byla fronta na vstupenky asi na hodinu a mne to zprudilo natolik, že jsem málem jedněm, na lavičce odpočívajícím lidičkám málem úspěšně odejmula a sobě si přivlastnila jejich jen tak se povalující trdelník. 🙂
Vstup jsme posléze zašli zkusit ještě ke druhé, takové vedlejší vstupní bráně, kde to bylo, co se týče fronty o 200% lepší, ale zase se zde vyskytla komplikace, že nám málem nebyl umožněn vstup kvůli mne samotné, jelikož prý pejskové smějí do ZOO vstupovat od 1.5.2016 jen po předložení očkovacího průkazu, který jsme s sebou vážně neměli. Ale paní pokladní jsem asi byla nějak dost sympatická, že jsme to zvládli jen s domluvou pro příště a dostala jsem od ní výjimku na vstup. 🙂
Po vstupu do areálu to byl celkově pro mne trošku šok, jelikož zde všude byly opět mraky lidí, pořád jsem se musela někomu vyhýbat, nemohla jsem si chodit, kam jsem chtěla, a byla jsem stále omezována na svém procházkovém špagátku. Takže ze začátku to se mnou panička neměla až tak lehké, než jsem se sžila s tím, jak se ode mne očekává, jak ťapkat mám, abych nemusela být stále nějak usměrňována, ale jelikož jsem holka šikulka, tak jsem to po nějaké době úspěšně pochopila. 🙂
Jak už to tak v ZOO bývá, míjeli jsme průběžně spoustu různých zvířat a zvířátek, které mne povětšinou nechávali chladnou (dokonce ani za sklem procházející velká kočička ve formě tygra mne nebrala a ani sloni), ale to co mne zajímalo byli hlavně opeřenci (a to jsem teda koukala, kolik jich je druhů, vesměs znám jen holuby a kachny), mezi nimiž ale vévodil hulákající pan páv se svým pořádným (pro mne divným) ocasem, kterého jsem měla po celou dobu naší přítomnosti u jeho „obydlí“ pod řádným dozorem – co kdyby dělal nějaké nepřístojnosti a já musela zakročit? 🙂
A v mém zájmu posléze byli jak jinak než vzdálení příbuzní a to vlci, kteři se sice nepřišli ke mne nějak podívat blíž, ale svým čuchometrem jsem je měla zaznamenané už jakou dobu před jejich výběhem, a pak jsem svou přítomností velmi zaujala ještě i 2 pány psouny a 1 psa pralesního, kteři jakmile mne spatřili za sklem, tak se ke mne hnali a chtěli si mne očuchat, a dokonce mne i přes to sklo vyzývali ke hře. Tímto naším „dováděním“ jsme i pěkně úsměvně pobavili zdejší člověčí okolí. 🙂
Má přítomnost v ZOO vzbuzovala u návštěvníků vesměs pozitivní reakce, kdy jsem mohla poslouchat chválu ve smyslu : „Jéé, to ale ale krásný pejsek!“, „Jéé, hele koukej, berňák!“ nebo „Dobrý den, můžeme si toho pejska pohladit?“ Málem jsem se dokonce začala až červenat. 🙂
A největší radost i zážitek z celé ZOO jsem udělala i několikerým dětem, které byly fascinovány tím, že se mne mohou naživo dotknout, pohladit si mne a dokonce s tím, že je „nesežeru“. A jedna holčička ze mne byla paf až natolik, že na mne zůstala úplně nevěřícně zírat, jelikož jako svého kamaráda v batůžku si nesla mého trikolorního plyšového kolegu v menším provedení vůči mne (cca 1 :20), tudíž byla očividně překvapená, jak její kamarád vypadá v živém reálu o „trošku“ větší. 🙂
Taky jsem se několikrát setkala i s tím, že jsem byla nazývána bernardýnem, což se páníčci snažili dotyčným chybujícím aktivně vysvětlit a někteří byli celkem překvapeni, že existuje i plemeno bernský salašnický pes. Nu což, i osvětu mé rasy jsme v ZOO úspěšně zvládli. 🙂
Na závěr našeho pobytu jsme se odměnili zdejšími turistickými „medailemi“ za zdárně zvládnutý, ale pro mne celkem únavný výlet a dneškovým poznáním nám bylo, že výletování po loukách, polích a lesech je o dost lepší, klidnější i pohodlnější, než se pořád někomu vyhýbat a nemoci se ani na chvilku někde trošku volně proběhnout. Ale uznávám, že na škodu určitě dnešní mé otrkávání v davu nebylo, dnešní nabyté zkušenosti by se mohly dokonce i někde hodit. Člověk i pes se holt pořád učí. 🙂
P.S. Focení s mou maličkostí jsme dnes bohužel museli vesměs pominout, jelikož když už jsem se chtěla s něčím zajímavým zvěčnit, bylo všude mraky lidí, takže na nějaké mé „aranžérství“ nebyl nikdo zvědavý a pořád paničce lezl někdo do záběru, a když už někde bylo výjimečně skoro liduprázdno, že by moje pózování bylo realizovatelné, nebylo mne možno zvěčnit s něčím, co by stálo za řeč. 🙂
 Dozuruju bílé „kozy“ 🙂 |
Fotogalerie z dnešního zoologického výletu je TADY.