Tentokráte jsme si s páníčky po nějaké době zavýletovali i o sobotě, kdy jsme vyrazili k Jablonci nad Nisou k prozkoumání odtud nedaleké rozhledny Černá Studnice a jejího okolí.
Naším startem se stalo rozcestí Berany, kde jsem hned po vystoupení z boudičky byla fascinována kouskem zdejšího snížku, takže jsem musela důkladně prozkoumat tuto první letošní „zmrzku“. Mňam. 🙂
Po mém osvěžení se jsme se následně vydali po červené barvičce vzhůru do kopce a minouc zdejší zajímavý skalní útvar Kladívko a 2 anténní stožáry s „bambulema“ jsme dorazili až k samotné rozhledně Černá Studnice. V rámci naší skromnosti nám postačilo její vnější pokochochání se, načež jsme zde nemohli neabsolvovat gastroturistiku v místní hospůdce, kam i pejskové mají přístup, když nebudou běhat na volno či kňourat a štěkat. Takže toto mám jako zdatná gastroturistka zvládnuté, takže nebyl v tomto se mnou problém, akorát tedy pod tím tamním stolem jsem si připadala trochu jak sardinka, ale což, hlavně že jsem byla s páníčky. 🙂
Abychom nešli stejnou cestou, od rozhledny jsme posléze sešli po cyklostezce a kousku modré barvičky zpátky na rozcestí Berany, odkud jsme se pro změnu vydali po červené barvičce hezky lesem na druhou stranu, kdy jsme kolem skalního útvaru Buchta dorazili k rozcestí Vrchůra, kde mi páníčci navlíkli můj relativně nový „obleček“ (oficiálně se tomu prý říká reflexní vesta), v němž mi to prý i sluší a jsem hezky vidět. No nevím, tento názor s nimi moc nesdílím, ale když už z toho mají takovou radost, tak se tomu „hadru“ budu zkoušet přizpůsobit. 🙂
Z Vrchůry jsme pak již téměř za tmy sešli po modré barvičce z hezkého kamenného krpálu dolů (prý ještě že jsem měla tu vestu a byla tak lépe vidět, jinak by mě kolikrát páníčci zašlápli či při podklouznutí na mne dokonce spadli) a posléze po barevně neznačené, ale rovné, pevné a i v té tmě „viditelné“ lesní cestě jsme se vrátili dnes již potřetí a již naposled na rozcestí Berany, kde na nás čekala naše věrná výletová boudička. 🙂
Fotogalerie z tohoto jabloneckého výletu je TADY.