| V sobotu 9.1. jsme i přes hezkou sněhovou nadílku, která se nám, trikolorám moc líbila, ale už nebyla až tak praktická pro kočárkování s minipaničkou, vyrazili na nějaké to výletování, kdy jsme se tentokrát vydali poblíž Chlumce nad Cidlinou k obci Bílé Vchynice, kde se naším zájmem stal místní les Smuha a jeho okrajní pískovcové jezero Štít. Naším startem se stal lesní okraj za obcí Bílé Vchynice a za potůčkem (nebo říčkou?) Vchynická svodnice, odkud jsme se vydali na ťapkání po místní cyklostezce (dnes naštěstí bez cyklistů; který cvok by tu ve sněhu vlastně bicykloval?), jež nás lesně-polně a pak i lesně-mokřadově podél místní Přírodní památky Pamětník dovedla až k pískovcovému jezeru Štít, kde jsme my, trikolory uvažovaly, že půjdeme prubnout jeho vodičku, ovšem po zjištění, že je na něm kdovíjak silná nebo slabá vrstva ledu, naše úmysly jsme přehodnotily a byly jsme raději vzaty pod přímou kontrolu páníčků pro případ, že by se nám zde svou přítomností chtěl pochlubit nějaký ten vodní opeřenec a vytahovat se na nás, že ho ten led udrží, a my se nechaly splašeně zlákat a dokázat, že nás (snad) taky, že nejsme přece těžkotonážnice. 🙂 Od jezera Štít jsme si pak již jen po nebarevných lesních cestách hezky poklidně poťapkali zpátky na náš start k naší čtyřkolové boudičce, v níž jsme se my, trikolory mohly ještě doobčerstvovávat sněhovou “zmrzkou”, kterou jsme si přinesly s sebou na “záclonkách” našich zadních paciček. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto chlumeckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
| Pro změnu v neděli 10.1. se naše výletové kroky vydaly na jižní Moravu k Velkým Bílovicím, kde jsme zacílili na kousek místní Naučné stezky Mezi vinicemi ve Velkých Bílovicích a její okolí. Naše meziviniční, zcela bezsněhé ťapkání jsme započali kousek za obcí Velké Bílovice poblíž lokality Pod Krátkými, odkud jsme se trochu blátivě vydali směrem k Ťuhýkovu, kde jsme minuli jedno, bohužel zavřené vinařství (jinak bychom si snad i koštnuli a pravděpodobně by se mohlo alespoň nějakou kapičkou dostat i na nás, trikolory, ale chyba protiepidemické lávky…), načež následně nás meziviniční asfaltka dovedla až samotnou naučnou stezku. Hned po pár „naučných“ krocích jsme natrefili na dle páníčků prý zajímavou sochu Slípky, pod jejíž nadživotním pískovcovém ztvárnění jsme my, trikolory (včetně mé maličkosti) byly páníčky „donuceny“ se fotograficky zvěčnit, z čehož jsem zejména já nebyla příliš nadšená (fakt nechápu, proč nějaká slepice má vůbec nějakou sochu), takže panička se musela dosti mlsíkovými odměnami snažit, abych na tom fotografickém zvěčnění se se Slípkou nevypadala jak blbka, z níž by hned na první pohled sálal její vztah s těmto opeřeným tvorům. 🙂 Od té „divné“ Slípky jsme pak po asfaltce ťapkali dále po stezce a to kolem vrchu Zimarky až k místní krásné kapli sv. Cyrila a Metoděje, Václava a Urbana a dobrému vyhlídkovému místu, kdy jsme však v dnešním mlhavějším počasí úplně neměli štěstí na nějaké ty výhledy, za to jsme cestou sem měli „štěstí“ na nespočet automobilových turistů k tomuto místu, kdy pořád odtud někdo odjížděl a sem zase přijížděl, takže tu byl pomalu provoz jak na dálnici (nutno poznamenat, že takovéto výlety ve stylu přijedu až k „něčemu“ autem, vyjdu 10 schodů, podívám se, udělám si selfii, kterou hned pošlu na nějaké ty facebooky, instagramy apod. a jedu pryč, by nás tedy vůbec výletově nenaplňovali…). 🙂 Kapličkově příjemně porozjímaní jsme se pak opět kolem vrchu Zimarky vrátili na hlavnější cestu a stezkově se nechali vést dále mezi dalším nespočtem vinic, kdy jsme si udělali takovou jakoby obchůzku vrchu Zimarky, načež posléze podél lokality Nádanky, lemované při cestě úrodnými ořešáky, jejichž spadanými křupavými plody pod nimi jsem ani za pochodu nedokázala odolat (dle paničky jsem byla řádnou konkurencí Marfušy a jejího stylu „louskání“ ořechů), a následným průchodem kolem rybníku Šísary jsme se za již hezkého šera navrátili na náš start k naší čtyřkolové boudičce, s níž jsme se velmi rádi znovusetkali. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto jihomoravského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.