Tak i o dnešní neděli se nám s páníčky díky hezkému počasí nechtělo zůstávat jen tak doma, takže jsme se vyrazili zase někam „vyvětrat“. Tentokrát naše výletové kroky zamířily na Žďársko k obci Karasín u Bystřice nad Pernštejnem k prozkoumání zdejší Svratecké vodohospodářské naučné stezky, taktéž i nedaleké rozhledny Karasín.
Naším startem se stala přehradní hráz vodní nádrže Vír, která byla fakt pořádná (myslím ta přehrada) a kterou jsme se zatím jen zlehka pokochali, načež posléze jsme vyrazili po trase naučné stezky podél jejího břehu. Jak jsme tak ťapkali, tak jsem se pořád rozhlížela směrem k vírské vodní hladině a nějak nemohla pochopit, proč mne do ní páníčkové nechtějí pustit, když u jiných vodních útvarů s tím většinou nemají problém. Snažili se mi vysvětlit, že je zde zákaz přibližovat se k vodní hladině kvůli riziku jejího znečištění či co. Nepochopila jsem (já přece nejsem žádný znečišťovatel) a při této podélné cestě jsem se projevovala čím dál víc útrpně, až se mne páníčků konečně zželelo a na jednom vhodném místě se schůdky mi konečně dovolili se jít vnitřně i vnějškově do Víru osvěžit. Bylo to bájo, ale takové práce než se k tomu pes dostane. 🙂
Pak jsme pokračovali dále podél nádrže v průběžném stínu místního lesíka, ale jelikož dnes bylo docela teplo, i přes výskyt stínu jsem se po chvíli opětovně začala shánět po nějakém tom vodním občerstvení. Pro vstup do nádrže již díky prudšímu kamenitému či roštím zarostlému srázu nebyla možnost, ale poštěstilo se nám potkat krásnou studánku Pravobřežku, kterou jsem uvítala s velkou radostí a chvíli to vypadlo, že z ní chci její tekoucí vodičku úplně vypít. 🙂
Kousek za studánkou jsme se pak od naučné stezky odklonili a vydali se po cyklostezce a poté po bezbarvé lesní cestě až do obce Karasín, přes níž jsme si udělali civilizační průchod a já si ve zdejším rybníčku brčálníčku zvládla také i trochu zasportovat v plavacím ohledu (ač se mi nejprve do toho moc nechtělo, nechala jsem se páníčky přemluvit a dobře jsem udělala). No a pak už jsme docupitali k k místní rozhledně Karasín, kde jsme si nemohli neudělat drobnou gastro zastávku a kde se páníčci vydali také i do rozhlednových výšin obhlédnout zdejší krajinné výhledy.
Od rozhledny jsme se poté vydali mezilučně a lesíkově po červené barvičce, zvládli minout ještě i místní studánku U Hráze, do níž mi byl bohužel vstup nedovolen, jelikož zde byli zrovna i jiní člověci, kteří si čepovali vodičku z ní do nespočtu butilek a kanystrů a dle sdělení páníčků, by nebyli asi mou přítomností a asistencí u jejich čepovací činnosti nadšeni. No nic, škoda, ale nedalo se nic dělat.
No a pak už jsme dorazili zpátky k přehradní hrázi nádrže Vír, kde mne to tentokrát již nějak nezajímalo, tak se zde ale alespoň páníčci její mohutností pokochali sami. 🙂
 Trikolora pod rozhlednou Karasín 🙂 |
Fotogalerie z tohoto žďárského výletu je TADY.