Dnešního dne jsme si s páníčky zavýletovali na Lounsko nedaleko obce Konětopy na zdejší Naučnou stezku U Petra a Pavla.
Stezka vedla hezky lesem a hned na začátku stezky jsme měli potkat (a i na to upozorňovaly různé šipky a nápisy) dřevěné sošky sv. Petra a Pavla, s kterými mne panička měla v plánu si mne fotozvěčnit. Bohužel jsme ale po chvilce jejich hledání objevili jen informační papír na stromě s prosbou o jejich navrácení. Nějaký neřád sošky holt bohužel ukradl. 🙁
Tak jsme poté pokračovali dál a já najednou z cesty začala zaujatě odbočovat vstříc hustšímu mladému smrkovému lesíku, v němž mne něco velice zajímalo. V tu dobu mne postihla nějaká náhlá hluchota, páníčci na mne mohli volat, jak chtěli, ale bylo to silnější než já. Usoudili tedy, že mne tam láká nějaká „vonící hromádka“. Ovšem v lesíku jsem se zdržela neobvykle dlouho, přičemž po chvilce páníčkové odtamtud zaslechli divný zvuk, jak když se něco někam pohnulo nebo já někam zahučela, tak na mne volali, ale já byla stále potichu, že ani větvička nezapraskala, takže už se chtěli vydat nakvašeně z cesty směrem za mnou. A v tu chvíli se z lesíku začal ozývat pěkně šustící zvuk, za chvilku i podivně funící a asi 10 metrů od páníčků se přes cestu prohnala „žíznivá čára“ pořádného divočáka ve stylu jak rychle se objevil, tak také zmizel. Páníčci zůstali z toho stát celí zkoprnělí a já pořád nikde. Paničce začaly hlavou procházet katastrofické scénáře, když v tom jsem se z lesíka konečně vynořila, nutno říct že notně vyjukaně, s „opařeným“ pohledem a šla jsem k páníčkům, jak když jsem nešla. Ti mne zkontrolovali, jestli mi něco není, ale naštěstí vše bylo v pořádku a po chvilce jsem se z toho oklepala. No a také poučila: není radno budit ze spaní tvory o dost větší a silnější než já a také, že páníčkové nedávají povely jen tak z bůhdarma. Toho jsem se po zbytek procházky řádně držela – páníčkové mají přece pravdu. 🙂
Dále po cestě nás čekaly krásné podzimní výhledy do barevné přírody a Kozinecké stráně, vyzkoušela jsem si podzimní „módní“ kloboučkování s listím a dokonce i panička byla nedobrovolně ochotna se zranit kvůli tomu, abych měla hezkou fotku právě nad Kozineckou strání. 🙂
Ke konci stezky jsme měli minout ještě i 2 vyhlídky a to na Podlesí a České středohoří, přičemž však první z nich byl jen výhled do stromů, takže druhou jsme pro jistotu nepokoušeli a nechali ji být. 🙂
 Nad Kozineckou strání 🙂 |
Fotogalerie z tohoto lounského výletu je TADY.