Dnešní sobota se u nás s páníčky nesla v duchu výletu na západ Čech nedaleko Mariánských Lázní k obci Kladská na Naučnou stezku Kladská s tím, že si naše ťapkání posléze v daném místě i nějak prodloužíme, jelikož daná stezka byla sama o sobě procházkově jen taková chuťovka.
Už při samotném příjezdu na místo nás zde zaujalo množství jiných čtyřkolových boudiček, což nám naznačilo, že tady bude asi turisticky rušno. A toto se nám následně potvrdilo při ťapkání po trase stezky, která víc než přes polovinu vedla po dřevěných prkýnkách nad zdejšími rašeliništi a močály, takže jsem si zde fakt nemohla běhat, jak se mi zlíbí, a pořád jsme se museli někomu vyhýbat. Kromě tohoto dřevěného chodníčku, který se mi moc nezamlouval (nejraději bych si cupitala hezky mimo něj) jsem posléze byla opět i páníčky kachnově školena, jelikož jsme procházeli kolem malých bezejmenných rybníčků a i pořádného Kladského rybníku, kde se průběžně všude nějaký ten vodní opeřenec vyskytoval. Pokrok byl sice zaznamenán v mých zvukových projevech (nekňourala jsem, jak když mne na nože bere, že mne páníčci k těm kachnám nepouští, bylo to kultivovanější), ale vícenásobné pokusy o přímočaré tažení (včetně páníčků) přímo do vody nechyběly. 🙂
Z důvodu výskytu tolika jiného lidského osazenstva zde jsme posléze přehodnotili náš plán a prodloužení naše ťapkání jsme nerealizovali tady, ale popojeli jsme kousek odtud k obci Valy na zdejší Naučnou stezku Okolím Valů. Naše ťapkání jsme zde započali u zdejší zahrádkářské a chatové oblasti a vydali se směrem k hájovně, u níž nás se zájmem ve své ohrádce uvítal sympatický, zvědavý a i mazlivý koník ryzáček, s nímž jsem si bez problémů vyměnila i několik pusinek, a následně jsme zamířili směrem k Balbínovu prameni, kde jsme pro změnu měli štěstí na sympatického hnědého labradora, takže jsem mohla realizovat lehký „pokec“ i s ním. A po zhodnocení kvality vody v Balbínově prameni jsme vyrazili vstříc za Medvědím pramenem, kde na nás čekala soška medvídka (bohužel však s rozbitou hlavičkou, jinak by mu to slušelo mnohem víc), a s malou odbočkou ze stezky jsme se pokochali i pramenem Medvídě. Pak nás čekalo ťapkání kolem židovského hřbitova, jehož za plotem hlídal místní vlčáček, se kterým jsem se chtěla pokamarádit, ale očividně jsme se mu vůbec nelíbili, začal na nás štěkavě hulákat, tak měl ze mne smůlu – já se přece nebude kamarádit s nějakým štěkalem. 🙂
Na stezce nás následně měly čekat ještě i Vlčí pramen I a Vlčí pramen II, které měly být ve stráni poblíž zdejší mašinkové trasy, ale ať jsme se snažili, jak chtěli, nalézt se nám je nepodařilo – dokonce ani já jsem je neobjevila, takže jsme je nechali být a místo nich jsme se po stezce zase kolem hájovny vydali za Myším pramenem. Ten jsme našli celkem v poklidu, byl hezky udržovaný a i s „boudičkou“ nad sebou. Já zde opět provedla kontrolně-kvalitativní zkoušku vody a zvládla jsem se i hezky zrzavě obarvit od zdejších železnatých vodních nánosů, takže ze mne byla místo trikolory čtyřkolora. A abych v tom železnatém vzezření nebyla sama, povedlo se mi při průběhu odtékající vodičkou hezky zrzavými kapkami ohodit i paničku – a nadšení z mého umu bylo vskutku veliké. 🙂
 U Myšího pramene 🙂 |
Fotogalerie z tohoto západočeského výletu je TADY.