O dnešní sobotě se naše výletové kroky vydaly na Znojemsko do Národního parku Podyjí k obci Hnanice, kde se naším hlavním cílem stala místní vinice Šobes.
Naším výchozím bodem se stalo rozcestí Na Fládnické stezce s originální budovou Vinice Hnanice, odkud jsme se po žluté a červené barvičce dostali až k visuté Šobeské lávce přes řeku Dyji. Lávka to byla celkem zvláštní, hodně hýbací, načež páníčci neodolali mne vystavit bobříku odvahy a zkusit si tuto lávku přeběhnout tam a zpátky. Při cestě tam jsem ťapala celkem s respektem, ale při cestě zpátky už to byla docela brnkačka – jsem holt holka šikovná 🙂
Od Šobeské lávky jsme se dále vydali po modré barvičce, kde jsme po chvilce míjeli Gruberovu studánku, kterou jsem uvítala s velkým nadšením (a málem ji i celou vypila), zahlédli jsme i pozůstatky bývalého Gruberova mlýnu a takto jsme dorazili k další visuté lávce dnešního dne a to Lipinské lávce. U ní, resp. na ní jsem se již chovala jako řádný mazák, kterého nějaká hýbací lávka nevyvede z míry, a bylo pro mne zajímavým zjištěním, že ať jsem se dívala vpravo nebo i vlevo, tak na obou stranách byla voda řeky Dyje. 🙂
Jako mazácká lávkoznalkyně jsem poté s páníčky dorazila dále po modré až k rozcestí U Milíře a odtud jsme udělali jakési „čelem vzad“ a vydali se na zpáteční cestu pro změnu po červené barvičce, přičemž u rozcestí Nad Šobesem jsme si udělali chvilkový odklon na vyhlídku Železné schody – zde bylo krásně klidně s moc hezkým výhledem na lesy a i kousek řeky Dyje.
Pak jsme již dorazili na vinici Šobes, kde byl krom vína ve vihohradech i občerstvovací vinný stánek, takže jsme společně s páníčky nemohli odolat a neokusit zdejší 2 deci bílého přímo na vinici – parádní požitek a výborná chuť. 🙂
Příjemně občerstveni jsme poté putovali dál po červené až k nám již známé Šobeské lávce a jelikož se nám nechtělo jít tou samou cestou zpátky na náš výchozí bod, udělali jsme si ještě jakousi zacházku dále po červené přes rozcestí Judexův mlýn, následně kolem studánky Pod Lipami (která nemohla nezůstat bez mé revize) až k Havranickému vřesovišti, odkud jsme se „přebarvili“ na turistickou zelenou a čekalo nás putování oblastí Staré vinice. Jak už název napovídá, procházelo se kolem skutečných vinic, jež některé nebyly ještě sklizené, takže jsme měli možnost ochutnat několik kuliček hroznového vína přímo v místě jejich vzniku a nutno podotknout, že byly vynikající, a to pro mne až tak moc, že si mne po chvilce museli páníčci k mé nelibosti zajistit procházkovým špagátkem, jelikož jsem svou chytrou hlavičkou přišla na to, jak se dají vinné hrozny hezky jednoduše sklízet (prostě natáhnout čumáček, otevřít tlamičku, zavřít tlamičku a lehce trhnout) a vypadalo to, že bych se mohla stát trikolorním sběrným „strojem“ (zkrátka, že bych dostupné hrozny všechny snědla), kdy by mi za prvé mohlo být posléze z toho množství nevolno a za druhé, že by z toho asi dotyčný pan vinař, pokud by mne takto viděl, asi nebyl příliš nadšen. 🙂
Na závěr našeho putování jsme navštívili již v trochu pološeru ještě i zdejší vyhlídku Devět mlýnů, kde jsme se rozloučili s místními vinice a příjemně uťapkaní jsme následně dorazili na náš výchozí bod k budově Vinice Hnanice, kde na náš věrně čekala naše čtyřkolová „boudička“, v níž jsem posléze mohla hezky rozjímat o nabytých vinných chutích dnešního dne. 🙂
 Na vinici Šobes 🙂 |
Fotogalerie z tohoto znojemského výletu je TADY.