O dnešní neděli jsme si s páníčky vyrazili zavýletovat na sever Čech a to konkrétně na okraj Liberce k prozkoumání zdejšího vrchu Liberecká výšina a okolí.
Naším startem se stalo parkoviště u ZOO u zdejší tramvajové točny, kde i nějaké tramvajky zrovna „odpočívaly“, přičemž odtud jsme zamířili po zelené barvičce hezky do lesa, kde bylo sice pěkně typicky podzimně (mokré listí, pošmourno), ale to nás přece nemohlo odradit. Cestou jsme společně s Fanny zvládly vylekat jedny jiné páníčky se svým zrzavým výmarským ohařem, který si po lesíku kousek níže než my také pobíhal, načež já společně s Fanny jsme jej původně vyhodnotily jako srnku, tudíž hádejte, co následovalo – no jasně, hrr na ní (resp. na něj). Jeho páníčci, chudáci, měli nejdřív hrůzu v očích, že se k nim začaly hnát naše trikolorní „maličkosti“, povzbuzované hulákáním našich páníčků s povelem „Ke mně“, ale jakmile jsme zjistily, že se jedná „jen“ o psa, náš zájem v zásadě opadl a vrhly jsme se na plnění povelu „Ke mně“. 🙂
No a na té stejné zelené cestě se milé Fanny povedlo také i jen její fau pax a to tehdy, kdy nás míjela nějaká turistická paní s velkým deštníkem nad hlavou (pod nějž by se schovali snad ještě další 4 člověci), tudíž milá Fanny musela začít hned svým štěkotem sdělovat, co si o tom „nebezpečí“ myslí, a že ta paní se k ní nemá nijak s tou „obludou“ přibližovat. Takže dnešní ostuda č. 2. 🙂
Následně nás zelená barvička dovedla k rozcestí Mlynářův kříž, kde se stejnojmenný kříž nacházel i ve skutečnosti, takže jsme se jím mohli hezky pokochat a my s Fanny čuchově omrknout i zdejší přístřeškové okolí, jestli tu náhodou nějací jiní turisté nezanechali něco dobrého. No a jelikož začínalo být dost šedivěji než dosud šedavě bylo, panička rozhodla, že nám, trikolorám, nasadí reflexní vesty, abychom byly hlavně lépe vidět. Mne osobně to nijak nevadilo, zatímco Fanny nejdřív čučela na to, co to ta panička na ní upevňuje, ale pak se zdálo, že vše se povedlo, vestičky nám hezky držely a tudíž jsme se vydali na další lesní ťapkání tentokrát po barvičce žluté. Osobně jsem si já, trikolorní moudronoska, troufla tvrdit, že milé Fanny ta vesta moc dlouho nevydrží, ale jelikož jsem paničce nechtěla kazit její nadšení, nechala jsem si to pro sebe. A hle, po cca 5 minutách, co měla Fanny vestu na sobě, se vyřítila zpoza stromu a již ji měla spíše pod sebou v pozici bryndáku na břicho. Nemusím vám asi podrobněji rozebírat, jaké bylo z tohoto stavu zejména paniččino „nadšení“, načež milá Fanny byla posléze počastována označením Trhana (a bylo jí to úplně jedno). 🙂
Žlutá barvička nás následně kolem Skautské studánky dovedla k rozcestí Strážný buk, jehož přítomností jsme se mohli už ve skoro tmě také pokochat, načež pokračujíce dále jsme dorazili až k rozhledně Liberecká výšina. Z důvodu nastalé tmy páníčky ani nenapadlo, že by se chtěli nějak výhledově kochat (stejně by viděli velký prd), ale díky přítomnosti zdejšího gastropodniku je zaujala možnost gastroturistiky. Ta se ale odvíjela od toho, jesli my, trikolory, budeme moci dovnitř také (přece nás páníčci nenechají uvázané někde venku samotné a ve tmě). Vstup i nás, čtyřnožek, nám byl povolen, takže jsme se s Fanny mohly jít zase gastroturistikově vzdělávat. Po našem příchodu to zde tedy nejdříve vypadalo na to, že jsme sem přišli vytřít podlahu, jak jsme mokré vše zkoumaly a nemohly si na první dobrou najít to správné místečko na posed nebo poleh, ale jak jsme se uvelebily, již byl klídeček pohodička. 🙂
Obdařeni troškou gastroturistického tepla a páníčci navíc i něčím dobrým do tlamiček, jsme pak sesklouzali lesem po mokrém listí a kamení vstříc červené barvičce, která nás následně dovedla až k naší čtyřkolové boudičce, do níž jsme se těšily tak, že jsme málem proskočili neotevřeným kufrovým prostorem. 🙂
Reflexní trikolory v lese 🙂
No a jelikož dnešní neděle byla první adventní nedělí v tomto roce, páníčkové nás nemohli neošidit a připravili si pro nás ještě jednu zajímavost a to naši návštěvu na Vánočních trzích v Liberci na náměstí Dr. E. Beneše. Na těchto trzích se mne celkem líbilo, jelikož zde nebylo přespříliš lidí, tudíž jsme se v rámci vodítkových mezí mohly celkem pohybovat a ne se pořád někomu jen vyhýbat či stát, zatímco pro Fanny byly vánoční trhy premiérou, takže byla trochu vyjukaná z toho, co to jsou stánky, procházející lidé, různé vůně ze stánků s jídlem a taktéž i hudební vystoupení na pódiu. Ale jelikož viděla, že se mnou to nic zásadního nedělá, snažila se to brát také tak. 🙂
Dokonce jsme se zde na trzích dočkaly i dárečku od našeho páníčka a to v možnosti trošku okoštovat zdejší punč a také i ochutnat klobásku na studeno právě z jednoho stánku, od nějž nám to s Fanny tuuuze vonělo – nutno konstatovat, že punč i klobáska byly vynikající, ale jako vždy, obojího bylo teda dost málo). 🙂
Adventní trhy Liberec 2018 🙂
Fotogalerie z tohoto libereckého výletu je TADY.