O dnešní sobotě naše výletové kroky zamířily na Kroměřížsko k Bystřici pod Hostýnem na Naučnou stezku Hostýnské vrchy.
Naším výchozím bodem zde byla místní lesní školka, z níž jsme se vydali po červené barvičce hezky do lesa. Hned na začátku jsem páníčky „velice“ potěšila tím, že jsem zvládla vyčmuchat poblíž se vyskytující parádní a dosti jetou bahenní zónu (dle mne krásně voněla, dle páníčků z ní bylo smradu jako z Cařihradu) a v ní byli dokonce naházené staré veky, rohlíky a chleby a to již ve stádiu polorozmočeného rozkladu. Tím jsem prostě nemohla pohrdnout, přičemž svými hltavými, funivými a mlaskavými projevy jsem silně upoutala páníčky, co že to tam kousek od nich provádím. Vysloužila jsem si sekec mazec s častováním, že jsem mrcha jedna tříbarevná nenažraná a k tomu ještě smradlavá. Uleželého bahenního smradu mne panička poté zbavila mým několikerým „nuceným“ průchodem v kolem protékajícím potůčku Bystřička a konečně jsme se mohli vydat dále. 🙂
Cestou jsem se posléze domyla a osvěžila u pramene Táborského a Ondrúška a pak jsme se vydali lesem vzhůru do hezkého krpálu až ke zřícenině hradu Obřany, kde jsem se mohla hezky ochladit na zdejších kamenech a i hezky vyfunět. 🙂
Následně jsme se pokochali z vyhlídkového místa Klapinov, kde jsme potkali dosti i jiných turistů a prohánějících se cyklistů, kdy jsem se zde od nich dočkala několikerých politování v tom smyslu, že mi chudince musí být určitě horko, když tady tak musím chodit. Bylo mi sice tepleji, ale to mám sedět jen tak doma a když je sluníčkový den, tak vůbec nevylézat? 🙂
Pak na nás čekalo ťapkání v oblasti skal Skalný, kde zdejší skalní útvary byly tak dobře ukryty za všemožným křovím, že nebylo nikde vidět nic, a já se zde těšila na od páníčků přislibovanou studánku Pod Skalným, kterou jsme sice objevili, ale byla vyschlá tak, že ani kapička vodičky zde nebyla. Já tento stav nemohla nějak pobrat a pořád jsem nadějně čučela k rouře u studánky, kdy jako ta voda ráčí začít téct. No, nedočkala jsem se. 🙂
Toto mé zklamání jsem si však vynahradila u studánky Pod Valy, kterou jsem vypila málem celou, a zvládla jsem si přitom vytvořit i ochlazovací vodní „emulzi“ na celou svou hlavu. Poté už jsme dorazili na vrchol Hostýn, do zdejšího poutního místa Svatý Hostýn s krásnou bazilikou Nanebevzetí Panny Marie, 2 křížovými cestami (Starou křížovou a Jurkovičovou), Vodní kaplí a taktéž i s rozhlednou Hostýn. Vše jsme zde za mé přítomnosti řádně prozkoumali, načež jsme se poté po červené barvičce neboli Naučné stezce Příroda hostýnských vrchů navrátili zpět k naší čtyřkolové boudičce, a jaké zde bylo pro nás (ne)překvapení – opět jsme tu na parkovišti byli poslední. 🙂
No a na zpáteční cestě domů jsme se zajeli ještě jako vsuvku podívat i na stav pokládky nového mostu přes dálnici D1 u Psář, abychom viděli a mohli se trochu namlsat tím, po čem bude moci v blízkém budoucnu (až to bude všechno dodělané) naše čtyřkolová boudička zase jezdit. Mne to bylo fuk, nějaký most sem nebo most tam mne nebere. 🙂
 U rozhledny Hostýn 🙂 |
Fotogalerie z tohoto kroměřížského výletu je TADY.