Tuto neděli jsme si s páníčky zavýletovali na Jičínsko k obci Stav s cílem prozkoumat zdejší okolí a zříceninu tvrze Mokřina.
Začátek jsme zvolili na kraji obce Stav na rozcestí U Kostelíčka a odtud jsme se vydali hezky lesem po žluté barvičce až ke Studénce, kdy jsme si cestu průběžně zpestřovali samosběrem lesních pokladů borůvkových a malinových a nutno podotknout, že byly vynikající, jen já jsem jich dle mých měřítek dostala do tlamičky dost málo. Moje samosběrná funkce v tomto nějak nefunguje, tak jsem čekala, co „vypadne“ ze sbírajících páníčků – jak říkám, fakt toho moc nebylo, mohli se snažit víc. 🙂
Na Studénce jsme naší pochodovou barvu změnili na modrou, na níž jsme nejprve míjeli zdejší lesní školku, kdy mi fakt nešlo na mysl, jak tady můžou ty pidi stromky v tom hicu vůbec chtít růst směrem vzhůru, já být tady jimi, rostla bych spíš do země – tam by byl určitě příjemný chládek. Následně jsme narazili i na rybník Hřídelec, v němž jsem se hezky osvěžila a trochu dobrovolně nedobrovolně jsem si procvičila i pár plaveckých temp. Nejdřív se mi do toho rybníka fakt nechtělo, pak jsem byla vyjukaná, že jsem najednou ve vodě bez pevné půdy pod nohama, započla jsem tedy čubičkovat a po výlezu a oklepání se jsem zjistila, že je to docela dobrý být smočeným psem, jelikož mi přestalo být tak hic. 🙂
Jako ochlazená trikolora jsem poté s páníčky cupitala po červené barvičce až ke zřícenině tvrze Mokřice, což měl být hřeb dnešního dne a taky tak nějak byl, avšak v tom smyslu, že jsme zde ze zříceniny nalezli doslova jen pár kamenů naskládaných na sobě, tudíž dobytí této tvrze nebylo až tak obtížné a na vrcholek „tvrze“ jsem mohla dokonce i vítězoslavně vystoupit. 🙂
Z tvrze/netvrze jsme to pak vzali po neznačené cestě do obce Lužany, kde jsem si procvičila průchod civilizací, kdy krom jednoho psího uštěkance za plotem, jemuž jsem musela trochu vysvětlit, že na mne si tlamu nebude jen tak někdo otvírat, jsem to zvládla výborně, a proťapkáním si přes 2 dešťové přeháňky jsme došli také ještě omrknout zdejší kemp Lužany, kdy mi však páníčci nedovolili žádný karavan ani stan nějak prozkoumat, ač to tam u mnohých moc pěkně vonělo nějakými dobrotami. 🙂
Nic ale extra zajímavého jsme tam neshledali, krom rybníku Marešák, v němž mne lákalo se jít zase smočit, ale chyba lávky, od června do srpna se v něm my, domácí mazlíčci nesmíme koupat. Takže nic, načež jsme se následně odtud po zelené barvičce vypravili zpět k našemu procházkovému počátku.
Takže suma sumárum, zvládli jsme během dneška vystřídat všechny 4 turistické barvičky a dokonce se paničce i poštěstilo a dokázala tu najít houbový úlovek v počtu až 4 hub. 🙂
 Trikolorní dobyvatelka tvrze Mokřice 🙂 |
Fotogalerie z tohoto jičínského výletu je TADY.