O dnešní sobotě se naše výletové kroky ubíraly po delší době na naší oblíbenou Šumavu – v poslední době totiž pokaždé, když jsme sem uvažovali zamířit, bylo zde hlášeno deštivo a bouřkovno, což jsme podstupovat nechtěli. Ale dnes to vypadalo nadějně a tak jsme to riskli, přičemž nám bylo opravdu v dobrém počasově přáno. 🙂
Tentokrát jsme zamířili k obci Žlíbek nedaleko Kašperských Hor, kde jsme se vrhli na část Naučné stezky Strážců hranice a také na ohlídku hradu Kašperk.
Naším výchozím bodem bylo parkovací shromaždiště u Žlíbku, odkud jsme se po červené barvičce vydali na ťapkání až na rozcestí U Nového dvoru, kde jsem si u zdejší ubytovací chaty mohla vyzkoušet i venkovní apartmán č.8 ve formě hezké dětské nebo psí boudičky – jako pěkná fakt byla, ale moje domácí boudička je lepší, tady chyběly hlavně nějaké mističky s jídlem. 🙂
Odtud jsme dále pokračovali po barvičce žluté přes Nové Dvory, krásné šumavské louky s parádními výhledy do kraje, vísky Trnové Dvory a Dolní Dvorce a také i po kousku zdejší pozemní komunikace pro auta, až jsme se vrtli zase do lesa a to na část Naučné stezky Strážců hranice. Kousek od stezky jsme se tu snažili najít pramen studánky u Baby Jagy, ale tato baba ho asi nějak začarovala, že se nám jej nalézt nepodařilo, ba ani můj čuchometr jej neobjevil (a to vodu umí hledat celkem spolehlivě) – bůhví jestli milý pramen nebyl momentálně vyschnutý a my tak mohli hledat „jehlu v kupce sena“, jak jsme chtěli. 🙂
Z naučné stezky jsme si posléze udělali ještě jeden takový odklon a to na zelenou barvičku, kdy jsme si vyzkoušeli sestup z kopce a zase jen tak do kopce a já zde měla možnost potkat 2 „divné“ lesní existence a to nějaké lesní černé dlouhosrsté „potkany“, kteří umějí lézt po stromech (rozuměj veverky). První této „myši“ jsem si všimla tak, že po zemi v jehličí začala přede mnou zdrhat, jen co mne spatřila, což jsem nemohla jen tak nechat, tak jsem začala běžet za ní, přičemž najednou se mi ztratila. Koukám všude možně a náhle jsem uslyšela nějaké šramocení nade mnou na kmeni stromu. No zvednu hlavu a ona si tam spirálově leze vesele vzhůru, potvora jedna. Já začala strom obcházet ve stylu „chodí pešek okolo“, že ta potvora musí určitě z toho stromu spadnout (když ze stromů padají jablka nebo šišky, tak proč by nepadala i tahle „myš“). Jejího „pádu“ jsem se ale skutečně nedočkala, tak jsem to nechala být a šli jsme dál. A co by pes nechtěl, za chvíli se obdobný scénář s jinou touto „myší“ odehrál opodál znovu a to si dokonce tahle potvora při šplhání nahoru na strom dovolila na mou maličkost hodit i větvičku, což mne vážně nakrklo (co si to jako dovoluje, „myš“ má být na poli v díře a ne lézt někde po stromech) a pořádně jsme přemýšlela, jak se za ní nahoru dostat, abych jí mohla jasně říci, co si o ní myslím. No nedostala jsem se nikam, šplhání po stromech mi fakt nejde a ona beztak na mé sdělení nebyla asi zvědavá – ač jsem si hlavu vzhůru mohla vykoukat, ona tam prostě už normálně nebyla. To jsou ale způsoby… 🙂
Poté jme se pak napojili zase na naučnou stezku a po ní došli až k hradu Kašperk, který jsem si jako trikolorní hradní paní hezky zrevidovala, následně jsme se zašli podívat i na zřícenu Pustého Hrádku s vyhlídkovými možnostmi, které mne moc nebraly, radši jsem si řádně a v poklidu klimatizovala. No a procházkou přes obec Žlíbek, kde jsem okusila zdejší vodní Koryto Žlíbek, a zase zpět jsme se vrátili k našemu cestovatelskému „oři“, v němž jsem posléze úspěšně rozjímala o všech dnešních nabytých zážitcích. 🙂
 Trikolora na Kašperku 🙂 |
Fotogalerie z tohoto šumavského výletu je TADY.