Naučná stezka Po stopách K. V. Raise
Datum výletu: neděle 2.1.2022
Cíl výletu: Královéhradecký kraj, Jičínsko, obec Lázně Bělohrad a okolí
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní výletování jsme započali kousek za obcí Lázně Bělohrad na souběhu automotosilnice, kam dle značek mohli vjížděť jen „vyvolení“, ale v reálu to zde bylo jak na běžícím autopásu, a turistické cesty Naučné stezky po stopách K. V. Raise (nedaleko Annamariánského pramene). Nutno poznamenat, že hned na začátku po vystoupení z našeho cestovatelského oře to bylo pro paničku velice „zajímavé“, jelikož se jí povedlo hezky vystoupit do krásně mazlavého a lepivého bahýnka na okraji místního pole, takže měla hned o zábavu postaráno, kdy to to v jednu chvíli i vypadalo, že buď tam zůstane stát jak kůl v plotě nebo prostě půjde bosky, jak měla ty svoje botičky bahýnkově obdařené. 🙂 No nic, já si šla radši „číst místní noviny“ z druhé strany naší čtyřkolové boudičky, abych ještě jednu náhodou neschytla za to, jakou jsem z toho (a nejen já) měla prču. 🙂
Po vysvobození paničky z bahenního sevření a po hodně hrubé očiště, aby vůbec mohla nějak kloudně jít a nevypadalo to, že je jak s 1 koulí na každé noze, jsme se (konečně) vydali na ťapking po stezce směrem k rozcestí Pod Byšičkami, kde jsme se střetli i s kouskem Naučné stezky K. J. Erbena (pochodovali jsme tedy chvilku dvoustezkově) a nechali se takto vyvést vzhůru až k rozcestí Byšičky, kde bylo moc pěkně výhledově a ještě zpestřeno i místním kostelem sv. Petra a Pavla či moc pěknou sochou dřevěného poustevníka. Zmíněný kostel jsme si následně obešli kolem po trase asi poloviny zdejší křížové cesty a po sestupu dolů jsme si to dále po stezce přes rozcestí Nový Dvůr zamířili přímo do civilizace zvané Lázně Bělohrad. Tudy jsme si střihli (zejména pro mne) výchovný civilizační průchod, načež jsme se posléze dostali až fakt do lázeňské části, kdy jsme se jali zkouknout místní lázeňský park Bažantnice, kde jsme minuli zejména minerální pramen Bažantnice, který však byl v současnosti netekoucí (snad jen kvůli zimě), přičemž moje trikolorní maličkost tak nějak počítala s tím, že bych se mohla eventuálně i v tomto parku volně rozběhnout – v tom jsem se ale přepočítala. Za prvé už bylo poměrně šero a mlhavo, takže páníčci neměli zájem mne případně někde nějak nahánět a za druhé, místní park byla rašeliništní lokalita, tudíž netoužili po tom, abych se někde trvale zrašelinovala či si dosti rašeliny odnesla přilepené na sobě. Z toho tedy plyne, že jsem měla nakázaný šlajfkový pochod. 🙂
Ale jak se říká, kdo chce kam, pomozme mu tam, tato volba se páníčkům úplně nevyvedla, jelikož v závěru našeho ťapkání směrem k Annamariánskému pramenu zde trasa započala být značně podmáčená a blátivá zejména z důvodu probíhající stavby osvětlení až směrem sem, takže chtě nechtě mi páníčci po chvilce dali drobné volno, jelikož každý měl toho vyvažování, aby sebou v tom blátě neřízl, dost, takto jsme dofuněli až k samotnému Annamariánskému pramenu, který byl v současnosti také vodně nefunčkní. No a celá naše sestava se jako skvadra zabahněných čuníků dobelhala až k naší čtyřkolové boudičce, kde se hlavně páníčci snažili o nějakou tu očistu, přičemž bahýnko z rašelinných lázní bylo kvalitní, takže jsme si toho nemálo přivezli následně i s sebou domů. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: myslím, že výše uvedené bohatě stačí. Kdybych byla ještě podrobnější (rozuměj posměšnější), mohla bych si ještě něco od páníčků vykoledovat… 🙂
Na fotogalerii z tohoto jičínského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Hluboké
Datum výletu: sobota 8.1.2022
Cíl výletu: Pardubický kraj, Ústeckoorlicko, nedaleko obce Hluboká
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Vycházkový ťapking započat na okraji lesa kousek za obcí Hluboká, odkud jsme se nebarevně zatáčkově, ale stále lesně ,vydali vstříc modré barvičce, při jejímž dosažení jsme se na ní vpravovbokově napojili a přes rozcestí Nad Hlubokou doťapkali k vrchu Čertův dub, u nějž jsme se mohli pokochat krásnými dřevěnými sochami sedláka a čerta a páníčkové si i počíst pověst o tomto místě. Zde jsme lehce porozjímali a následně se vydali vycházkově dále lesně zejména po zdejší tzv. Borůvkové cyklostezce a následně kousku zelené barvičky, kdy zde jsme se mohli kochat (zcela dostačujíce) jen přírodními lesními krásami, načež takto jsme již za hezkého šera dorazili zpět na náš start k naší cestovatelské boudičce.
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány 🙂
Na fotogalerii z tohoto ústeckoorlického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Křešic
Datum výletu: neděle 9.1.2022
Cíl výletu: Jihočeský kraj, Písecko, u obce Křešice
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start u lesní závory u automotosilnice mezi obcemi Křešice a Čížová, odkud jsme se vydali na lehce posněžené a i lehce klouzavé ťapkání na trase cyklostezky do místního lesa Dubovec, kdy jsme se po chvilce levotočivě chytli zelené barvičky a následně minuli zdejší Čížovskou myslivnu, kolem níž jsem si to jen profrčeli. Dá se říct se vlastně kolem ní jsme si udělali takové širší lesní „kolečko“ ještě po kousku zelené barvičky a následně po bezbarvých cestách, abychom se do její blízkosti poté navrátili a tím stejným příchozím ťapkacím kouskem, jak jsme se k ní předtím dostali, jsme se i od ní oddálili zpět na naši dnešní startovní pozici. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, prostě moc pěkná lesní procházka, kdy jsem zde běhavě „odfoukla“ trošku ze své energie a společně s páníčky se příjemně vyvětrala na čerstvém lesním vzduchu. 🙂
Na fotogalerii z tohoto píseckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Okruh okolo Tlusté hory
Datum výletu: sobota 15.1.2022
Cíl výletu: Zlínský kraj, kousek u samotného Zlína
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Tentokrát jsme naše ťapkání zvolili výletově „trošku“ dále od naší domoviny (procvičili jsme si alespoň delší autíčkové cestování, což nám ale nijak výrazně nevadilo). Start jsme se zvolili na konci zlínské ulice U Majáku, odkud jsme po místní červené barvičce, značící Okruh kolem Tlusté hory, vydali vzhůru do kopce a to poblíž místního televizního vysílače Zlín – Tlustá hora, kdy jsme posléze stezkově „zahučeli“ více do lesa, abychom zde minuli např. pozůstatky zdejšího hlídacího bunkru či se přiblížili k zajímavému přírodnímu hřišti Stezka zdraví, což dle páníčků vypadalo celkem zajímavě, ale v současném zimním a mrazivém čase fakt neměli chuť se jít nějak cvičebně protahovat. 🙂
Pak už jsme si to stezkově kolem Tlusté hory ťapkavě dokroužili bez žádných zaznamených vsuvek zpátky na náš parkovišťový start, kde jsme (jak jinak) byli zase ti poslední parkující. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: ač procházka byla moc pěkná, musím si zde jen lehce postěžovat, že naše (resp. hlavně moje) ťapkání bylo dnes průběžně dost šlajfkově omezováno, jelikož se zde vyskytovalo nemalé množství i jiných ťapkavců, a to jak velkých či malých dvounohých či i těch čtyřnožců, kdy očividně ne zcela ze všech bylo patrno, že by byli nadšení z nějaké mé bližší volné společnosti, takže páníčci museli zajistit tato preventivní opatření. Nechápu, jak někteří mohou skoro toužit ideálně po mé nepřítomnosti – divný! 🙂
Na fotogalerii z tohoto zlínského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Klečat
Datum výletu: neděle 16.1.2022
Cíl výletu: Jihočeský kraj, Táborsko, u obce Klečaty
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Startovací pozice u autookresky mezi obcemi Klečaty a Hodětín, odkud jsme vyrazili podlezením lesní závory vstříc do lesa, kdy jsme si zde udělali takové jednoduché lesní kolečko (resp. obdélník 🙂 ) přes místní lesíky Kozelka, Klášterka a Horní Frantová a místně zvanou Knížecí alejí jsme se navrátili vyvětraní zpět na start. Sice jsme nic zajímavostního nepotkali, ale to nám vůbec nevadilo. I v „jednoduchosti“ lesa se skrývá krása.
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány.
Na fotogalerii z tohoto táborského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Sněhová procházka u Laštoviček
Datum výletu: sobota 22.1.2022
Cíl výletu: Kraj Vysočina, Žďársko, u obce Laštovičky poblíž Ostrova nad Oslavou
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní ťapking jsme odstartovali u automotosilnice mezi obcemi Laštovičky a Ostrov nad Oslavou, odkud jsme se vydali hezky sněžně neprohrnutě do zdejších lesních zákoutí. Cestu jsme si nejprve razili nebarevně po mapově zpevněných cestách, v reálu ovšem jsme si chvilkami hráli na sněhové pluhy přes lokality Na Stanici a Rousměrovská borovina, načež chvilku poté, co jsme dorazili k místnímu samotovému stavení (asi hájovna nebo tak něco), jsme se chytli červené barvičky, s jejíž pomocí jsme tu dnešní sněhoprochajdu průchodem přes lokalitu V Hlínách dokroužili. Nutno poznamenat, že dnes zejména pro minipaničku to znamenalo změnu jejího výletového vozového parku z kočárkového standardu na sáňkovou výjimku. Když to nejprve viděla moje maličkost, trochu jsem se zarazila, jestli tažným saňovým psem nebudu já, což se ovšem příčilo s tím, že mi panička neustále opakuje a usměrňuje, že na jakýchkoliv šlajfkách nemám tahat. Naštěstí to dopadlo pro mne tak, že já jsem byla na volno běhajícím a čmuchajícím doprovodem a tažnou saňovou silou byl páníček. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky:
Ač je to k nevíře, to pobíhání a ťapkání ve sněhu bylo i pro mne docela namáhavější záležitostí než obvykle, na což nejsem úplně zvyklá, tudíž tentokrát i já jsem byla na konci prochajdy ráda, že už jsme zpátky u naší cestovatelské boudičky, do níž jsem zahučela nezvyklým fofrem (mnohdy mne páníčci musí pomalu nahánět, abych do toho autokufru udělala „hop“) a následně jsem zde i chvilkami nahlas chrupkajíc rozjímala o dnešním výletování. 🙂
Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka k Červenému lomu
Datum výletu: neděle 23.1.2022
Cíl výletu: Středočeský kraj, Příbramsko, u obce Buková u Rožmitálu
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start u posledního stavení na konci obce Buková, odkud jsme se po cyklostezce se sáňkovým povozem s minipaničkou (moje maličkost opět naštěstí nebyla zvolena tažnou silou, to si „užil“ páníček) vydali do zdejších brdských lesů, kdy jsme si jako vsuvku na chvilku střihli pravotočivý odklon po bezbarvé lesní cestě, která nás následně obdařila poměrně slušným kopcovitým výstupem, načež setkajíc se opět s cyklostezkou, což nebylo v tom zasněženém terénu úplně extra patrné, jsme se jali „jejích stop“. Takto jsme dorazili k rozcestí U sv. Jana s jeho hezkým křížkem a odtud jsme si pravotočivě poťapkali ještě kousek dál, a to k místnímu Červenému lomu, jejž jsme si za plotem zlehka okoukli, načež udělaje následně čelem vzad, jsme se vydali rovně za nosem (a mým čumáčkem) zpět na naši startovní pozici, kdy jsme cestou zvládli zkouknout ještě i Pomník obětem 2. světové války a páníčci s minipaničkou se zkusili i několikrát sáňkově svézt z průběžných kopečků dolů. Nutno uznat, že dle mého hodnocení byl lepším sáňkovým řidičem páníček, ale nemohu to zde tak podrobněji ventilovat, jelikož by eventuálně mohlo hrozit, že by si mne za toto vzala panička na paškál (tj. taky na ty sáňky) a na základě mé „pochvaly“ mi naordinovat sáňkovou jízdu s ní. Takže radši pšššttt… 😀
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, výše popsané vše vystihuje dostatečně, dokonce jsem v rámci sáňkové ostražitosti neměla moc prostoru k tomu se rozhlížet a zajímat o to, jestli náhodou někde nezaznamenám náznaky přítomnosti nějakých lesních obyvatel, že bych si střihla sprintík. 🙂
Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Zelčína (kousek Naučné stezky Vrbno – Zelčín)
Datum výletu: sobota 29.1.2022
Cíl výletu: Středočeský kraj, Mělnicko, u obce Zelčín
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní ťapkací aktivitu jsme započali v industriální části u obce Zelčín u místních „rourových“ produktovodů, odkud jsme to průchodem přes malý, džunglovitý lesík střihli k místnímu Zooparku Zelčín, který jsme si po místní komunikaci a kousku Naučné stezky Vrbno – Zelčín zpola obešli a to až k mostu Zelčín u místního Vraňansko-hořínského plavebního kanálu, kdy jsme takto suchou nohou překočíc řeku Vltavu následně levotočivě ťapkali po zpevněných cestách u zdejších sadů s výhledem na zámek Mělník či horu Říp. Mezisadová cesta nás posléze dovedla až ke břehu řeky Vltavy, po němž jsme si to štrádovali zase zpět směrem k mostu Zelčín, z nějž jsme tentokrát zamířili po dalším kousku Naučné stezky Vrbno – Zelčín směrem ke zdejšímu přístavišti (v nynější roční dobu pochopitelně opuštěnému) a překonajíc chvatným přechodem místní automotosilnici, jsme si udělali krátký pochod opět v industriální „rourové“ části a takto hezky vyvětraní se setkali zpět s naší čtyřkolovou boudičkou.
Jiné, za zmínku stojící poznámky: Určitě zde musím poznamenat, že z toho zooparku se linuly velice úžasné „vůně“ a pachy a kdyby bylo na mne, šla bych to tam velice důkladně prozkoumat (nejlépe do takových těch okrajových částí s hromádkami voňavého „čehosi“). 🙂
Na fotogalerii z tohoto mělnického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Naučná stezka Brána do Římské říše
Datum výletu: neděle 30.1.2022
Cíl výletu: Jihomoravský kraj, Brno – venkov, u obce Pasohlávky
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Ani o dnešním megafukarovém dni jsme nechtěli být jen tak doma, takže když to z povětrnostních a bezpečnostních důvodů nešlo zamířit do lesa, zvolili jsme tedy planinovou procházku, kde sice vichrno bylo též, ale nemohlo na nás nikde nic spadnout apod. Dnešní větrací výlet jsme započali u vinice pod vrchem Hradisko, odkud jsme si dali hezký lučně-kopcovitý výstup vzhůru a na zdejším větrném vršku jsme si udělali luční pochodové „kolečko“ po zdejší Naučné stezce Brána do Římské říše s několika zajímavými naučnými zastaveními, které nastiňovali, co a kde tady kdysi bylo (jelikož bez těchto informací to tu byla „jen“ fakticky luční planina). U zdejšího vodojemu jsme se posléze napojili na zpevněnou cestu a minouc objekt expozice věnované Římanům a zdejším dochovalým objevům jsme se ocitli v „civilizaci“ Aqualandu Moravia, přes jehož parkovišťové prostory jsme si zapochodovali k nedaleké hlavní automotosilnici a průchodem kolem moc hezké Kaple sv. Ducha a jedněch božích muk jsme se řádně vyvětraní navrátili k naší cestovatelské boudičce, kde jsme se všichni těšili do klidu jejích závětrných útrob. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: U toho aqualandu měla moje trikolorní maličkost trochu obavy z toho, jestli mne zde páníčci nechtějí nějak nechat vykoupat, zvláště když jsme mířili přímo ke vchodu a panička si mne tam musela i fotograficky naaranžovat. Naštěstí koupel se fakt nekonala a to „fotopruzení“ také nemělo velkého trvání, jelikož u toho vchodu to vichrně fučelo snad ještě víc než nahoře na té památkové planině, takže to naštěstí bylo jen šup, šup a z „vodního nebezpečí“ jsme se zdárně rychle oddálili pryč. 😀
Na fotogalerii z tohoto brněnského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.