O dnešní sobotěnce jsme se s páníčky výletově tentokrát vydali na Jablonecko k obci Bobov k prozkoumání nedaleké rozhledny Kopanina (Pacltova rozhledna) a jejího okolí.
Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Bobov – její název se nám zvláště po celé cestě autem sem společně s Fanny dost zamlouval a po vystoupení z naší cestovatelské boudičky jsme se nenechaly moc dlouho pobízet a milé obci Bobov, jsme tady každá zanechala taktéž svoji „bobo památku“. 🙂
Po této nezbytné vsuvce se posléze naše ťapkací kroky ubíraly po zpevněné lesní cestě až k památníku na bývalý zdejší největší skokanský můstek v Čechách a na Moravě, z kterého bohužel v současnosti nic extra patrného nezbylo, tak jsme alespoň s Fanny zvládly hezky zapózovat my dvě v těchto místech. 🙂
Trikolory na skokanském můstku 🙂
Poté jsme dále po lesní cestě a pak i kousíček vlastní šplhací cestou v lesní stráni (z důvodu křoviskové a plevelové neprostupnosti původní cesty) došli až na autosilnici a s její pomocí i k občerstvovně Na Vejpřeži, kde byla v plánu lehká gastrozastávka, ale jelikož plány jsou od toho, aby nevycházely, samozřejmě nám to nevyšlo, jelikož měli již dlouhodoběji zavřeno. Nu což, chtě nechtě jsme se s tím museli smířit a vyrazili jsme tedy ťapkavě dále a to po kousku Naučné stezky Jany a Josefa V. Scheybalových, kudy jsme se dostali až k rozhledně Kopanina. Ta byla bohužel z důvodu špatného technického stavu také zavřená, ale což, aspoň jsme si zde v jejím chládku hezky porozjímali. 🙂
Od rozhledny jsme se poté vydali po zelené barvičce k jinému gastropodniku a to Chatě Kopanina, kde již měli hezky otevřeno i s venkovní zahrádkou, takže zde jsme se již gastrozastávky úspěšně dočkali, z čehož jsme měli všichni velkou radost. 🙂
Příjemně občerstveni jsme pak malým průchodem přes obec Kopanina pokračovali dále po zelené barvičce vesměs lesní cestou zpátky k obci Bobov. Na této části cesty se ovšem milé Fanny nevyplatilo její neustále spěchání přede všemi dopředu, aby byla všude první, a zkoumání všeho možného co je mimo cesty. Na jednom místě totiž odbočila z lesní cesty směrem na přilehlé pole, že jí tam něco zajímalo, ale v cuku letu se vyřítila na cestu zpět a nezvykle se začala ošívat a zbrkle zdrhat tam a zase zpátky. No nebudu to nijak extra rozvádět, prostě se jí povedlo si pročuchat pozemní vosí nebo včelí hnízdo, kdy se toto daným hmyzákům nelíbilo a dali to Fanny hezky „sežrat“ a několik z nich si ze svého mimocestního výletu přinesla i na cestu v kožichu. Naštěstí se nechala od páníčka odchytit (zatímco já byla byla preventivně odchycena paničkou, abych se do toho nějak nemotala) a s jeho významnou pomocí se nazlobené hmyzáky povedlo úspěšně odehnat, ale beztak si myslím, že 2-3 pigára milá Fanny ráčila obdržet. Když strká čumák tam, kam nemá, tak se nemůže divit. 🙂
Panička posléze zbytek cesty průběžně kontrolovala, zda Fanny nemá na ty ďobance nějakou negativní reakci, ale vše vypadalo v pořádku.
P.S. Když už jsme pak byly nastoupené v kufrovém prostoru naší cestovatelské boudičce, Fanny se mne ráčila optat, jakto že ji, chudinku malou, nikdo nelituje, když prošla takovým „utrpením“? Nevím, co čekala, ale odpověď byla na snadě: „Když seš takové éro, že pořád lítáš někam kdovíkam a nenecháš se usměrnit v tom, že je nejlepší jít po cestě a ne někde v luftu, dobře ti tak. Třeba ti to pro příště již docvakne.“ No jak se dalo čekat, urazila se a většinu cesty domů na mne nehodila ani pohledem. 🙂
Trikolory pod rozhlednou Kopanina 🙂
Na fotogalerii z tohoto jabloneckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.