O dnešní sobotě jsme si s páníčky zavýletovali zase na sever Čech a to tentokrát na okraj Chomutova do Bezručova údolí a okolí.
Naše putování jsme započali u sídliště Březenecká a to zejména kvůli možnosti celkem dobrého dočasného „zanechání“ zde naší čtyřkolové boudičky, jelikož na jiných, původně zamýšlených místech to bylo nemožné – buď byla již obsazena nebo pod pořádnou vrstvou snížku, kam bychom tam možná jen zajeli, ale již nevyjeli. 🙂
Ze sídliště jsme se vydali po červené barvičce hezky vzhůru do lesa, načež putování po této barvičce jsme nakonec úplně nedodrželi, jelikož po chvíli bychom se museli brodit, ne-li rovnou plavat v závějích sněhu, takže jsme si udělali svojí cestu, kudy to šlo, až jsme dorazili na žlutou turistickou barvičku a odtud jsme to po bezbarvé a následné zase červené barvičce zkusili až k Naučné stezce Kočičák. K ní jsme tedy dorazili, ve vydatné sněhové nadílce jsme jí zvládli kousek asi v délce 20 (slovy: dvaceti) metrů a raději jsme to vzdali. Všude tu bylo skutečně dosti nasněženo, nafoukáno, takže bychom sněhem museli doslova proplavávat (minimálně určitě moje maličkost) a stejně bychom ze zdejších řopíků a spol. nic neměli. Takže padlo rozhodnutí, že se sem ještě určitě vrátíme, až nebude sníh, abych to tu mohla hezky „bojově“ prozkoumat.
Vrátili jsme se tedy stejnou cestou zpátky na žlutou barvičku a odtud podél ní jsme dorazili k Hotelu Partyzán, kde měla být i rozhledna Strážiště. Ta zde sice byla, ale bohužel nepřístupná. Tak jsme si zde s páníčky udělali ve zdejší hotelové hospůdce zahřívací gastroturistickou vložku. Samozřejmě jsme se před mým vstupem dovnitř slušně zeptali, zda-li mohu já také dál, a nebyl s tím zde problém, byla jsem zde vítaným hostem a vysloužila jsem si i nějaké to podrbání. Jako gastroturisticky znalý pes, jsem se dokázala i řádně kulturně chovat (z čehož páníčci měli radost, že jsem to nezapomněla), i když hned po příchodu dovnitř jsem všem jasně naznačila, že vím, kde schovávají místní kuchyň. 🙂
Po příjemném hospůdkovém posezení (v mém podání spíše poležení) jsme se již za šera vydali po žluté barvičce z kopce dolů, u rozcestí Pod Partyzánem jsme se přebarvili na červeno a kolem Podkrušnohorského přivaděče (vodní přivaděč Březenecká) a zdejších paneláků jsme se dostali zpátky k našemu čtyřkolovému oři, v němž jsem mohla zdárně rozjímat o celém tom dnešním sněhobrodění. 🙂
 „Bojová“ hlídačka na Kočičáku 🙂 |
Fotogalerie z tohoto chomutovského výletu je TADY.