Procházka u Nového Strašecí
Datum výletu: neděle 2.10.2022
Cíl výletu: Středočeský kraj, Rakovnicko, u obce Nové Strašecí
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní ťapkací start jsme si „odmávali“ kousek od dálnice D6 u Nového Strašecí v lokalitě Třtická Lísa, odkud jsme se nebarevně vrhli do místního lesního porostu, kdy jsme nejprve v části Volské pastviště celkem kufrovali, jelikož na mapách značenou cestu jsme na místě v reálu prostě neviděli, ale jelikož hlavně páníček má dobrý orientační smysl, zvládli jsme mezi stromy úspěšně prokličkovat až námi žádoucí bezbarvou lesní cestu, která už byla viditelná i pro nás ostatní. 🙂
Tak jsme se jí chytli a drželi a v jejích přícestních zónách páníčci a minipanička průběžně zkoušeli houbařské štěstí a nutno poznamenat, že se jim fakticky i dařilo – někdy takové větší kloboukové „lopaty“ a posléze nemálo houbových pidižvíků na 1 metru čtverečném. Takto jsme se postupně (hlavně díky tomu houbobraní) doslova došourali až ke zdejšímu lesnímu rybníčku Klíčava, kde to moje maličkost vodně zkontrolovala a pokračujíc levotočivě kolem toho rybníčku jsme se dostali k lokalitě Zelené Dolíky, u níž jsme se mohli pohledově pokochat na samotnou dálnici D6 a její frrr provoz.
Dále se naše kroky ubíraly lesně podél lokality Na Zelených Dolíkách a Zelené údolí, kde jsme byli celkově 2x v úsecích bez stromového krytí obdařeni hezkými podzimními přeháňkami, které samozřejmě jako zákon schválnosti vždy skončily, když jsme mezi kapkami deště docutitali právě do těch chráněnějších míst se stromy. Ale což, nejsme přece z cukru. 🙂
Z proběhlých přeháňěk pak na dalším ťapkání měla radist zejména naše minipanička, jelikož dané přeháňky na cestě vytvořily hezké louže a loužičky a to bylo něco pro ní, ale také i pro mne. 🙂
Takto jsme jako lehce oschlé zmoklé slepice dorazili zpátky na náš start s naší čtyřkolovou boudičkou, která nás na jednu stranu ráda viděla, že jsme se jí navrátili, ale na druhou stranu nebyla až tak nadšena z našeho lehce praso-vzezření. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, to výše uvedené bohatě stačí. 🙂
Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Kučeře
Datum výletu: neděle 9.10.2022
Cíl výletu: Jihočeský kraj, Písecko, u obce Kučeř
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Začátek jsme zvolili na mezivesnicové lesní cestě mezi obcemi Kučeř a Vůsí u rozcestí U Mohyl, kde jsme se chytli kousku červené barvičky a hezkou kamínkovou cestou se vydali vstříc lesu, který však byl jen na mapách, v reálu to zde vypadalo jak na vykácené Vysočině, navzdory tomu, že jsme byli na Písecku.
Červenou barvičku jsme po chvíli vyměnili za bezbarvé lesní cesty, jimiž jsme si vytvořili vlastní lesní prochajdový okruh kolem lesní lokality Braník, kdy jsme narazili jen na zajímavosti ve smyslu jednoho zaparkovaného a odpočívajícího harvestra a jednoho lesního posezení ve tvaru špičaté houby, které se nejvíce líbilo naší minipaničce. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: prostě hezká a příjemná lesní procházka, nikým a ničím nerušená. 🙂
Na fotogalerii z tohoto píseckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Klánovic (Praha)
Datum výletu: sobota 15.10.2022
Cíl výletu: Hlavní město Praha, městská část Praha – Klánovice
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní prochajdu jsme započali civilizačně v pražské čtvrti Klánovice u Axmanovy ulice, odkud jsme kolem bývalé klubovny Golf Clubu zamířili do zdejšího Klánovického lesa, kde jsme mohli krásně rozjímat a kochat se jeho podzimními krásami, zatímco moje maličkost si četla místní „noviny“ a naše minipanička kontrolovala snad všechny průběžně míjené louže, jestli jsou dostatečně vodnaté a cákající. 🙂
Takto jsme nejprve po zpevněné nebarevné a pak zelené cestě dorazili poblíž Blatovskému potoku a taktéž i železniční koridorové trati, kde byl provoz vskutku nemalý (rozuměj pořád tu něco průběžně projíždělo) a hlavně strašně rychlý (než jsem se stihla pořádně rozhlédnout, co to kde začíná hučet, už tu profrčel vlak a byl fuč). 🙂
Poté jsme se nebarevně nechali vést Pilovskou cestou (nebo ulicí?) až ke střetu s cestou Nové Dvory, na níž jsme se posléze napojili a kolem ohrady s lesními kopytnatci a samotného rozcestí Nové Dvory jsme se napojili na kousek Naučné stezky Klánovickým lesem, abychom se takto navrátili na náš civilizační start k naší cestovatelské boudičce. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky:
Ze začátku po našem příjezdu to nejprve vypadalo, že nikam nepůjdeme, jelikož tu pořád lehce pršelo, ačkoliv páníčků mobilní meteoradar ukazoval, že už tu nic pršavého být nemá, ale naštěstí než se páníčci (zejména s ohledem na „údržbu“ minipáníčka a minipaničky) z auta vyhrabali, už bylo hezky po deštíčku a mohlo se vyrazit. 🙂
Určitě super byla po cestě i možnost si chvilkově zalítat a poblbnout s jednou jinou čtyřnožnicí, kdy se to velice zamlouvalo mne i jí a moji páníčci i její pánočci jen točili hlavami kolem dokola jak na kolotoči, aby stíhali sledovat, kam, jak a přes co lítáme a zda se některá z nás o něco nepřerazíme či nesklouzneme, jak jsme byly rozjetý. 🙂 Fakt nechápu, proč se k nám taky třeba i nepřidali a jen čučeli. 🙂
Na fotogalerii z tohoto pražského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Hlavence
Datum výletu: neděle 16.10.2022
Cíl výletu: Středočeský kraj, okres Praha – východ, u obce Hlavenec
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní výletový začátek jsme zvolili na okraji Hlavence (kousek za pomníkem císaře Karla VI.), odkud jsme se vydali na vlastní lesní kolečko v místní lesích Královská Leč či Jelenka, kdy zde nebylo skoro ani živáčka a my mohli vnímat klídek zdejšího lesního podzimu (když tedy k tomu neměli nějaké náměty či připomínky minipanička či minipáníček v kočárku). Cestou jsme potkali bezpočet různých hub a houbiček, kdy dokonce i páníčci měli štěstí na nějaké ty jedlé a dokonce i trošku vzrostlé, také jsme míjeli i jeden celkem nenápadný skoro zasypaný řopík, který si páníčci za pomoci mobilní lampičky i trošku prozkoumali (stručně lze shrnout jako studené betonové podzemí s bordelem, prachem, tmou a 2 díramy ve stropě), načež náš dnešní pochod jsme završili průchodem po místě zvané cestě Skorkovská alej, přes níž jsme se navrátili na náš začátek a příjemně vyvětraní se mohli naložit do naší cestovatelské boudičky a vyrazit zpět k naší domovině. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, výše uvedené plně postačuje.
Na fotogalerii z tohoto východopražského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Brodu u Stříbra
Datum výletu: sobota 22.10.2022
Cíl výletu: Plzeňský kraj, Tachovsko, u obce Brod u Stříbra
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní ťapkací vyvětrání se jsme odstartovali na okraji lesa kousek za obcí Brod u Stříbra u místního Brodského rybníku.
Na něm samotném zejména mne velice zaujaly jen tak si plovoucí labutě (jak by určitě poznamenala naše Celesta: velký bílý a provokující vodní slepice), přičemž jsem si (dle páníčků naštěstí) vystačila jen s jejich pohledovým hlídáním a nevymýšlela žádné psí kusy, jak se k nim dostat blíže. 🙂
Od Brodského rybníka jsme se pak drželi místní cyklostezky, kdy páníčkové a minipanička se vrhli na přícestní i lehce vlesní houbohledání, kdy byli chvilkama úspěšní hezkými úlovky, které se daly vzít s sebou, ale i těmi, které už byly za svým zenitem či důkladně červíčkově zabydleny. 🙂
Cestou jsme potkali jen jednoho běžeckého mladíka s pejskem, kdy kousek před námi s ním hafan přestal běžecky spolupracovat a šel se sám podívat více do lesa. Nepomáhalo ani mladíkovo volání: “Eliškoo, Eliškoo!”, kdy se nám omluvil, že nás voláním ruší u kočárku se spícím minipáníčkem. Bohužel volání k ničemu nepomohlo, mladík poznamenal, že hafina bohužel moc neposlouchá, ale že přijde a běžel dál.
Jaké ale bylo naše překvapení, že asi po 5 minutách, co mladík zmizel, se zpoza malých smrčků na cestu vyloupla milá psí Eliška i se svým GPS obojkem a měla hroznou radost, ze vidí mne jako kámošku a také i živáčky ve formě páníčků a minipaničky. Mysleli jsme, že se bude shánět po tom svém běžeckém páníčkovi, ale ono prdlajs, my byli pro ní asi lepší atrakcí. 🙂
Tak nějak jsme doufali, že milý mladý běžec za chvíli poběží zpátky, takže jsme milou Elišku vzali do své společnosti a ťapkali si dále po cyklostezce a pak i kousku bezbarvé lesní cesty, chvilku kamínkově, chvilku loužovatě a chvilku řádnými bahenními lázněmi, načež mladý běžec stále nikde a milá Eliška stále s námi (dokonce i významně asistující při sběru hub – rozuměj nalezené houby málem skoro vždy před uříznutím rozšlapala, jelikož si myslela, že když už se někdo z páníčků shýbá k zemi, bude podrbání nebo něco k snědku).
Nabyti přesvědčení, že po návratu k naší čtyřkolové boudičce budeme muset (vnitřní přesvědčení by nám ani jinak nedovolilo) ještě ťapat po vesnici (nebo městečku?) a doptávat se, koho milá Eliška může být, abychom ji dovedli domů, jsme to oproti původnímu plánu na vlastní lesní kolečko u jedné bezejmenné lesní křižovatky otočili zpět a stejnou bahnitou, loužovatou, kamínkovou a lesně normální cestou jsme se vydali v plné naší sestavě obohacené o Elišku k našemu startu, kdy jsme stále vyhlíželi někoho, kdo by se po Elišce sháněl (měla přece GPS obojek, tak by se mělo vědět, kde je). No a až skoro u Brodského rybníka se zpoza zatáčky vynořil cyklista, v němž jsme poznali původního běžeckého mladíka, který strašně rád viděl svou milou Elišku, přičemž páníčkům moc poděkoval za její „ohlídání“ a návrat, jelikož ta GPS elektro věc na jejím krku prý nějak přestala fungovat, takže celá rodinka už více jak hodinu milou Elišku hledá po okolí. Od páníčků ještě mladík dostal poučení, že by bylo dobré tu jeho čtyřnožku opatřit i telefonním číslem – kdyby ho bývala měla, již dávno jsme jim mohli zavolat a oni by si ušetřili starost o ní. Mladík byl moc rád a určitě to udělají. Takto jsme se rozloučili a s hezkým pocitem dobrého skutku (který se nám snad někam pozitivně započítá) jsme si doťapkali až k naší čtyřkolové boudičce, kam jsme naložili jak sebe, tak i houbové úlovky a vyrazili spokojeni k naší domovině. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, výše uvedené popisuje vše dostatečně. 🙂
Na fotogalerii z tohoto tachovského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Novosedel nad Nežárkou
Datum výletu: neděle 23.10.2022
Cíl výletu: Jihočeský kraj, Jindřichohradecko, u obce Novosedly nad Nežárkou
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start jsme si dnes odmávali kousek od typicky jihočeského stavení v lokalitě Štícha, odkud jsme po bezvarvé cestě „zahučeli“ do místní lesní Kolenského obory, abychom se kousek za turistickým posezením „chytli žluté barvičky a podél lokality U Huberta se dostali až k rozcestí U Blažků a odtud po zelené barvičce, vedoucí po přílesní asfaltce, jsme se navrátili na náš start. Prostě takové hezké lesní „kolečko“.
Na první pohled by se mohlo zdát, že klídeček pohodička, ale byla to pro mne celkem fuška, jelikož páníčci celou dobu průběžně houbařili, a to nejen přícestně, ale i trochu lesovitě, takže jsem měla co dělat, abych tu svou smečku měla pod kontrolou a věděla tak, kde se kdo vyskytuje, aby nám nechyběl, a do toho všeho jsem se snažila se ještě nabažit místními lesními „novinami“, občas nějakou tou louží a též i nějakým tím očuchem buď nějaké „mňamky“ nebo identifiakcí toho, co tu před námi procházelo za lesního obyvatele.
Nutno poznamenat, že páníčkům se dnešní houbobraní skutečně vyvedlo – nasbírali pořádně vrchovatý košík a k tomu ještě i plný kočárek (aby to totiž dopravili k autu, museli z kočárku odemigrovat našeho minipáníčka). 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: Při návratu k naší cestovatelské boudičce jsme byla dost ráda, že ji vidím a už se těšila na šlofíčka v ní. Avšak vzhledem k zahoubovanému kočárku jsem se hrozila, kam že páníčci hodlají ty „houbové žně“ naložit (když se něco někam nevejde, první úvahy vedou právě do mého kufrového prostoru). Ale naštěstí si to „nacpali“ někam k sobě dopředu, takže zaplaťpánbůh, že mi to nestrčili pod čumák. 🙂
Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Řitky
Datum výletu: pátek 28.10.2022
Cíl výletu: Středočeský kraj, okres Praha – západ, u obce Řitka
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní sváteční den jsme oslavili jak jinak než výletováním. Začátek jsme si zvolili na parkovišti kousek za Řitkou (u silnice mezi Mníškem pod Brdy a Řevnicí (nebo Řevnicemi? 😉 ), kde jsme hned po příjezdu byli šokováni, že celé parkoviště bylo komplet zaplněné a na nás tu čekalo fakt jen poslední místečko. A to za námi přijížděli ještě další motoroví čtyřkoláci. Nějak jsme si nevšimli, že by se tu odehrávala nějaká akce, že tu bylo tak narváno – asi si holt všichni ve slunečném a volném dni vyrazili do lesa (nemuseli ale fakt tam, kam jsme vyrazili i my). 🙂
Po vyhrabání se se zaplněného parkoviště jsme se chytli červené turistické cesty doufajíc, že si zde od lidu odpočineme. Jak bláhoví jsme ovšem byli – pořád někdo chodil tam a zase zpátky, někdo samostatně, někdo v partičce lidí, někdo na kole, někdo s normálním nebo miniaturním hafanem – prostě mazec, na nějž nejsme úplně zvyklí a moje maličkost také ne, jelikož jsem častokrát musela být omezována ve své volnosti, z čehož jsem fakt nadšením nesršela.
Takhle jsme si to po červené doťapkali až poblíž rozcestí U Trojáku, kde jsme se chytli kousku modré barvičky a ťapkali pak již jen směrem k našemu startu po bezbarvé lesní cestě a konečně se zde dalo trochu lépe „dýchat“. Lidi asi jak nemají barvičkové cesty, tak by zabloudili, jak tu začalo být liduprázdno – zaplaťpánbůh. 🙂
Po návratu na parkoviště jsme tu kupodivu nebyli poslední, jak to u nás často bývá, ale i zde už to bylo volnější, že člověk ani pes nemusel mít až tak oči na šťopkách, aby ho nějaký přijížděč nebo couvatel nesrazil. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: Musím zde ještě zmínit to, že páníčci, houbově povzbuzeni v proběhlého víkendu, si sebou rovnou vzali i košík, že budou sbírat houby. Jak se ale spletli, že ani ty houby se tady nějak nenacházely, resp. za celou dobu se jim povedlo „zaplnit“ košík 2,5 houbičkami. Holt když se daří, tak se daří… 🙂
Na fotogalerii z tohoto západopražského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Okolo Kamenného vrchu
Datum výletu: sobota 29.10.2022
Cíl výletu: Jihočeský kraj, Prachaticko, u obce Horní Chrášťany
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní výletový ťapking jsme započali na okraji lesa kousek od obce Horní Chrášťany poblíž autobusové zastávky Lhenice, Horní Chrášťany, odkud jsme se po modré barvičce vydali vstříc podzimním krásám zdejšího lesa pod Kamenným vrchem, kdy jsme byli hned na začátku obdařeni i hezkým kopcovitým výstupem, asi aby se neřeklo – mne to bylo tak nějak jedno, zato páníčci trošku funěli, ale co, nejsou přece z cukru a nějaký ten kopeček je přece nerozhází. 🙂
Modrá barvička, místně zvaná jako Prostřední cesta, nás provedla kolem rozcestí Pod Vysokou Bětou, kde nám to přišlo povědomé a taky že jo – skoro přesně před 3 lety jsem zde byla ještě se svou „učitelkou a velitelkou“ Celestýnkou (pro osvěžení paměti ZDE), tak jsme tu na ní zavzpomínali a rozhlíželi se, kudy tudy vlastně tehdy mohla ťapkat (a určitě i dnes ťapkala s námi) a co jí zde mohlo čuchově zajímat… <3
Modrá dobrá barvička nás dále dovedla až na „5-proudou“ lesní křižovatku, kde jsme si udělali drobný pauzing ve zdejším turistickém přístřešku (rozuměj minipanička i minipáníček měli své potřeby…), načež odtud jsme pak bezbarvě pokračovali po Jasanové cestě, která, ač se nezdála, tak byla jak nekonečná, za každou zatáčkou jsme už vyhlíželi, že by tam mohla být naše čtyřkolová boudička a ona ne a ne se pořád objevit. Bylo to asi dáno i tím, že se už i hezky šeřilo, ale nakonec jsme to úspěšně zvládli a s naším věrným čtyřkolovým ořem se opět setkali a mohli v něm hezky rozjímat, co jsme dnes naťapkali.
Jiné, za zmínku stojící poznámky: I dnes si to nemohu nechat pro sebe, tak se s Vámi podělím. Jelikož tento výlet byl nedaleko Šumavy, páníčci nabyli dojmu, že by zde ještě mohly být nějaké houby, takže vybaveni košíkem se proplétali (tedy hlavně panička s minipaničkou) v klestí a mezi kameny v naději, že najdou nějaké ty houbové úlovky. No našly – 2 malé uprděné oranžové lišky hned na začátku a jednoho pidihříbka omylem někde při cestě. To byl teda úlovek. 🙂
Na fotogalerii z tohoto prachatického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Stonařova
Datum výletu: neděle 30.10.2022
Cíl výletu: Kraj Vysočina, Jihlavsko, u obce Stonařov
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní aktivně-odpočinkovou prochajdu jsme zahájili kousek od auto-moto silnice mezi obcemi Stonařov a Třešť a to přímo u Stonařovského rybníka, odkud jsme po nebarevné zpevněné lesní cestě vyrazili do místního farského lesa a nebyli bychom to my (resp. páníčci), kdyby přícestně i trošku lesně nešli zkoumat, jestli se zde nějaké ty houby nenachází. Po zkušenostech z minulých dní a trmácení se s takřka prázdným košíkem tentokrát páníčci milý košík nechali doma a asi to byl dobrý signál – houby fakt i nacházeli, až si na to museli z kočárku vyhrabat pohotovostní tašku, jelikož jen do náruče se to všechno nevešlo. 🙂
Takto jsme si všichni udělali takové procházkově-houbařské půlkolečko po bezbarvých lesních cestách, až jsme se kolem jednoho kamionu na dřevo dostali k auto-moto silnici, po níž jsme si udělali kratší pochod a pak jsme měli v plánu po přejití silnice jinou lesní cestou se dostat zpátky na náš start. Bohužel zamýšlená lesní cesta se zde již nevyskytovala, jelikož zde bylo stromově dokonale vykáceno a rozježděno, takže ťapking s kočárkem byl zcela zamítnut, tudíž došlo k rozhodnutí, že holčičí osazenstvo s minipáníčkem zde posečká a páníček to proklestí sám a přijede si nás všechny naší čtyřkolovou boudičkou vyzvednout. Tož jsem to zde měla od páníčka na hlídací povel, přičemž skutečně zanedlouho už se k nám přiřítila naše cestovatelská boudička, do níž jsme se (i s těmi houbami) naložili a vyrazili zpět k naší domovině.
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂
Na fotogalerii z tohoto jihlavského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.