O dnešní Velikonoční neděli jsme se již tradičně stali účastníky Velikonočního výstupu (nejen) berňáků na Veselý vrch u Mokrska. Ač to počasově vypadalo, že moc velká účast nebude (bylo celkem chladno, větrno a vypadalo i na deštění), potvrdilo se, že pejskaři nejsou z cukru. Tentokrát účast čítala 42 pejsků (páníčky jako obvykle nepočítaje, ale v průměru zase na jednoho pejska vycházeli tak 2 – 3 člověci) a na Berňáčky v nouzi se povedlo vybrat krásných 3 975 korunek. 🙂
My jsme se zde zase po nějaké době setkali s naší psí a člověčí „rodinkou“ kolem chovatelské stanice Trikolore Fortuna a taktéž i sestavou holek stafordek + jejich člověčí kamarádkou Janou s borderkou Beskou.
A nebyli bychom to my, abychom po „tak kratičkém“ výstupu na rozhlednu zase jeli hned domů, tak jsme se s holkama stafordkama dohodli, že si od rozhledny Veselý vrch uděláme i turistické ťapkání k nedaleké, relativně nové Drtinově rozhledně. Nutno podotknout, že údajná nedalekost byla v ťapkacím ohledu spíš trošku dalekost (vzdálenost obou rozhleden od sebe vypadala na první dojem menší, než pak bylo pochodově prozkoumáno v reálu). 🙂
K Drtinově rozhledně jsme se vydali od Veselého vrchu po žluté barvičce Naučné stezky Vymyšlená pěšina, kdy nás zde zastihla i chvilková sněhová přeháňka, že jsme mysleli, že snad za chvilku budeme stavět ještě teď o Velikonocích sněhuláka, ale jak rychle to přišlo, tak to zase odešlo. 🙂
Minuli jsme zde krásný výhled na řeku Vltavu na Vyhlídce u sv. Jana, u obce Hněvšín jsme se pokochali nádhernými koníky v ohradách, načež z Hněvšína nás již naučná stezka dovedla na samotný vrch Besedná s Drtinovou rozhlednou.
Zde na nás čekali již předtím se sem samostatně dopravení ústečtí Cargo, Draco a „moje klíště“ Maxík s jejich páníčky a také i naše chovatelka Zdeňka se svou smečkou holek v sestavě Aschley, Desree a nyní poprvé i s novým přírůstkem Ellou. Jelikož všechny ostatní vesměs znám, s nimi mi stačí si „říct“ klasické přátelské „čau“ a jsme vzájemně přivítaní, ale tato neznámá „vetřelkyně“ musela podstoupit prozkoumání. Musím však konstatovat, že nakonec i s ní mi stačila chvilka, jelikož štěně jedno neomalené pořád nějak doráželo a naivně si myslelo, že asi budu obdobně „padlá na hlavu“ a budu tak jako ona všude a nikde a nechám se od ní ještě i otravovat. Tak to tedy jako ne, nejsem nějaké hej nebo počkej, takže jsem si našla lepší zájem než toto mrně a to sledování všech okolo, jestli by neměli něco k snědku a nepotřebovali by se svými svačinkami pomoci. 🙂
S holkama stafordkama jsme pak pěškobusem pokračovali dále, abychom se dostali zase na náš start, kdy jsme se od Drtinovy rozhledny vydali po zelené barvičce a přes Sejckou Lhotu se jsme doťapkali zpátky pod Veselý vrch k našim cestovatelským boudičkám. No a jelikož těm našim člověkům po té procházce celkem i vyhládlo, popojeli jsme si udělat ještě i člověko-psí gastroturistiku do Prostřední Lhoty do Restaurace U Ládi. 🙂
 „Rodinka“ na výletě 🙂 |
Všem děkujeme za milou společnost, rádi jsme vás zase viděli, bylo s Vámi moc fajn a třeba příští rok opět tady nashledanou.
Fotogalerie z tohoto velikonočního výletování je TADY.