Dnes jsme se s páníčky vydali na výlet kousek od Pelhřimova a to na Naučnou stezku Křemešník. Hned na začátku, respektive u parkoviště nás upoutala jako zajímavost pořádně velká cykloturistická značka zapsaná také jako největší na světe v pelhřimovském Muzeu rekordů a kuriozit. Pak jsme minuli lezecký park pro malé i velké, který teda nebyl nic zajímavého pro mne (byl mi přesněji úplně fuk), následně jsem paničce zapózovala u dřevěné sochy pana Křemešníka a pak? Pak už jsem si konečně mohla volně a po svém pobíhat na naučné stezce. Cesta vedla hezky v chládku lesíkem, což mi plně vyhovovalo, přičemž páníčci mne natěšili ještě i tím, že cestou bychom měli minout i 2 studánky. Což o to, na ty 2 studánky jsme opravdu narazili (Studánka U Buku a Zázračná studánka), ale skutečně podivné a pro mne nepochopitelné bylo, že ani v jedné nebyla ani kapička vody ( hlavně že u Zázračné studánky byly hned 3 trubky; holt asi zázrak), takže moje tekuté občerstvení se sice konalo u studánek, ale z vlastní mističky a domácí vodičky. 🙂
Na trase jsme poté minuli ještě i zdejší lyžařskou sjezdovku, z dálky zhlédli rozhlednu Pípalka a páníčci si také vyzkoušeli jízdu z kopce po sjezdovce na čtyřkolových „kolech“, během čehož já na ně tu chvíli v pohodě posečkala v naší čtyřkolové boudičce. Posléze jsem si na našem výchozím bodě pocvičila i své vychování na venkovní zahrádce Restaurace Křemešník, kde jsem na obsluhu působila asi tak zklamaně z toho, že jsem nemohla ochutnat místní vodičku, že mi sami od sebe donesli jejich mističku s vodou, do níž jsem se k překvapení páníčků s vervou pustila (pro jasnější pochopení překvapení páníčků je třeba poznamenat, že se zásadně vodně napájím buď z volných vodních zdrojů nebo z vlastní mističky, cizí mističky jsou mi nesympatické, nevoní mi a chvilku předtím, než jsme do restaurace zamířili, jsem byla napojena vlastní domácí vodičkou). 🙂
 S panem Křemešníkem 🙂 |
Fotogalerie z dnešního Pelhřimovska je TADY.