Setkání s neznámým a provokujícím tvorem v noci

Dnešního dne jsem kolem 3:00h ráno začala u sebe venku štěkotem vyvádět. Paničku to samozřejmě vzbudilo , bylo jí divné, co prý blbnu, jelikož když už sama štěknu, tak to už musí něco být, takže usoudila, že mne bude venku asi provokovat nějaká kočička a já na ní dorážím. Ale když jsem ani po půl hodině s drobnými pauzami nepřestala a půl domu (a asi i nějací sousedi) už byli mým přičiněním vzhůru, tak panička se zašla osobně rozespale s baterkou podívat, co se děje, co mne tam venku dráždí. V duchu si myslela, že až ke mne přijde, tak jí hned „ukážu“, co se děje, co se mi nelíbí, ale já byla nadšená, že ji i v tuhle noční dobu vidím, řádně jsem ji přivítala a holt panička příčinu mého rozrušení musela zkoumat sama. Žádnou kočičku nikde neviděla, dokonce ani žádného vetřelce ve formě člověka kolem domu (na kterého bych potenciálně mohla štěkat), tak usoudila, že ten „rušivý element“ už asi nějak zdrhnul apod. Tak zamířila zpátky domů chrupat,  ve víře, že já už budu v klidu také, ale to se zmýlila. Ještě ani prý nedolehla zpátky do postele a já se už začala podobně venku ozývat, dokonce ještě trošku vztekleji. V tu chvíli panička již dostala nápad, co by to mohlo být, seběhla z domu s baterkou zase za mnou a začala hledat TO, co ji napadlo. A byla na správné stopě, zmiňované TO za chvilku objevila kousek u mého příbytku a pouhým konstatováním pronesla: „To jsem si myslela, že to bude JEŽEK“. A také že ano. Takové divné funící stvoření, které se uráčilo přecházet přes můj prostor a pokaždé, když jsem si ho chtěla očuchat, mne popíchalo svými bodlinami a nedalo se lépe prozkoumat – to mne teda drobet rozčertilo. Panička jej tedy nabrala do kbelíku a odnesla vypustit dál od nás. A světe div, najednou u nás zavládlo noční hrobové ticho 🙂