Dnes jsme se s páníčky vydali za výletem na Moravu. Naším cílem se stala obec Tvarožná Lhota nedalo Strážnice se svojí Naučnou stezkou Oskorušová. Naše putování začalo u „krchova“ a následně jsme procházeli mezipolní a mezikřovní cestou vedoucí nad obec Radějov. Zde se mi moc líbilo, jelikož jsem zde mohla zkoumat přítomnost moravských myší v milionu děr, proběhla jsem se tu za jedním zajícem a prohnat jsem chtěla i místní divnou volně žijící slepici (rozuměj bažanta). Ten však jak mne spatřil, tak jen popoběhl a frnknul do vzduchu. Neřád jeden, mohl na mne aspoň počkat. 🙂
Jelikož se nám nechtělo procházet obcí, ač tudy stezka vedla, ale chtěli jsme se držet na přírodním, rozhodli jsme se pro zkratku přes pole. Mne to bylo tak nějak jedno, nejvíc se mi zde líbila pěkná polní vodní laguna, v níž jsem se řádně procachtala a mohla pokračovat dál, ale horší to měli páníčkové – laguna byla i ve vyšlapané cestě pro lidi, takže se museli pokusit lagunu obejít a zde přišli na to, že zkratka přes pole nebyla dobrá volba. Hlína se jim totiž lepila pěkně na boty, takže měli pořádné hliněné „koule na nohách“ a šli jako když nešli. 🙂
Po této „zážitkové vsuvce“ jsme pak již dorazili ke zdejší rozhledně Travičná, která je zároveň i telekomunikační věží. Bylo bohužel zavřeno, takže na ní páníčci jít nemohli, ale neztak by asi nic moc neviděli – bylo tu v okolí docela mlžno. Odtud jsme vyrazili dál opět ke „krchovu“ a k naší „boudičce na kolečkách“. Zde jsme po cestě konečně natrefili také na nějaká ta (až dvě) naučná zastavení k této stezce a mne se povedlo si vyzkoušet i design „nového standardu“ berňáků ve formě našedlých nadkolenek na všech čtyřech packách. Panička ale říkala, že to není ono, vypadá to divně, takže zůstaneme u standardu normálního. 🙂
Procházka se nám hezky vydařila, i když jsme všichni byli jak čuníci a vyšlo nám i přesně počasí – jakmile jsme nasedli do naší čtyřkolové boudičky, začalo lehce pršet. Po cestě domů jsme na jedné hlavní silnici měli i „zážitek“ s pobíhajícím pejskem na ní, až všechny auta kvůli němu v obou směrech zastavovala. Měl tam sice páníčka, který se ho snažil nahnat, ale moc se mu to nedařilo, pejsek byl chudák dost vyjukaný. Jelikož jsme zastavili taky, chopila se činnosti panička, která se pejska snažila nalákat na „můj“ mlsík ke krajnici a chytit ho na za sebou tahané vodítko. Já to pozorně sledovala z kufru „boudičky“ a ani jsem nedutala, abych pejska nevylekala. Panička byla úspěšná a po chvilce se jí pejska podařilo nalákat a za vodítko ho bezpečně „čapnout“. Poté ho panička předala jeho páníčkovi, který i poděkoval a sdělil, že ho tu už asi hodinu naháněl (byl sice takový trochu naštvaný asi z hodinového nahánění, ale snad byl i vnitřně rád, že to dobře dopadlo). Tak nás potěšilo, že jsme byli ve správnou chvíli na správném místě. 🙂
 Pod rozhlednou Travičná 🙂 |
Další fotky z tohoto hezkého i bahnitého výletu naleznete ZDE.