O dnešní sobotě 24.4. jsme si s páníčky zavýletovali na jih Čech na Českobudějovicko k obci Kojákovice, kde jsme si udělali vlastní lesní kolečko v místním lese Domanín.
Naše ťapkání jsme odstartovali u automotosilnice mezi obcemi Domanín a Kojákovice, odkud jsme se vydali nejprve po žluté barvičce a následně po bezbarvých cestách vstříc domanínskému lesu. V něm bylo moc pěkně, stromo-opeřenstvo nám hezky prozpěvovalo pro dobrou náladu a byl zde klídeček a pohodička bez dalších člověčích živáčků, což nám vyhovovalo – páníčci totiž nás, trikolory nemuseli nijak “zpacifikovávat”, že bychom případně nějaké kolemjdoucí mohli chtít sežrat apod. 🙂
Po výlezu z lesa jsme si ještě zvládli pocvičit krátký silniční pochod (včetně naší minipaničky také po svých), abychom se navrátili k naší cestovatelské boudičce a v jejích útrobách mohli hezky rozjímat o dnešním příjemném jarním vyvětrání se. 🙂
Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Naproti tomu v neděli 25.4. se naše výletování zaměřilo na sever Čech na Teplicko a to poblíž obce Košťany, kde jsme zamířili opět kam jinam, než do klídku lesa.
Jednalo se o bezejmenný les kousek za obcí Košťany, přičemž my jsme zde naše ťapkání započali poblíž zdejšího bezejmenného rybníku, do nějž nám, trikolorám páníčci odmítli dovolit přístup (prý, co kdyby tam bylo vodní opeřenstvo a hned takto na začátku by bylo nějaké haló) a po zpevněných bezbarvých cestách jsme si udělali takovou hezkou jarní procházku. Ten páníčků rybníkový zákaz jsme jim pak nechali s Fanny pěkně „sežrat“, jelikož v dnešním dosti teplém počasí jsme se už po chvíli začaly shánět po nějakém tom osvěžení, takže jsme šly, jak když jsme nešly, koukaly, kde co lítá (rozuměj: prostě jsme hledaly samy nějaký ten vodní zdroj) a konečně potkajíc nějakou tu louži ve vyježděných traktorových kolejích trošku bokem od cesty se nás páníčkům zželelo, že nás sem vpustili, a to dokonce navzdory tomu, že ta „vodička“ už od pohledu vypadala trochu „jetá“ a „ochucená“, ale vzhledem k našemu „nouzovému stavu“ a pachovému nezápachu té louže, páníčci tedy svolili s podtextem: „Vy se po****te!“ 🙂
Ke konci našeho ťapkání při návratu k naší cestovatelské boudičce jsme opět míjeli „odmítnutý“ bezejmenný rybník, kdy (světě div se) nás k němu páníčci konečně milosrdně ráčili pustit, takže jsme se (KONEČNĚ) mohly řádně osvěžit a jako „odměnu“ pro páníčky jsme si zde s Fanny pochutnaly i na trošce zanechaných rybích šupin po nějakém rybáři, takže jsme byly obšťastněny od páníčků rétorickým zvoláním: „Vy se vážně řádně po****te, kdo to pak bude uklízet!“ Toto však není naše trikolorní starost, takže jsme to vzaly na vědomí ve smyslu jedním uchem dovnitř, druhým ven. 🙂
Na fotogalerii z tohoto teplického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.