O dnešní sobotě jsme jako směr našeho výletování zvolili Domažlicko a to poblíž obce Klenčí pod Čerchovem Naučnou stezku Capartické louky o její okolí.
Po příjezdu na místo to však vypadalo na to, že se tady moje maličkost zajde jenom v rychlosti vyvenčit a „úspěšně“ pojedeme domů, jelikož jen co jsme dorazili na místo, započala zde pořádná průtrž mračen i s hromováním a z pochopitelných důvodů jsme za těchto podmínek nechtěli někde ťapkat. Páníčci to však nechtěli vzdát, nažhavili mobilní vlny s interneto-meteo udělátkem (rozuměj meteoradarem), aby se podívali, jak to vypadá. Naštěstí pro nás to vypadalo dobře, stačilo půl hodinky počkat a krásně slunečně se nám vyčasilo. Takže jsme šup šup konečně vyrazili ťapkat. 🙂
Naším výchozím bodem byla lokalita Výhledy jako místní rozhledový bod, kde jsme mohli zhlédnout a prohlédnout si sochu pana spisovatele Baara a i jiné pomníky a památníky, které mne však nebraly, já osobně vyhlížela konečně les, v němž si budu moci hezky čmuchat a kmitat tlapkami, jak mi bude vyhovovat. 🙂
Tohoto jsem se dočkala po chvilce, kdy jsme do lesa zamířili po zelené barvičce, kterou jsme poté u odpočinkového altánku vyměnili za „bezbarvou“, z ní jsme se napojili pro změnu na žlutou a dorazili až na zalesněný vrch Sádek s místní lyžařskou chatou (nyní již zavřenou, jelikož lyžařská sezóna je fuč), kde mne velice zajímali zdejší 2 pánové u ohniště – s největší pravděpodobností si pekli buřty, které již ale museli před naším příchodem spořádat (vonělo to tam totiž po nich, nikde již však nebyly vidět) – škoda, že na mne nepočkali, určitě bych trhla rekord v rychlosti pojídání buřtu. 🙂
Ze Sádku jsme pak proťapkali kolem Sádkovy skály až k rozcestí Pod Haltravou a odtud jsme se přes zelenou a bezbarvou barvičku dostali až do obce Capartice na zdejší malou, ale hezkou Naučnou stezku Capartické louky, kde byl klídeček, pohodička a seznámila jsem se zde hlavně s funkcí vodního kola a stavidla – zajímavé, ale dle mne lepší voda v tlamičce nebo na pacičkách než na vodním kole. 🙂
No a z Capartic jsme to posléze po modré barvičce vzali zpět na náš výchozí bod Výhledy, kdy jsem však po cestě mohla páníčkům zajistit ještě i „drobné“ extempore. Po cestě u jednoho z posledních míjených obydlí se totiž jen tak producírovaly místní slípky, přičemž jakmile mne spatřily, začaly zdrhat zpět do svých pootevřených vrátek od své ohrádky, načež já se chtěla zdárně vrhnout za nimi, abych jim vysvětlila, co si o nich myslím. Naštěstí (tedy pro páníčky) měla panička dobrý postřeh a stihla mne zastavit a na procházkovém špagátku udržet tak, abych slepičí brankou neprolezla až k těm zpropadených opeřencům. 🙂
 Trikolora kamínkuje 🙂 |
Fotogalerie z tohoto domažlického výletu je TADY.