Ani o dnešní sobotě se nám s páníčky nechtělo jen tak posedávat či polehávat doma, takže i navzdory dnešnímu hezky teplému počasí jsme si vyjeli na nějaké to ťapkání. Naším dnešním výletovým směrem se stalo Plzeňsko u obce Čižice s vlastním lesním barvičkovým „kolečkem“. 🙂

Naším výchozím bodem se stalo rozcestí Štěnovice – u jezu, odkud jsme se po zelené barvičce vydali do chládku místního lesa Malinec, načež posléze jsme se od zelené barvičky odklonili na nebarevné lesní cesty směrem k barvičce žluté. No a jelikož se nám nechtělo jít až do samotné nestinné obce Čižice, udělali jsme si vlastní lesní trasu po nebarevných cestách/necestách protkaných hromadami a hromádkami smrkových větví a větviček, takže jsme do ťapkání museli zapojit i naše hlavičky, abychom šlapali dobře a těmi větvemi se nenechali zbytečně poškrábat. Takto jsme se přiblížili až k červené turistické barvičce, no a tady se nám s Fanny líbilo ze všeho nejvíc. A víte proč? Ocitli jsme se zde hned na břehu řeky Úhlavy, takže jsme nijak neváhaly a šly se osvěžit jak vnitřně, tak si i v té vodičce hezky poťapat. Bylo to fakt bájo. 🙂

Následně jsme pak již jen minuli jednu bezejmennou studánku, z níž vodička sotva kapala, takže zdejší moje kontrolní činnost kvality vody byla hodně velkou fofr-akcí, no a takto jsme se hezky vyprocházkovaní vrátili k naší věrné čtyřkolové boudičce. 🙂

Lesní trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní neděli jsme si s páníčky dali takovou lesní odpočinkovou procházku, kdy se k tomuto naším cílem stalo Třebíčsko u obce Svatoslav a okolí zdejší lokality Zátiší.

Naším startem se stala vila Waldštejnovo Zátiší, odkud jsme se vrhli vzhůru do lesa, udělali si takové vlastní okružní „kolečko“ po barvičce modré, bezbarvé a následně i žluté. Dnes se sice na procházce nevyskytovala žádná zajímavost ve smyslu nějakého zajímavého bodu, šutru či podobných věcí, což nám ale nevadilo, mohli jsme tak hezky vnímat samotný les, i když…
I zde vlastně bylo něco ke zmínění, ale ne až tak pozitivního a to, že jsme po cestě míjeli průběžně hromady a hromady vykácených stromů napadených kůrovcem a taktéž i ještě nepokácené, ale též napadené smrky, na něž byl dost žalostný pohled, kdy bylo patrno, jak už odspodu jsou celé suché, jen špičky se ještě drobet zelenaly, ale bohužel ani to nebude mít dlouhého trvání. Je smutné, že takový pidibrouček dokáže nadělat takovou paseku, přitom my lesy hrozně rádi…;-(

Najdete nás obě? 🙂

Na fotogalerii z tohoto třebíčského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Ani o dnešní sváteční sobotě se nám s páníčky nechtělo jen tak lelkovat doma, takže jsme zamířili zase na nějaké to výletování. Dnes se naším cílem stalo Plzeňsko u obce Nečtiny a zdejší Mlýnská stezka Nečtiny a okolí.

Náš start jsme zvolili na okraji obce Nečtiny, odkud jsme po modré barvičce vyrazili hezky do lesa. Dá se říct, že doslova po pár desítkách krocích jsme míjeli pěknou lesní zónu borůvčí, které tu pro nás mělo připravené parádní lesní borůvkové bohatství, takže jsme my, trikolory, ani páníčci nelenili a začali ty modré bobulky uzobávat – byly skutečně výtečné. 🙂

Ale pravděpodobně aby toto lesní bohatství zbylo i na jiné turisty, hlavně paničku po chvíli „koštování“ začali od nohou okusovat místní lesní mravenci, takže s borůvkováním byl konec a vyrazili jsme ťapkavě dále po modré, kdy jsme minuli rozcestí Špičák – odbočka, kam jsme ale neodbočovali, jelikož dle zjištění páníčků by na daném místě byly z bývalého hradu Nečtinský Špičák zachovány jen malé „kamínky“ a nějaký dolík jako příkop. Místo toho jsme pokračovali rovně za nosem až jsme doťapkali do civilizace zvané obec Lešovice, kde jsme si po jejím okraji udělali drobný civilizační průchod a též se příjemně osvěžili ve zdejší Lešovické studánce. Já, jako vodní znalkyně, jsem se důkladně osvěžila vodičkou přímo z vytékající roury, zatímco třeštiprdlo Fanny se šla nalokat do odtokové louže pod touto rourou a byla celá udivená, že jí voda teče na hlavu (viz TOTO VIDEO). No proč asi? 🙂

Od studánky jsme se posléze napojili již na samotnou naučnou stezku, která nás provedla kolem jakési oplocené zvířátkové obory (kde však byla tamní lesní zvířátka v dnešním dost slunečném počasí hezky ukryta, že jsme žádné neobjevili), načež poté jsme lučním pochodem míjeli Hamerský mlýn, který mne s Fanny fakt nijak nebral, za to za chvilku jsme narazili na při cestě se linoucí Starý potok, kterému jsme nemohly odolat, tudíž naše další ťapkání bylo ve stylu páníčkové po louce, trikolory v potoce. 🙂

No a pak jsme se již přiblížili zpět k obci Nečtiny, jíž jsme to lehounce prošli a navrátili se zpět k naší čtyřkolové boudičce, v níž jsme mohly hezky ufuněně rozjímat o dnešním výletování. 🙂

„Klimatizující“ trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotě naše výletové kroky s páníčky tentokrát zamířili na Příbramsko k obci Osečany, kde se naším cílem stala rozhledna Drahoušek a její okolí.

Naše ťapkání jsme započali na lesním parkovišti u silnice, odkud jsme se nechali vést lesem po červené barvičce až k rozcestí Rozhledna Drahoušek. Jelikož jsme toho ale tady zatím moc nenaťapkaly a i my, trikolory jsme byly ještě dost rozlítané, páníčkové zaveleli, že k rozhledně se blíž podíváme až na zpáteční cestě, takže jsme hezky ťapkali dále lesem po červené, já s Fanny si očmuchávala všechno možné i nemožné, zatímco páníčci se bláhově rozhlíželi kolem cesty do lesa, jestli náhodou nezahlédnou nějaký ten hřib. A světe div se, u cesty fakt nějaká jedna dvojhouba byla, načež páníčci usoudili, že jí tam raději nechají, jelikož než by ji přinesli domů, již by pravděpodobně nebylo moc poznat, zda to byla nějaká houba nebo jen nějaký slizký bordel. 🙂

Takto lesně jsme se dostali až do chatové oblasti u rozcestí Pod Osečany, kde se nacházela zajímavá studánka na ruční pumpování a byla dokonce fakt i funkční, takže páníček nelenil a šupital pumpovat, abychom se my, trikolory mohly řádně občerstvit a příjemně ochladit. Nutno poznamenat, že toto naše vodní občerstvování jsme stihli jen tak tak, jelikož po chvilce naší přítomnosti zde se tu najednou vyrojila pořádná banda dětských skautů se svými vedoucími a nahrnuli se ke studánce na náš vkus celkem hulvátsky, jako bychom tam nebyli první my s páníčky a zcela nehledě na nás trikolory, se hýkajíc tlačili ke studánkové vodičce, že se tam nedalo ani hnout, tudíž jsme se sic trochu rozmrzele, ale takticky oddálily, abychom přestaly být utiskované…

Následně jsme se uvelebili ve zdejším stinném přístřešku, kde jsme si trošku zapauzingovali a posléze se po té stejné červené barvičce vydali zpět do lesa a již zamířili k samotné rozhledně Drahoušek. Tady jsme to zlehka obhlédli, v tom dnešním horku se ani páníčkům nechtělo jít vzhůru na rozhlednu (dokonale totiž na ní pražilo sluníčko a páníčci neměli zájem se grilovat), dali si zde zmrzkovou minigastroturistiku a hezky provětraní a poťapkaní jsme se navrátili k naší věrné čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolorní drahoušci u Drahouška 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Tuto neděli jsme se s páníčky vydali lehce provětrat tentokrát na Berounsko k obci Lhotka u Berouna k prozkoumání zdejší rozhledny Lhotka u Berouna a jejího okolí.

Naše ťapkání jsme započli na okraji obce Lhotka, odkud jsme se po modré barvičce skýtající takovou trochu rozsypanou asfaltku vydali k rozcestí Lhotka – rozhledna, odbočka, kde se povrch na ťapkání změnil v příjemnější lesní cestu, jež nás dovedla až k samotné rozhledně Lhotka u Berouna. Nutno ovšem poznamenat, že od toho lesního povrchu jsme dle zdejšího sdělení musely být my, trikolory omezeny na naše vycházkové šlajfky, abychom náhodou v lese nedělaly nějakou neplechu. Nu což, patrně to má své opodstatnění, tudíž páníčci i my jsme to plně respektovali – vždyť se beztak nic až tak závažného na vycházkových šlajfkách nemění, ne? 🙂

Samotnou rozhlednu jsme si všichni lehce zkoukli jen tak ze země (mne samotnou spíš než rozhledna zajímalo, jestli v tamních dveřích, kde pán prodával vstupenky, nemají i něco dobrého k snědku), načež jsme si posléze ještě jen tak poťapkali po neznačených lesních cestách v klídku zdejšího lesa a po nějaké době napojíce se zase na modrou barvičku jsme se opět kolem rozcestí Lhotka – rozhledna, odbočka navrátili na náš start, kde jsme si ještě udělali drobnou vsuvku v natrhání si trošky hráškových lusků s sebou na chuť ze zdejšího pole. Ale pšššt, jako byste to nevěděli. 🙂

Trikolory v přírodní osvěžovně 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Ani dnešní hodně teplá letní sobota nás neodradila od nějakého toho výletování, tudíž jsme si „střihli“ takovou odpočinkovější prochajdu v pražské čtvrti Malá Chuchle na zdejší Naučné stezce Barrandovské skály – Chuchelský háj.

Naší startovní pozicí se stal konec Zbraslavské ulice u mašinkových kolejí, odkud jsme se nijak se zbytečně zdržujíce vydali po zcela nestinném kousku stezky vedoucím kolem kostela Narození Panny Marie do stinných útrob chuchelského lesíku, kde jsme po chvilce narazili na parádní Mariánský pramen, který byl v tom dnešním hicu zejména pro nás, trikolory zcela neodolatelný a očividně blaženě jsme si s Fanny užívaly jeho osvěžovací schopnosti. 🙂

Příjemně osvěženy jsme následně s páníčky pokračovaly ťapkavě dále a to k rozcestí Studánka – odbočka, u nějž jsme sice odbočili, ale směrem ke zdejší, moc hezké kapli Panny Marie, kde jsme to lehce všichni okoukli a poté se vrátili zpět na trasu stezky a cupitali dále až k rozcestí Malá zoologická. Zde mne s Fanny museli mít páníčci celkem dost na očích, jelikož tu ve voliérách byla skutečně živá zvířátka a to jak čtyřnohá, tak i dvounohá, chlupatá i opeřená. Fanny to spíš táhlo za těmi chlupatými čtyřnožci (hlavně srnkami), za to já měla samozřejmě v merku hlavně různé opeřence. Ale bylo to tentokrát dost v poklidu, jelikož všem zdejším bylo dost horko, takže buď chrněli nebo jen nezúčastněně čučeli, načež my s Fanny také dost „klimatizovaly“, takže jsme se staraly hlavně o sebe samé. 🙂

V tomto zookoutku jsme s páníčky zvládli i malou zmrzlinovou gastrozastávku v místním miniobčerstvení a hodně lehce zchlazeni jsme se vydali dále lesem po stezce až k rozcestí Sv. Jan Nepomucký. Poblíž něj jsme se mohli pokochat zdejším stejnojmenným kostelem a též si vyhlídkově odtud prohlédnout část matičky Prahy. Mne s Fanny tedy toto vyhlížení zcela vůbec nezaujalo, jelikož zde pražilo sluníčko tak, že jsme si připadaly jak na grilu, takže i s naší významnou pomocí jsme se odtud s páníčky celkem rychle oddálili a po barevně neznačených lesních cestách jsme se vrátili poblíž Mariánskému prameni a posléze již i k naší čekající čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolorní „sochy“ u Mariánského pramene 🙂

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Dnešní sobotní „Den dětí“ jsme s páníčky navzdory celkem teplému počasí oslavili opět výletově (nejsme přece s Fanny žádné máslo, abychom se při troše tepla rozpustily), přičemž naším cílem se tentokrát stal okraj Berouna a místní Talichova naučná stezka a s ní spojená rozhledna Děd.

Naším startem se stalo rozcestí Brdatky (které nám již bylo z nedávné minulosti známé, jelikož jsme tudy procházeli při tomto výletě), načež odtud jsme se ťapkajíce vydali po žluté barvičce vstříc rozcestí U Studánky – kaple, u nějž jsme se mohli pokochat krásným výhledem na samotný Beroun, kaplí Panny Marie Bolestné (ta byla sice hezká, ale nás, trikolory, úplně nebrala, jelikož u ní bylo moc hicno) a také i studánkou Boží voda, která nám byla od páníčků přislíbena jak přírodní občerstvovna, abychom se příjemně zchladily. Ale chyba lávky – studánka to sice byla, ale v cihlovém a zamřížovaném „domečku“ – tím si tedy páníčci u nás moc nešplhli. 🙂

Od kaple a studánky/nestudánky jsme posléze pokračovali hezky stinným lesem po modré barvičce kolem telekomunikačního stožáru a jedné osiřelé louže po cestě, jež jsme s Fanny prostě nemohly neochutnat a vyprázdnit, až k samotné rozhledně Děd. My, trikolory, jsme to tu lehce omrkly (prolustrování batůžků a tašek zde přítomných jiných turistů nám bylo od páníčků zakázáno) a páníčci se zašli pokochat tentokrát fakt i osobní účastí až nahoru na rozhlednu, aby se podívali do kraje. 🙂

Od rozhledny jsme to pak „střihli“ dále po kousku naučné stezky až k rozcestí Děd, kde jsme se pro změnu napojili na červenou barvičku, na jejíž trase jsme úspěšně narazili na Markovu studánku, jejíž vodičku jsme s Fanny jako vrchní kontrolorky musely také prubnout. Poté jsme již doťapkali na naši startovní pozici na rozcestí Brdatky, kde jsme si ještě před naším odjezdem daly s Fanny pár plavacích temp ve zdejší bezejmenné nádrži a ejhle, hned nám bylo o dost příjemněji, jak jsme se hezky i vnějškově ochladily. 🙂

Trikolory pod rozhlednou Děd 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Ani o dnešní neděli se nám nechtělo zůstávat jsem tak doma, takže jsme se vyrazili s páníčky zase někam vyvětrat. Tentokrát jsme zamířili na Kladensko k obci Vinařice, kde se naším zájmem stala místní Naučná stezka Vinařická hora.

Naším startem se stal okraj obce Vinařice, z nějž jsme se po stezce a zároveň žluté barvičce vydali podél místních sadů spojených s ohradníkovými pastvinami pro ovečky směrem k rozcestí Vinařická hora. U něj se však daný vrch ještě zcela nenacházel, tudíž jsme po stezce stoupali ještě dále vzhůru asi ještě 300 m, než jsme si mohli říct, že jsme už nahoře a mohli se tak kochat vrcholovými výhledy. 🙂

Následně jsme si zde po stezce ještě poťapkali samotnou přírodní památkou Vinařická hora a to chvíli nad zdejšími lomy a pak jsme se zašli do útrob jednoho nejstaršího lomu podívat i osobně, načež kolem rozcestí Vinařická hora jsme se díky pořádně slunečnému počasí vrátili hezky ufunění zpátky k naší čtyřkolové boudičce a my, trikolory, jsme v ní následně významně mohly klimatizačně „vypomáhat“. 🙂

Trikolory na Vinařické hoře 🙂

Na fotogalerii z tohoto kladenského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotě se naše výletové kroky s páníčky vydaly tentokrát na Žďársko k obci Koníkov, kde se naším ťapkacím cílem stala Naučná stezka Po stopách posledního vlka.

Naší startem se stal okraj obce Koníkov u silnice, odkud jsme se vrhli po stezce vstříc do lesíka a hezky ťapkajíc jsme se dostali k rozcestí Kamenice – odbočka k vyhlídce. Zde jsme tedy zdárně odbočili a lučně vystoupali až na samotný vrch Kamenice, odkud byl parádní a v dnešním slunečném počasí i hezky jasný výhled do kraje. 🙂

Na samotném vrchu Kamenice jsme posléze také narazili i na nečekanou zajímavost a to Památník Broučků, který by měl údajně stát na místě, kde se měly odehrávat příhody broučků popsané v knize Jana Karafiáta. S úctou k nim jsme zde hezky porozjímali a „pozdravili je“, načež poté jsme sešli zase z vrchu dolů a po stezce jsme se dopátrali až i samotného Památníku zastřelení vlka na Vysočině.

No a pak už jsme to lesem jen střihli po dalším kousku naučné stezky a následně neznačenými lesními cestami směrem na naši startovní pozici, kdy jsme si já s Fanny toto průběžně zpestřily i několikerým pocachtáním se v lesním potůčku Bystřice, což bylo velké bájo. 🙂

Trikolory „u vlka“ 🙂

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Tuto neděli se naše výletové kroky s páníčky vydaly tentokrát na jih Čech na Táborsko k obci Sudoměřice u Bechyně, kde se naším cílem stala Naučná stezka Černická obora.

Naše ťapkání jsme odstartovali u penzionu Černická obora, odkud jsme se po stezce vydali vzhůru do zdejšího lesa. Informačně to tu pro mne s Fanny bylo velmi zajímavé (postupně jsme si všude „četly“ lesní „noviny“), ale pro páníčky to chvilkami až tak zajímavé nebylo, jelikož stezka byla vesměs neznačená (dost pravděpodobně již i nepříliš udržovaná), takže museli hodně často sledovat na těch jejich „utržených sluchátkách“, kde se vůbec vyskytujeme a kudy máme vlastně jít, abychom nedošli do nějakých horoucích pekel. 🙂

Na stezce samotné se nic extra zajímavého ke zmínění nevyskytovalo, jen leda že nás po cestě čekalo 2x přejití silnice, takže dočasné omezení „čtení novin“, a pak také zarostlý průchod podél vypuštěného Černického rybníka, do nějž mne s Fanny páníčci odmítali pustit, že bychom se odtamtud prý vrátily ne jako hafani, ale dokonalé „voňavé“ bahnice. 🙂

Následně nás stezka provedla kolem zámku Černice, přes jehož hezky udržovanou zahradu jsme si udělali příjemný průchod a takto jsme se navrátili na náš start k penzionu Černická obora a i zdejším golfovým hřištím. Na tyto nás páníčci odmítli též vpustit, že prý by hrozilo riziko, že bychom s Fanny mohly tamní krásné, měkké, golfové trávníčky pěkně zrekultivovat či na nich zanechat naše „razítka“, takže jsme se dočkaly alespoň příjemné venkovní gastroturistiky právě u zmíněného penzionu a bylo nám ctí ochutnat i v menu nabízenou výbornou bábovku. 🙂

Zámecké trikolorní dámy u zámku Černice 🙂

Na fotogalerii z tohoto táborského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.