Ani o dnešní neděli se nám nechtělo jen tak lenošit doma, takže jsme se s páníčky vydali opět na nějaké to výletování. Tentokráte naše kroky zamířily na Příbramsko k obci Obecnice na zdejší Lesnickou naučnou stezku Klobouček.

Naší startovní pozicí se stalo parkoviště u místního koupaliště, odkud jsme hned po stezce vyrazili na krátký civilizační průchod okrajem obce Obecnice, podél Obecnického potoka, načež po chvilce jsme se již ocitli v našem oblíbeném lese, kde nám, trikolorám, bylo od páníčků poskytnuto „volné pole působnosti“, takže jsme se zde konečně mohly osvěžit v potůčkové vodičce, což bylo bájo (cestou až sem sice potůček také tekl, ale přístup k němu byl celkem příkrý nebo zarostlý, tudíž jsme na osvěžovací chvilku museli holt trošku vydržet). 🙂

V příjemném klídku a chládku lesa jsme se takto dostali až k rozcestí U Bukové studánky, kde jsme i stejnojmennou studánku objevili, což byla pro nás, trikolory, opět paráda (dokonce jsme ji zvládly okoštovat tak, že tam i nějaká ta vodička zůstala), načež po kousku dalšího lesního ťapkání jsme narazili pro změnu na studánku U Kloboučku, která byla ještě více super, jelikož hned u sebe měla i malé lesní jezírko, v němž se dalo parádně po bříško pobrouzdat, čehož jsme s Fanny pochopitelně nemohly nevyužít (kdo ví, kdy by se toto zase naskytlo). 🙂

Následně nás trasa stezky dovedla k rozcestí Schůdecká linie, kde jsme s Fanny měli tu čest, že si tu na nás na jedné přírodní lavičce vzpomněli i „lesní skřítci“ s mlskovými dárečky, přičemž já sama jsem se samozřejmě nenechala vůbec pobízet a svým čuchometrem jsem zvládla zaznamenat a pojmout za své všechny mlsíky, co zde byly zanechány. Následně „skřítkové“ přichystali lavičkové mlsíky i pro milou Fanny, ale ta se s tím teda dost těžce crcala, dokonce jí to pak i přestalo bavit, takže jsem šla situaci „zachránit“ já, aby náhodou nedošlo k nějaké národohospodářské škodě (rozuměj: aby tam náhodou nezůstal i třeba jen jeden mlsík zapomenutý). 🙂

Po této velmi praktické vsuvce jsme posléze pokračovali ťapkavě dále, kdy jsme vystoupali až na samotný vrch Klobouček a mohli se tak pokochat hezkým krajinným výhledem. No a jelikož jsme takto vyšli nahoru, logicky jsme poté dále pokračovali směrem zase dolů, kdy se trasa stezky změnila v kamenný sestupový povrch, tudíž jsme do sestupu museli všichni zapojit hezky ty naše hlavinky, abychom nedopatřením nešlápli někam nevhodně a při nejlepším si nerozbili ty naše čumáčky. 🙂

Na tomto sestupu jsme minuli pěkně zachovalý milíř a tak i louku pod Kloboučkem, načež poté jsme narazili i na další 2 osvěžovny, které se mne s Fanny velice šikly, a to Jedlovou studánku a studánku Smrkovou.
Poté jsme již doťapkali k rozcestí Zelená linie, kolem nějž jsme se dostali zpátky do obce Obecnice a závěrečným krátkým civilizačním průchodem směrem k naší čtyřkolové boudičce jsme dnešní ťapkací kolečko úspěšně zakončili.

P.S. Nutno poznamenat, že i dnes se páníčci během ťapkání věnovali svému oblíbenému houbobraní, přičemž dnes měli skutečně štěstí – ač vyrazili připraveni s košíčkem i nožíkem, houbičky na ně tentokrát nezanevřely a povedlo se jim nasbírat skutečně celý plný košík. 🙂

Trikolory na vrchu Klobouček 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní dosti teplé srpnové neděličce jsme se s páníčky vydali vzhledem k počasí na takové odpočinkovější výletování, kdy se tentokrát naším cílem stalo Nymbursko u obce Milovice a zdejší Naučná stezka Mordová rokle a okolí.

Naším startem se stala Lesní cesta Mordová rokle, odkud jsme se po takové rozbité asfaltce vydali po stezce do samotného jejího okružního jádra. Stezka sama o sobě měla jen cca 1 km, ale vyskytovaly se na ní prý velmi zajímavé bojové objekty a zajímavé naučné cedule. Mne osobně a taktéž i Fanny bylo toto v zásadě jedno, jelikož hlavní „epicentrum“ stezky bylo pod přímým, nestinným svitem sluníčka, takže jsme se místo nějakého kochání zabývaly hlavně tím, kde je nejlepší chládek. 🙂

No a vzhledem k tomu, že samotná stezka byla tak dlouhá, jak byla, samozřejmě jsme si to tu ještě trošku prodloužili a to již na hezké, stinné lesní ťapkání, kdy jsme se od stezky vydali po červené barvičce směrem k obci Vanovice, před níž jsme to levotočivě odklonili na bezbarvé lesní cesty a takovýmto okruhem jsme se navrátili na náš výchozí bod k naší čtyřkolové boudičce. 🙂

Páníčci nažhaveni včerejším houbařským úlovkem si dnes dokonce s sebou vzali i košík na houby v dojmu, že i dnes bude houbobraní pokračovat, ale jak už to tak bývá, když je všechno připraveno (rozuměj košík a nožík), houby se v zásadě neobjevují. 🙂

„Klimatizující“ trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto nymburského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotě jsme se s páníčky tentokrát vydali výletově na Plzeňsko k obci Kaznějov k prozkoumání zdejší Naučné stezky Kaznějov a jejího okolí.

Naše ťapkání jsme započali hned u autosilnice, odkud jsme se vrhli hned do lesa, což bylo super a společně s Fanny jsme si zde mohly započít „číst“ zdejší „noviny“, abychom byly v obraze, jak to tady mají. 🙂

Po chvilce ťapkání jsme se dostali až k samotnému kaolinovému dolu Kaznějov, na nějž byly celkově velmi zajímavé pohledy, kterými jsme byly několikrát během našeho procházkování obdařeni.
Celou dobu jsme se vesměs +/- drželi samotné stezky, přičemž mezilesní ťapkání si páníčci zpestřili i celkem povedeným houbobraním, z čehož měli velkou radost (nám s Fanny nějaké houby říkaly doslova houby, takže jsme se nerušeně věnovaly svým čuchometrovým záležitostem). 🙂

Cestou jsme se také přiblížili o samotné kaolince, kterou jsme jen tak minuli, načež posléze nás čekalo za plotem u hájovny setkání i s místní, dost zvědavou kozou. Dá se říct, že mne s Fanny celkem dost voněla a v rámci předejití nějakým provokacím z naší trikolorní strany, jsme kolem ní byly nuceny projít v zásadě nevšímavě. Páníčci se totiž obávali tohoto, abych nezatoužily si s danou kozou jít nějak hrát (to by bylo asi dost veselé). 🙂

Příjemně lesně naťapkaní jsme se takto navrátili zpátky k naší čtyřkolové boudičce, přičemž páníčci se zde ještě před odjezdem nějakou tu chvilku kochali svým hezkým houbovým úlovkem. 🙂

Kaolinkové dámičky 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní neděli naše výletové kroky s páníčky zamířily tentokráte na Rokycansko poblíž obce Kařez, kde se naším cílem stal místní partyzánský bunkr a okolí.

Naší startovní pozicí se stalo rozcestí Tři sudy poblíž silnice, která vede do obce Kařez, kde jsme se „chytli“ zelené barvičky a vyrazili do námi oblíbeného klídku lesa. Hned na začátku jsem tu s Fanny objevila parádní, ještě nevyschlou louži, takže jsem do s radostí zahučela a jala se občerstvovat sama sebe, co to šlo – co kdyby náhodou už dále po cestě žádné podobné osvěžení nebylo. 🙂

Po zelené jsme se dostali poblíž hájovně Doubravka, před níž jsme odbočili na nebarevnou lesní cestu, která nám pomohla přiblížit se k barvičce modré, jež nás následně dovedla až k samotnému partyzánskému bunkru. Ten jsme společně i s Pomníkem partyzánům a Partyzánskou studánkou prozkoumali (mne s Fanny samozřejmě nejvíce zajímala právě ta studánka), načež jsme se lesem dále dostali až k rozcestí Dubový vršek. Zde jsme se přebarvili na barvičku červenou a za průběžného přícestního houbařského hledání páníčků jsme doťapkali k rozcestí U Kařízku. Odtud jsme se nechali vést pro změnu po barvičce žluté kolem Kařízské hory, načež kousek před obcí Kařez jsme se odklonili na bezbarvou lesní cestu, která nám pomohla k barvičce modré, po níž jsme se dostali zpět na náš start a tím i k naší věrné čtyřkolové boudičce. 🙂

Ač dnes nebyly nějaké extra zážitky ke zmínění, procházka se nám moc líbila a i páníčci si udělali drobnou radost tím, že se jim povedlo najít zase pár houbiček. 🙂

Trikolorní „partyzánky“ 🙂

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Tuto sobotu jsme si s páníčky tentokrát zavýletovali na Chomutovsko k obci Útočiště, kde se naším cílem stala část Naučné stezky Cesta z města a její okolí.

Naším startem se stal okraj obce Útočiště, odkud jsme po zelené barvičce ještě po kousku zdejší okrajové civilizace dostali až do lesa k rozcestí Průsek, u nějž jsme si my, trikolory, pocvičily, jaké to je „věšet trikolorní prádlo“ (pokud nechápete, tak vzhůru do fotogalerie na konci příspěvku, pak vám to určitě dojde 🙂 ).

Odtud jsme posléze pokračovali dále po stezce hezky lesem, kdy jsme narazili na příjemný Široký potok, který dle svého názvu úplně moc široký nebyl, ale na příjemné osvěžení mne s Fanny zcela postačoval. 🙂

U tohoto potůčku na jednom místě panička dokonce narazila na několik malých jedlých houbiček, z čehož měla převelikou radost. Já s Fanny jsme to trochu nechápaly – prostě houby no. Kdyby tam byl takový buřtík, to by bylo něco jiného. Ale co, každému dle jeho gusta. 🙂

Od potůčku jsme se následně po chvíli odklonili na bezbarvou kamenitou lesní krpálovou cestu, která nás vyvedla na krásnou louku s výhledem na „větrníky“ v dáli, načež ťapkajíce dále jsme se na skok ocitli v civilizaci zvané Petlery, jíž jsme zlehka prošli (v Petlerech jsme totiž na fakt nic zajímavého krom jedné ohrádky s husami nenarazili – bylo to tu jak po vymření). 🙂

Poté nás čekal opět příjemný luční pochod s následným zahučením zpátky do stínu lesa, načež takto jsme docupitali zpátky až do obce Útočiště, jíž jsme si střihli také krátký civilizační průchod směrem k našemu startu, kde jsme se již těšili do klimatizovaného chládku naší cestovatelské boudičky. 🙂

Luční trikolorní póza 🙂

Na fotogalerii z tohoto chomutovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Ani dnešní dost teplá letní neděle nás neodradila od nějakého toho výletování (co taky pořád doma, že?), tudíž jsme se tentokrát vyrazili turisticky vyvětrat na Teplicko k obci Bílina k prozkoumání zdejší Naučné stezky Bořeň.

Naším startem se stalo rozcestí Chata pod Bořní, kde se nacházela skutečně i chata s občerstvením, přičemž na realizaci gastroturistiky jsme se společně všichni dohodli až na závěr před naším odjezdem.
Od chaty jsme se po stezce vydali vzhůru po vyšlapané, místy hezky kamenité lesní cestě, takže jsme všichni museli průběžně přemýšlet, kudy bude nejlepší vést naše kroky, aby se nám ťapkalo dobře a nezapadli jsme do nějakého toho mezikamení. 🙂
Takto jsme se hezky lesem vesměs pod „slunečníkovým“ stínem zdejších stromů dostali až k rozcestí Pod Bořeňem, kdy jsme odtud zamířili vstříc samotnému vrchu Bořeň. Nutno poznamenat, že lesní cesta zde začala být ještě kamenitější než předtím, stíny stromů byly jen nárazové, náklon našeho stoupání se taktéž znatelně zvýšil a navíc přibyly ještě „překážky“ ve formě různě vysokých hlíno-dřevěných schodů. Ale jelikož nejsme žádní hej nebo počkej, i přes nemalou sluníčkovou činnost jsme to v pohodě zvládli a dokonce i cestou na vrchol nám byly jako odměna nabídnuty i hezké krajinné výhledy. 🙂

Na samotném vrcholu Bořeň to bylo samozřejmě výhledově nejlepší, tudíž jsme se zde všichni zdárně narozhlíželi zdejších viditelných obcí, luhů a hájů, načež následně jsme se vrhli zase na sestup dolů zpátky k rozcestí Pod Bořeňem. Odtud jsme pravotočivě ťapkavě pokračovali po stezce kolem dokola a nutno poznamenat, že v této části byl ťapkací terén z dneška asi nejlepší, jelikož byl ve formě hliněné uťapané cesty okolo ozdobené spadaným suchým listím. 🙂

Stezka nás následně na svém konci „vyplivla“ u již zmíněné občerstvovací chaty, kde jsme se na skok stavili potrénovat si hlavně osvěžovací gastroturistiku. Dokonce i nám, trikolorám, zdejší obsluha přinesla asi 3x mističku s vodou, abychom se mohly dostatečně napít. Jako ne že by páníčci vodu pro nás neměli, ale košt nedomácké vody je vždycky lepší. A pokud vás zarazí, proč nám tu mističku nosili asi 3x, tak nebojte, nebyli jsme od páníčků při dnešním ťapkání týrané žízní, ale zdejší mistička na vodu pro pejsky byla tak leda pro nějakého minipuňtu, takže strašně rychle poté, co jsme postupně zabořily do mističky naše žíznivé jazýčky my, trikolory, byla mistička velikým fofrem prázdná. 🙂

Trikolory na vrchu Bořeň 🙂

Na fotogalerii z tohoto teplického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotěnce jsme se s páníčky výletově tentokrát vydali na Jablonecko k obci Bobov k prozkoumání nedaleké rozhledny Kopanina (Pacltova rozhledna) a jejího okolí.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Bobov – její název se nám zvláště po celé cestě autem sem společně s Fanny dost zamlouval a po vystoupení z naší cestovatelské boudičky jsme se nenechaly moc dlouho pobízet a milé obci Bobov, jsme tady každá zanechala taktéž svoji „bobo památku“. 🙂

Po této nezbytné vsuvce se posléze naše ťapkací kroky ubíraly po zpevněné lesní cestě až k památníku na bývalý zdejší největší skokanský můstek v Čechách a na Moravě, z kterého bohužel v současnosti nic extra patrného nezbylo, tak jsme alespoň s Fanny zvládly hezky zapózovat my dvě v těchto místech. 🙂

Trikolory na skokanském můstku 🙂

Poté jsme dále po lesní cestě a pak i kousíček vlastní šplhací cestou v lesní stráni (z důvodu křoviskové a plevelové neprostupnosti původní cesty) došli až na autosilnici a s její pomocí i k občerstvovně Na Vejpřeži, kde byla v plánu lehká gastrozastávka, ale jelikož plány jsou od toho, aby nevycházely, samozřejmě nám to nevyšlo, jelikož měli již dlouhodoběji zavřeno. Nu což, chtě nechtě jsme se s tím museli smířit a vyrazili jsme tedy ťapkavě dále a to po kousku Naučné stezky Jany a Josefa V. Scheybalových, kudy jsme se dostali až k rozhledně Kopanina. Ta byla bohužel z důvodu špatného technického stavu také zavřená, ale což, aspoň jsme si zde v jejím chládku hezky porozjímali. 🙂

Od rozhledny jsme se poté vydali po zelené barvičce k jinému gastropodniku a to Chatě Kopanina, kde již měli hezky otevřeno i s venkovní zahrádkou, takže zde jsme se již gastrozastávky úspěšně dočkali, z čehož jsme měli všichni velkou radost. 🙂

Příjemně občerstveni jsme pak malým průchodem přes obec Kopanina pokračovali dále po zelené barvičce vesměs lesní cestou zpátky k obci Bobov. Na této části cesty se ovšem milé Fanny nevyplatilo její neustále spěchání přede všemi dopředu, aby byla všude první, a zkoumání všeho možného co je mimo cesty. Na jednom místě totiž odbočila z lesní cesty směrem na přilehlé pole, že jí tam něco zajímalo, ale v cuku letu se vyřítila na cestu zpět a nezvykle se začala ošívat a zbrkle zdrhat tam a zase zpátky. No nebudu to nijak extra rozvádět, prostě se jí povedlo si pročuchat pozemní vosí nebo včelí hnízdo, kdy se toto daným hmyzákům nelíbilo a dali to Fanny hezky „sežrat“ a několik z nich si ze svého mimocestního výletu přinesla i na cestu v kožichu. Naštěstí se nechala od páníčka odchytit (zatímco já byla byla preventivně odchycena paničkou, abych se do toho nějak nemotala) a s jeho významnou pomocí se nazlobené hmyzáky povedlo úspěšně odehnat, ale beztak si myslím, že 2-3 pigára milá Fanny ráčila obdržet. Když strká čumák tam, kam nemá, tak se nemůže divit. 🙂
Panička posléze zbytek cesty průběžně kontrolovala, zda Fanny nemá na ty ďobance nějakou negativní reakci, ale vše vypadalo v pořádku.

P.S. Když už jsme pak byly nastoupené v kufrovém prostoru naší cestovatelské boudičce, Fanny se mne ráčila optat, jakto že ji, chudinku malou, nikdo nelituje, když prošla takovým „utrpením“? Nevím, co čekala, ale odpověď byla na snadě: „Když seš takové éro, že pořád lítáš někam kdovíkam a nenecháš se usměrnit v tom, že je nejlepší jít po cestě a ne někde v luftu, dobře ti tak. Třeba ti to pro příště již docvakne.“ No jak se dalo čekat, urazila se a většinu cesty domů na mne nehodila ani pohledem. 🙂

Trikolory pod rozhlednou Kopanina 🙂

Na fotogalerii z tohoto jabloneckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Tuto neděli jsme s páníčky podnikli opět s ohledem na dost teplé letní počasí (abychom se hlavně my, trikolory neuvařily či negrilovaly zbytečně na sluníčku) jen takovou odpočinkovější procházku, kdy jsme zamířili na Sedlčansko k obci Týnčany k prozkoumání části zdejší Naučné stezky Petrovicko.

Náš start jsme zvolili na naučné stezce kousek od silnice vedoucí do obce Týnčany, odkud jsme průchodem mezi poli zamířili hned do lesního chládku, což bylo moc příjemné a po chvilce ťapkání jsme zde s Fanny zvládly objevit i 2 „zapomenuté“ louže na cestě, takže jsme je hned obsadily a nutno poznamenat, že vodičky jsme v nich po naší přítomnosti úplně moc nezanechali. 🙂

Bohužel ač se jednalo o naučnou stezku, párkrát jsme si pro ťapkání museli zvolit i nějakou nebarevnou lesní cestu či rovnou udělat jakoby cestu vlastní a to hlavně z důvodu, že v těchto místech asi není stezka již nějak udržovaná či její trasa není respektována majiteli pozemků, jelikož třeba na jednom místě, kudy měla stezka vést byla hustě osázena vzrostlá kukuřice či naučné zastavení stezky se nacházelo uprostřed pastevní ohrady obehnané elektrickým ohradníkem. 🙂

Ale i tímto jsme se nenechali odradit a brali to jako takové zajímavé zpestření, načež +/- kolem vrchu Křemenice jsme si udělali takové hezké ťapkací kolečko, abychom se hezky vyvětraní navrátili na náš start a těšili se na klimatizované zchlazení se v naší čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolory polní 🙂

Na fotogalerii z tohoto sedlčanského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotě jsme si s páníčky zavýletovali tentokrát na Lounsko k obci Vroutek v prozkoumání zdejší Naučné stezky Lesů ČR.

Naše ťapnožkování jsme zahájili na okraji obce Vroutek, odkud jsme se po stezce a tím i zasluněné asfaltce vydali směrem k Mlýneckému lesu, kde jsme očekávali trochu víc stinného a „životaschopného“ prostředí. Bohužel v dnešním dost teplém a slunném počasí nám toto ani právě les neposkytl, takže jsme po stezce doťapkali aspoň do drobného chládku u jednoho lesního posezení, kde jsme se hlavně my, trikolory pokusily trochu funěním zklimatizovat (ale šlo to dost blbě), načež poté jsme se vydali po stopách modré barvičky cestou mezi loukou a lesíkem směrem zpátky k obci Vroutek, jelikož beztak na samotné naučné stezce jsme nic naučného fakt nezaznamenali. Cestou jsme ještě zvládli i několikeré zastavení se u pořádných porostů s parádně dozrálými a tím i velmi mňamózními malinami. Ty jsme (ani jeden z nás) tam nemohli jen tak nechat, tak jsme hezky samosbírali do svých tlamiček a výtečně si zamlsali. 🙂

Pokud chcete vidět, jak já nejraději maliny sbírám ( a třeba se přiučit), můžete mrknout na toto VIDEO (najdete samozřejmě i v celé fotogalerii). 🙂

Trikolory prostě vyhlašují pauzing 🙂

Na fotogalerii z tohoto lounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Jelikož nejsme z cukru, i o dnešní celkem teplé neděli jsme se s páníčky vydali na nějaké to vyvětrání se. Tentokrát se naším cílem stalo Litoměřicko u obce Boreč a zdejší Naučná stezka Boreč.

Náš start jsme zvolili u zvířátkových pastvin kousek od silnice, odkud jsme se vydali po zelené barvičce k rozcestí Boreč – pod vrcholem. Odtud jsme se napojili již na samotnou naučnou stezkou a pravotočivě kolem dokola jsme hezkým stinným lesíkem vystoupali až na samotný vrch Boreč. Nutno poznamenat, že cestou vzhůru jsme taktéž narazili i na pár malinových ostrůvků, takže zejména já si zde mohla pocvičit, jak se dělá samosběr malin. 🙂

Tak nějak jsme čekali, že když už budeme nahoře na vrchu, budeme se moci za odměnu za ten výstup pokochat i nějakými krajinnými výhledy, ale ono prdlajs. Výhledy zde byly maximálně do nějakým křovisek či stromů. 🙂

Ovšem výhledově jsme se mohli trochu nabažit při sestupu po stezce z vrchu dolů, kdy jsme narazili na jedno pěkné vyhlídkové místo, z nějž dokonce i panička poznala horu Milešovku. 🙂

Pak jsme se již po stezce dostali zpátky k naší startovní pozici, načež cestou jsme si zde s Fanny zvládly pocvičit synchronizovaný přeskok přes strom, na což se můžete mrknout TADY, jak nám to šlo (najdete to samozřejmě i ve fotogalerii).

Trikolory stoupají na vrch Boreč 🙂

Na fotogalerii z tohoto litoměřického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.