Ani 4. říjnový (tentokrát prodloužený) víkend se u nás neobešel bez nějakého toho výletu, tak si dovolím opět podat hlášení co, kde a jak jsme podnikali. 🙂

V sobotu 26.10. jsme se výletově vydali na Českobudějovicko k obci Lipí, kde jsme si udělali takové hezké vlastní lesní procházkové kolečko, kdy jsme z okraje obce vyrazili lesně po červené barvičce, minouc rozcestí V Dubech (kde jsme s Fanny mohly koštnout vodičku ze zdejší studánky U Pramene) a rozcestí Na Kamenici jsme se napojili na barvičku zelenou, jež nás kolem Horního rybníku, Dolního rybníku a hájovny Lipí dovedla zpátky na náš start. Jednalo se celkově o takový hezký lesní odpočinkový okruh, na němž v zásadě nebylo nic extra zajímavého či zvláštního, ale jedno „kouzlo“ každopádně mělo a to možnost příjemného a úspěšného houbaření páníčků, z čehož ti naši dvounožci měli fakt radost. 🙂

Studánkové trikolory 🙂

 Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Naproti tomu v neděli 27.10. jsme na vandrování vyrazili na Znojemsko k obci Němčičky k prozkoumání Letecké naučné stezky 1939 – 1945 a jejího okolí. Naším výchozím bodem se stal okraj obce Němčičky, kdy jsme se nechali mezipolně vést trasou samotné naučné stezky, jež nás dovedla až k Památníku letecké havárie z roku 1944. No a jelikož se nám nechtělo jít hned zpět, zvolili jsme si na další ťapkání vlastní cestu a to kratší polní pochůzku směrem k místním sadům, kde jsme po nebarevným zpevněných cestách natrefili na vypuštěné Mikulovické jezero a u něj se vyskytující vyhlídkovou věž. Z ní se tedy páníčci zkusili někam rozhlédnout, ale krom toho vypuštěného jezera toho fakt moc neviděli. 🙂
Následně jsme se poté právě od rozcestí Mikulovické jezero napojili na červenou barvičku a průchody kolem místních sadů jsme se navrátili na naše výchoziště a příjemně vyvětraní se znovushledali s naší čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Trikolory u památníku 🙂

 Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

A jelikož v pondělí 28.10. byl sváteční den, tak i o něm jsme se vyrazili výletově vyvětrat. Dnes se naše výletové kroky vydaly na Prachaticko k obci Husinec, kde se naším cílem stala Husinecká naučná stezka a její okolí. Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Husinec, odkud jsme se po naučné stezce a následně kousku „modré“ cesty dostali do civilizace zvané obec Těšovice, jíž jsme si udělali drobný civilizační průchod, načež po lesní bezbarvé cestě jsme následně pokračovali procházkově do další civilizace zvané Budkov (takže pro dnešek pro nás, trikolory druhý civilizační zácvik), načež dnešní prochajdové kolečko jsme z Budkova zakončili pochodem pro změnu po červené barvičce zpátky až k naší cestovatelské boudičce. Ač jsme se na celé trase naučné stezky, nic naučného nedozvěděli, úplně mega moc nám to nevadilo, hlavně že jsme byli spolu a udělali si hezkou prochajdu. 🙂

Lesní modelíny 🙂

Na fotogalerii z tohoto prachatického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní neděličce se naše výletové kroky tentokrát vydaly na Plzeňsko k obci Chotíkov, kde se naším zájmem dnes stala hlavně rozhledna Krkavec.

Naše místní výletování jsme započali na okraji obce Chotíkov, odkud jsme se po žluté barvičce vydali vstříc rozcestí U Chotíkova, odkud jsme se následným příjemným lesním ťapkáním po stopách modré barvičky, cyklostezky a pak i barvičky červené dostali až k samotné rozhledně Krkavec. Prozkoumání rozhledny páníčkům postačovalo jen ze země (ani nějak nezjišťovali, zda-li by se na ní dalo vystoupat či nikoliv), načež jelikož pod rozhlednou byla otevřena rozhlednová venkovní občerstvovna, neodolali jsme a střihli jsme si tu příjemnou kafíčko-čajíčkovou gastroturistiku a my, trikolory jsme si zase pocvičily, jak se máme správně na takovýchto místech chovat (a prý nám to docela i šlo). 🙂

Z rozhledny jsme to pak již jen vzali dolů po červené turistické barvičce kolem rozcestí Pod Krkavcem a následně se znovu střetli s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Trikolory pod Krkavcem 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Ani 2. říjnový víkend se u nás neudál bez výletování, takže tady podávám opět, co, kde a jak jsme podnikali. 🙂

V sobotu 12.10. jsme s páníčky vyrazili na výlet na Semilsko k obci Benecko, kde jsme se vydali prozkoumat místní Naučnou stezku Sojčí.
Naším výchozím bodem se stala Restaurace Bára, odkud jsme se po žluté barvičce vydali k rozcestí Pod Zadním Žalým, načež po červené Bucharově cestě jsme se hezky lesem dostali až na velmi zajímavé místo a to do lokality Rovinka ke zdejší občerstvovně Rovinka, kde bylo v dnešním hezkém počasí venku pěkně návštěvnicky rušno, až jsme měli trochu problém, najít zde nějaké vhodné místečko pro naší sebranku, jak tu bylo zaplněno. Ale úspěšně jsme našli a mohli si zde dopřát příjemnou venkovní gastroturistiku a my, trikolory se nechat drbavě obšťastnit od několik zdejších turistů, které jsme zaujaly a nemohli nám odolat. 🙂
No a abychom se ještě trošku prošli a nemuseli jít na náš start tou samou cestou, od této občerstvovny jsme posléze opět lesem zamířili ťapkavě pro změnu po cyklostezce, cestě Velbloudka a následné žluté barvičce k dnes již známému rozcestí Pod Zadním Žalým, odkud jsme se napojením na červenou barvičku a následně opět kousek stezky naučné proťapkali kolem Hotelu Žalý zpět na náš start a hezky uťapkaní jsme mohli v naší čtyřkolové boudičce následně rozjímat o všech dnešních zážitcích. 🙂

Lesní modelíny 🙂

 Na fotogalerii z tohoto semilského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Naproti tomu jsme se v neděli 13.10. pro změnu výletově nasměrovali do jižních Čech na Českobudějovicko a to k obci Dobčice. Tento výlet byl takovým překvapením od páníčka hlavně pro paničku, jelikož nejdřív jí to neříkalo vůbec nic, ale jakmile jsme dorazili na dobčickou náves, bylo jí zcela jasno – nacházíme se v obci, kde se natáčela česká filmová komedie Babovřesky. Jak už to tak bývá, tak hlavně panička měla v plánu si nás, trikolory tady v Babovřeskách na té známé návsi také fotozvěčnit, ale aby to mohlo proběhnout nějak v klidu, bylo nejprve zapotřebí nás trošku vyběhat a unavit, abychom lépe spolupracovaly. 🙂
Vydali jsme se tedy z okraje obce Dobčice na lesní ťapkání nejprve po místní bezbarvé cestě nazývané Do Hor, jež nás nasměrovala na modrou barvičku, která nás dovedla až k rozcestí Pod Vysokou Bětou, od nějž jsme se následně hezkými bezbarvými cestami Kořenovou a Chrášťanskou nasměrovali zpět do samotné obce Dobčice. Lesní poťapkání bylo moc pěkné, tudíž my, trikolory, jsme posléze paničku odměnily pózovacími kreacemi na té dobčické návsi (avšak panička se s námi nesměla moc přibližovat ke zdejšímu rybníčku, místní čumící kachny zejména mou trikolorní maličkost dosti znervózňovaly až rozčilovaly). 🙂

Trikolory v Babovřeskách 🙂

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotěnce jsme si s páníčky vyrazili vyvětrat ťapičky na Domažlicko k obci Kdyně, kde jsme se vyrazili prozkoumat část zdejší Naučné stezky Za poznáním místních zajímavostí Kdyňska.

Naší startem se stalo od motosilnice nedaleké rozcestí U Sloupku, od nějž jsme po stezce narazili na rozcestí Pod Korábem, kde jsme to následně prochajdově vzali po žlutonaučné cestě a pak i cyklostezce, abychom se hlavně my, trikolory mohly hezky lesně vyběhat, načež takto jsme se přiblížili na dohled k obci Branišov, do níž jsme ale nešli, za to jsme se po modré barvičce dostali ke krásné kapličce uprostřed louko-lesa, kde jsme příjemně porozjímali, načež po nebarevných lesních cestách jsme si doťapkali až do hlavního bodu dnešního výletování a to k rozhledně Koráb. Tu jsme si prohlédli jen tak ze země (pro možný výstup již měli zavřeno), načež jsme si ve zdejší Horské chatě Koráb se mnou, Fanny a páníčky střihli i moc příjemnou gastroturistiku (bylo super, že zde neměli s naší psí přítomností vevnitř problém, čehož jsme si my, trikolory velmi vážily a dle toho se snažily i chovat). 🙂

Následně jsme již od horské chaty Koráb sešli zase dolů po naučné stezce a kolem nám již dnes známému rozcestí Pod Korábem jsme se navrátili na naší startovní pozici a příjemně vyvětraní se mohli přivítat s naší cestovatelskou boudičkou. 🙂

Trikolory pod Korábem 🙂

Na fotogalerii z tohoto domažlického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Ani 4. zářijový víkend se u nás neudál bez výletování, takže tady se s Vámi podělím o info, kde a jak jsme se vyskytovali a co prozkoumali. 🙂

O sváteční sobotě 28.9. jsme tentokrát s páníčky vyrazili na Plzeňsko k obci Kožlany, kde se naším zájmem stala místní Naučná stezka Kožlany a její okolí. Naší startovní pozicí se stalo lučně lesní místo u rozcestí Hradecký potok, který jsem hned po vystoupení z naší čtyřkolové boudičky společně s Fanny musela jít zkontrolovat, načež poté jsme již vyrazili na ťapkání a to hezky lesem po modré barvičce kolem rozcestí Strachovice – u žst., odkud jsme to střihli dále po modré až na samotnou železniční stanici Strachovice, kde však nebylo krom zastávkové budky vůbec nic zajímavého (páníček měl ambice na možnost kafíčkového automatu, ale to byla velká chyba lávky), takže jsme si zde udělali takové vlastní okolozastávkové lesní kolečko po modré, bezbarvé a červené barvičce, až jsme se dostali zpět na nám již dnes známé rozcestí Strachovice – u žst., odkud jsme se dále drželi hezky lesem po červené barvičce, načež kousek před obcí Kožlany jsme se odklonili opět na samotnou naučnou stezku, na níž jsme krom značení na stromech nic jiného naučného nenalezli, a takto jsme se úspěšně dostali zpátky k naší startovní pozici u Hradeckého potoka, jehož vodičkou jsem já s Fanny před naším odjezdem samozřejmě nemohly ještě opovrhnout. 🙂

Úsměv prosím 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

No a o neděličce 29.9. jsme se výletově nasměrovali na Mělnicko k obci Želízy, kde jsme se vydali prozkoumat Okruh V. Levého a jeho okolí. Toto výletování jsme ťapkavě započali na okraji obce Želízy, odkud jsme se po modrozelené barvičce vydali do námi oblíbeného lesa, načež posléze jsme se po chvilce odklonili na žlutou barvičku, jež nás dovedla k barvičce modré, díky níž jsme se dostali ke krásné kapli sv. Máří Magdalény, kde jsme se mohli moc hezky porozjímat. Následně jsme se dále drželi modré barvičky (ale čelem vzad od kapličky), kde jsme mohli průběžně obdivovat různé parádní skalní reliéfy, jeskyni Harfenici, skalní reliéf Sfinga či skalní reliéf Had, od nějž se naše kroky poté ubíraly po neznačené lesní cestě až k jeskyni Mordloch a originálnímu skalnímu útvaru Sedm chlebů, kde jsme si s páníčky zapauzičkovali i s naším svačinkovým „chlebem“. 🙂
Odtud jsme se následně „chytli“ barvičky žluté, s jejíž pomocí jsme se navrátili ke skalnímu útvaru Had a odtud po kousku modré a po větším lesním kousku bezbarvé cesty jsme se dostali k potoku Liběchovka a tudy již po modrozelené barvičce jsme se hezky uťapkaní těšili k naší nedaleké, věrně čekající čtyřkolové boudičce. 🙂

Kuk 🙂

Na fotogalerii z tohoto mělnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O 3. zářijovém víkendu jsme ani tentokrát s páníčky pelešivě nezaláheli doma a po oba víkendové dny vyrazili na samostatné příjemné výletování. 🙂

V sobotu 21.9. jsme se vydali na Nymbursko k obci Ostrá, kde se naším zájmem stala nedaleká Naučná stezka Mydlovarský luh. Naše ťapkání jsme započali na okraji místní chatové oblasti Buda, odkud jsme se po poklidné cyklostezce vydali podél řeky Labe, což se v dnešním dost teplém počasí líbilo hlavně mne s Fanny, takže naše procházkování vypadalo vesměs ve smyslu páníčci ťapkají po cestě a hafiny jsou na břehu řeky, brouzdají se v řece či se snaží celý vodní obsah řeky vypít. 🙂
Stezka nás zavedla drobným odbočením do lesíka i ke zdejší zřícenině hradu Mydlovar, kterou lze charakterizovat jako řádnou zříceninu – našli jsme zde vlastně jen takovou jednu kamennou zídku, načež po stezce jsme poté podél vody pokračovali dále až k rozcestí Ústí Vlkavy do Labe, kde jsme udělali čelem vzad a stejnou trasou podél vody jsme se navrátili zpět na náš start, kde jsme my, trikolory mohly v naší cestovatelské boudičce hezky ufuněně rozjímat o dnešním vodním pošušňání. 🙂

Trikolory na Mydlovaru 🙂

Na fotogalerii z tohoto nymburského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

V neděli 22.9. jsme pro změnu výletově zamířili na Berounsko k obci Hudlice, kde jsme se vydali prozkoumat zdejší Naučnou stezku Krušná hora – Hudlický vrch. Naše ťapkání jsme zahájili na parkovišti u rozcestí Na Vartě, odkud jsme se vydali směrem k rozcestí Bývalý důl a odtud dále hezky lesem po stezce kolem velmi zajímavé Myšlenkové zahrádky až k dnešnímu hlavnímu bodu výletu a to k rozhledně Máminka. Zde jsme se hezky pokochali, panička se zašla „vyšplhat“ i do rozhlednových výšin, zatímco já s Fanny posečkala i s páníčkem v přízemí rozhledny (nutno poznamenat, že nás zde zajímaly i okolní turisté, jelikož hlavně zdejší dětičky měly ve svých ručkách něco k snědku či velmi zajímavě šustili různými pytlíčky, takže jsme byly v pozoru, zda náhodou někde něco neupadne). Takto hezky narozhlednovaní jsme se posléze i tentokrát vydali stejnou cestou zpět na náš start.

Pod Máminkou 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní krásně slunečné podzimní neděli jsme si s páníčky tentokrát vyrazili zavýletovat na Příbramsko k obci Smolotely k prozkoumání části místní Naučné stezky Okolím Smolotel a jejího okolí.

Naším startem se stal od obce nedaleký hřbitov, odkud jsme se po naučné stezce vydali směrem k červené barvičce, kde jsme se pokochali kamenným útvarem Ďáblovo lože, na němž jsem si s Fanny zkusila také i trošku pohovět (upřímně řečeno, nic moc), načež posléze jsme si zdejším lesem proťapkali takovou vlastní „osmičku“ v zásadě po barevně neznačených lesních cestách, kdy jsme procházeli v přízemí vrchu Tisová a následně dorazili na hlavní dnešní bod našeho zájmu a to poutní místo Maková hora s parádním kostelem sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské, u nějž jsme prostě paničce nemohly s Fanny nezapózovat. 🙂

Po kostelíčkovém pokochání a porozjímaní se jsme pak již jen sešli po naučné stezce dolů na náš start, kde na nás čekala naše věrná čtyřkolová boudička. 🙂

Trikolorní modelíny 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Tuto sobotu jsme se tentokrát vydali s páníčky se výletově vyvětrat na Plzeňsko k obci Třebel, kde jsme měli v plánu prozkoumat zdejší Naučnou stezku Krajinou bitvy u Třebele.

Ale jelikož plány jsou od toho, aby nevycházely, pochopitelně to nebylo přáno i nám, jelikož samotná stezka byla před námi dokonale maskovaná (stručně řečeno, nebyly zde po ní ani památky), tudíž naše dnešní výletování by se dalo shrnout jako hezká lesní procházka, zpestřená několika velmi chutnými a osvěžujícími loužemi po cestě, dvěma běžeckými výlety Fanny za srnkami a na závěr příjemným osvěžením se v Kosím potoku. 🙂

Ta louže je prostě naše! 🙂

Na stručnou fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní neděli se naše výletové kroky s páníčky vydaly na Karlovarsko k obci Kyselka k prozkoumání části Naučné stezky Andělská Hora – Kyselka a zdejší rozhledny Bučina.

Naším startem se stalo zdejší dost rozlehlé parkoviště, kde se však nacházela jen naše čtyřkolová boudička a nějaké 2 kamiony, odkud jsme se vydali hned po stezce do lesa, kde na nás po chvilce jako jeden ze zastávkových bodů čekala krásná Lesní kaple. Samozřejmě jsme to zde patřičně prohlédli a prozkoumali, načež poté jsme pokračovali ťapkavě dále a to k rozcestí Pod skalkami skřítků. Odtud jsme se „chytli“ kousku barvičky žluté, přičemž následnými bezbarvými cestami jsme si to chtěli na 2 místech trošku zkrátit, což nám z terénních důvodů nebylo dopřáno (ty bezbarvé lesní cesty jsme prostě v tom lese, ani s pomocí GPS nenašli), takže jsme se po chvíli ocitli opět na barvičce žluté, díky níž jsme se již úspěšně dostali k samotné rozhledně Bučina. Nutno poznamenat, že rozhledna to byla fakt moc pěkná a i výhledově (dle sdělení páníčků) to zde nebylo úplně od věci. 🙂

Trikolory u rozhledny Bučina 🙂

Od rozhledny Bučina jsme následně sešli dále po žluté barvičce dolů k rozcestí Pod Bučinou, načež odtud po cca 500 m jsme si udělali vlastní lesně-stráňový sestup směrem k barvičce modré (opět i zde platilo, že v mapách značené bezbarvé cesty byly zde na místě „neviditelné“), kde nás po chvilce čekala lázeňská civilizační vsuvka, kdy jsme minuli třeba Franieckův pomník, zajímavý turistický přístřešek Jindřichovo sedátko, dále Vilemínino odpočívadlo,řádně rekonstruovaný Ottův pavilon, lehce jsme okoštovali i Ottův pramen, omrkli i Mattoniho vodopád, zvěčnily se i u sochy pana Mattoniho, načež průchodem kolem taktéž řádně rekonstruované Mattoniho vily jsme se navrátili na náš start, kde jsme se moc rádi setkali opět s naší cestovatelskou boudičkou, v níž jsme následně mohli důkladně přejímat o dnešním zážitcích. 🙂

U pana Mattoniho 🙂

Na fotogalerii z tohoto karlovarského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní, konečně teplotněji přijatelnější sobotě jsme se s páníčky tentokrát vyrazili vyvětrat na Pardubicko k obci Bukovka k prozkoumání zdejší Naučné stezky Pernštejnskými rybníky.

Naše ťapkání jsme započali v lese kousek od hlavní autosilnice, odkud jsme se vydali kolem rybníku Dolní Jílovky směrem k Tichému rybníku a posléze až k rozcestí U Zlatého potoka. Nutno poznamenat, že při průchodu právě kolem daných rybníků hlavně panička trnula, jestli se odněkud neozve nějaké kachní kejhání a podobné dráždivě provokativní zvuky, ale naštěstí nic takového nebylo zaznamenáno, takže jsme jako vzorné trikolory dostaly i pochvalu, že se i u rybníků dokážeme chovat kulturně a ne jak utržené ze řetězu. 🙂

Od rozcestí U Zlatého potoka jsme následně dále hezky lesem ťapkali vstříc rozcestí Bukovka – hřbitov, od nějž jsme si udělali z poloviny po cyklostezce a z poloviny po neznačených lesních cestách vlastní ťapkací „kolečko“, kdy tu na nás čekal i rybník Trhoňka, který jsme zvládly taktéž v poklidu, ačkoliv milé Fanny se v něm povedlo i nechtěně se vykoupat (prostě nepřemýšlela pořádně a při testování hloubky vody při okraji rybníku svou přední packou se úspěšně gravitačně převážila dopředu, no a byla tam jak široká, tak dlouhá). 🙂

Po absolvování tohoto vlastního „kolečka“ jsme se poté kousek od hřbitova napojili na druhou část naučné stezky, kudy jsme se úspěšně a již bez nějakých vsuvek vrátili zpět k naší čtyřkolové boudičce. 🙂

„Rybníkové“ trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto pardubického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.