Moje skoro osudová chyba aneb Celesta byla operována

Začátek letošního února nebyl pro mne a mé páníčky zrovna nejpříjemnější. Paničce jsem se v úterý 4.2. večer nezdála úplně ve své kůži (nejevila jsem obvyklý zájem o jídlo a to ani o normálně neodolatelné pamlsky), usoudila tedy, že mi asi nějak něco nesedlo a uvidí se následující den. To se ovšem vidělo, že jsem zájem o jídlo přestala mít úplně, jen jsem pořád pila a do toho jsem svým zadním výchozím otvorem začala prdět malé kamínky a černou vodu. 🙁

Panička tedy nelenila, jelikož jí logicky přišlo, že to není úplně normální, a že zajedeme raději na veterinu, aby mne tam zkontrolovali, jak to tam uvnitř mne vypadá a zda bude stačit jen nějaká podpora na kamínkové vyprdění a bude vyřešeno. Ovšem po provedení kontrolního rentgenu to málem s paničkou seklo z toho, co se jí naskytlo za pohled a to, že jsem měla žaludek a celá střeva až do konce plná štěrkových kamínků (odborně se tomu říká kačírek). No a teď nastalo důležité rozhodnutí, co s tím, jelikož tento stav nebyl sranda a byl i dost vážný. 🙁

Na doporučení paní veterinářky mne zde panička zanechala (ač s velmi těžkým srdcem) na pozorování a podání kapačky do druhého dne, kdy se udělala opět snímková kontrola, zda se kamínky nějak samy pohnuly. Bohužel pokrok nebyl vůbec žádný, takže již jen jedinou možností řešení byla operace, přičemž páníčci neváhali a souhlasili s ní, ač byla nejistá svým výsledkem a taktéž i finančně nezanedbatelná. ;-(

Takže ve čtvrtek 6.2.2020 kolem poledne začal můj operativní boj, kdy o mne a vyčištění mého žaludku i střívek bojovali 3 veterináři cca 3-4 hodiny a při tomto ze mne vyndali neuvěřitelných 1,5 kg toho štěrku.

Posléze si mne na veterině ještě ponechali hlavně kvůli pozorování a kapačkovému zavodnění, přičemž se do mne snažili vpravit i něco k jídlu, čemuž jsem ale zcela odolávala, což nebylo vůbec dobré. V sobotu 8.2. si pro mne po dohodě páníčci přijeli, jelikož krom jídla vše vypadalo dobře a vše svědčilo na to, že s tím jídlem stávkuju kvůli cizímu prostředí mezi cizími lidmi (bez páníčků jsem takto osamoceně a v „cizině“ nikdy nebyla).

Vybavená nepohodlným plastovým krunýřem kolem krku jsem byla kvůli stehům na bříšku páníčky ručně vysazena do naší čtyřkolové boudičky a vyrazili jsme směr domů. Páníčci očividně poznali, že jsem posléze velice ráda mezi svými, vytvořili mi i vnitřní domácí prostor pro mé pooperativní pohodlí, ale i tak jsem ani doma jíst nechtěla (a to ani jindy oblíbené mňamky). Jelikož bez příjmu jídla to nešlo a musela jsem prostě do sebe něco dostávat, abych nabrala sílu a energii, panička mne nedobrovolně (ale za to v této situaci záslužně) při mém odmítání stravy musela krmit jako husu, tzn. na lžíci nandala trochu kašovitého jídla, otevřela mi tlamku, vhodila to ze lžíce do ní a sklapla mi tlamku a držela do té doby, než jsem dané sousto spolkla. V prvním dnech to byl se mnou celkem mazec, jelikož víc jídla spadávalo na zem než do mne, ale pak mi nějak začalo v hlavě spínat, že to beztak do mne panička nějak vpraví, takže nemělo moc smyslu protestovat.

Na základě pozorování a následné kontroly na veterině jsem poté krom již užívaných antibiotik obdržela ještě i nějaké pilule na bolest, jelikož páníčci usoudili, že dobrovolnému jídlu mi brání nějaká bolest v podrážděných trávicích cestách. A usoudili správně, hned druhý den po nasazení těchto pilulí jsem začala sama po troškách jíst a dokonce i dělat průběžně bobky, z čehož páníčci měli převelikou radost (holt jak málo stačí ke štěstí a člověk a ani pes si to normálně neuvědomuje).

Takže se mne povedlo páníčkům hezky rozkrmit, po 14 dnech od operace mi byly vyndány i stehy a konečně jsem mohla jít také na nějakou lehkou prochajdu tady poblíž nás a to bez krunýře a ne jen ve stylu vyčůrat a zpátky domů. 🙂

Vůbec nevím, co mne to s těmi kamínky napadlo a páníčkům to vrtá hlavou též a doufají (a já také), že to byl jen nějaký momentální zkrat a nehodlám ho již opakovat, jelikož to bych už asi hrobníkovi z lopaty bohužel neutekla…

Zde jen pro náhled vkládám snímek z rentgenu, jak to u mne vevnitř vypadalo…

RTG Celesta 🙁
Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Moje skoro osudová chyba aneb Celesta byla operována

Procházka mezi Černocemi + procházka na Blaníku

I tomto víkendu se naše rodinka vydala vyvětrat opět někam na čerstvý vzduch do přírody a zde přináším info, co a jak se dělo. 🙂

V sobotu 1.2. jsme se vydali výletově na Lounsko mezi obce Velká Černoc a Malá Černoc, kde jsme si udělali vlastní lesní procházku v přízemí vrchu Dubina. Už při našem příjezdu to zde počasově vypadlo dosti na vážkách, zda bude pršet či nikoliv, ale když už jsme zde byli, na ťapkání jsme vyrazili, přičemž páníčci průběžně na těch svých utržených sluchátkách sledovali meteoradar, aby se dozvěděli, jak se k nám to pršení přibližuje, abychom včas udělali čelem vzad a zvládli jsme se zejména s ohledem na naši slečnu kočárkovou vrátit nezmokle včas k naší čtyřkolové boudičce.

Nutno poznamenat, že páníčkům to zodpovědně vyšlo tak akorát – jen co jsme se po prochajdě všichni posléze naskladnili na palubu naší čtyřkolové boudičky a zavřeli za sebou všechny dveře, začalo už hezky poprchávat a než jsme se stačili pořádně rozjet zpět k domovu, stěrače naší cestovatelské boudičky měly díky dešti celkem dost práce. 🙂

Radši prý bez komentáře 🙂

Na fotogalerii z tohoto lounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥


I v neděli 2.2. jsme si udělali drobný výlet, ale s přihlédnutím k tomu, že počasově to venku nevypadlo moc vyzpytatelně a taktéž, že se nám nedařilo se vypravit úplně zavčasu, vydali jsme se na výletování za naše „humna“ a to na okružní procházku v „přízemí“ velkého Blaníku.

Nic zajímavého jsme na našem putování krom počínajícího deštění tak nějak nepotkali, i když za zmínku lze vzít, že na jednom místě, které bylo asi lákadlem na lesní zvířátka bylo „rozeseto“ několikero „opuštěných“ zvlhlých bochníků chleba, což pro mne s Fanny bylo neodolatelné lákadlo, kdy nás najednou postihla naprostá hluchota na odvolání od nich, abychom na nich nehodovaly a ráčily se vrátit na cestu, tudíž jsme si od páníčků obě vykoledovaly celkem sekec mazec a měly jsme útrum od možnosti volného pobíhání a čmuchání, jelikož nám páníčci „za odměnu“ nastolili šlajfkové omezení. 🙂
Blaníkové trikolory 🙂
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka mezi Černocemi + procházka na Blaníku

Procházka u Kytína + procházka u Drahelčic

I v letošním roce 2020 jsme nezanevřeli na nějaké to výletování, i když s ohledem na naší mini-paničku Žanetku a její potřeby je třeba se kvůli ní dosti přizpůsobovat. Ale všichni se snažíme vše dohromady skloubit a věříme, že se nám to bude dařit i nadále. 🙂

Na naše první společné výletování jsme vyrazili v sobotu 26.1., kdy se naše výletové kroky vydaly na Prahu – Západ k obci Kytín, kde jsme si udělali premiérovou lesní procházku i s kočárkem. Naší startem se stalo parkoviště u hájovny Kytín, odkud jsme se po zpevněných cestách (hlavně s ohledem na kočárek) vydali vzhůru do lesa a to až k rozcestí Na Soudném, kde jsme posléze udělali čelem vzad a stejnou trasou jsme se navrátili i zpět k naší čtyřkolové boudičce. Ač jsme zde nic extra zajímavého, co by stálo za zmínku, nepotkali, prochajda se nám všem moc líbila, hezky jsme se vyvětrali a jako kočárkově-výletovou premiéru ji můžeme zhodnotit velmi dobře. 🙂

Trikolory hlídačky 🙂

Na fotogalerii z tohoto „prahozápadního“ výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥


I v neděli 27.1. jsme se vydali na „prahozápad“ a to tentokrát poblíž obce Drahelčice a to opět do lesního prostředí do kousku zdejšího Přírodního parku Povodí Kačáku. Naše ťapkání jsme započali kousek za Drahelčicemi v lokalitě Blýskavka, odkud jsme se po přírodně pevné lesní cestě vydali vstříc do lesa. Bohužel tato lesní cesta se poblíž Loučné rokle změnila v dosti kamenitou, což nebylo příliš ohleduplné k naší mini-paničce v kočárku, takže jsme to zde pro jistotu otočili a v poklidu se navrátili zase zpět z naší čtyřkolové boudičce.

P.S. Ono by to možná po těch kamenech z kopce dolů tak nějak i šlo (nám trikolorám by to nevadilo), ale beztak bychom se posléze navraceli zpět stejnou cestou a do kopce by to zde již bylo kočárkově o dost horší, ne-li nemožné, takže jak já, tak i Fanny hodnotíme rozhodnutí páníčků jako správné.

Trikolorní „kukačky“ 🙂

Na fotogalerii z tohoto „prahozápadního“ výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka u Kytína + procházka u Drahelčic

Veselé Vánoce 2019 a PF 2020

Veselé Vánoce prožité v klidu, ve zdraví a s úsměvem všem psím i člověčím kamarádům a známým přejí Celesta, Fanny a páníčci.

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Veselé Vánoce 2019 a PF 2020

Lesní okruh u Mokrouše + Vánoční trhy Plzeň

O dnešní 1. adventní neděli jsme tentokrát s páníčky vyrazili na takové lehké vyvětrání se na Plzeňsko k obci Mokrouše, kde jsme si udělali jen takový vlastní hezký lesní okruh u obce Mokrouše. Naše „kolečko“ jsme započali kousek za obcí u křížku a vedlo nejprve po nebarevné lesní cestě, načež jsme zde zvládli minout i hezké lesní jezírko, které jsme s Fanny prostě musely aspoň trošku prubnout, přičemž po chvilce ťapkání jsme se napojili na zelenou barvičku, jež nás dovedla k rozcestí U Němčiček. No a odtud jsme se již přímo rovně za nosem vydali opět po jiné nebarevné, ale dobře schůdné lesní cestě směrem k našemu startu, čímž jsme naše dnešní kolečko uzavřeli. 🙂

Možná vás napadne otázka, proč jsme kvůli „jen“ lesnímu kolečku vyrazili až k Plzni. Důvody jsou v zásadě 2 a jsou zcela prosté: 1) páníček velice rád řídí a projíždí se autem, 2) z důvodu dnešní první adventní neděli se páníčci chtěli vydat i na nějaké ty adventní trhy a zrovna Plzeň byla zcela na snadě. 🙂

Zmíněných adventních trhů se páníčci zúčastnili samostatně, jelikož pro nás, trikolory by to nebylo nic až tak úžasného, muset se tísnit v záplavě lidí, nemoci se pořádně nikam hnout ani rozhlédnout a být na krátko na šlajfkách a nemoci zkontrolovat ani žádný stánek (hlavně s občerstvením). My jsme na páníčky v poklidu počkaly v naší cestovatelské boudičce, kde nám bylo příjemně a útulně, zvláště poté, co jsme byly předtím takticky „odbaveny“ výše zmíněnou lesní procházkou. 🙂
Lesní trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lesní okruh u Mokrouše + Vánoční trhy Plzeň

Naučná stezka Novostrašecko (část)

Ani o letošním posledním listopadovém dni se nám s páníčky nechtělo jen tak lelkovat doma, takže i dnes jsme se vydali na nějaké to výletování, přičemž naším cílem se dnes stalo Rakovnicko u obce Nové Strašecí a místní Naučná stezka Novostrašecko (část).

Startovní pozici jsme si zvolili poblíž motosilnice u rozcestí Lipina – hájovna, kde si na nás hned po vystoupení u dané hájovny nepříliš přátelsky otevřeli za plotem tlamy 2 domácí hafani, což mne s Fanny celkem rozčertilo, takže jsme se to s nimi šly přesplotově „vyříkat“. Z tohoto však neměli fakt radost páníčci, takže jsme si s Fanny hned na začátku vysloužily sekec mazec. Po našem uklidnění jsme se následně konečně mohli vydat na ťapkání, kdy jsme od hájovny vyrazili po stezce hezky lesem k rybníku Punčocha, který se nám s Fanny velice zamlouval a to až tak, že jsme se od něj nechtěli v zásadě ani moc vzdalovat, takže to vypadalo ve smyslu, páníčci pochodují po cestě, trikolory pochodují na okraji rybníka. 🙂

Právě u rybníka Punčocha jsme se napojili trasově na barvičku modrou, které jsme se drželi po celou dobu přírybničního pochodu, načež kousek za rybníkem Malá Punčocha jsme to střihli lesem po nebarevným cestách, cestičkách a jednom řádném kopcovitém výstupu, u jehož vršku jsme my trikolory vyplašili asi 2 srnčí potvory, přičemž já se nechala celkem lehce odchytit (přece se někam nepoženu přes různé klacky a pařezy), zatímco Fanny se s tím nemazala a pelášila za srnkami. Naštěstí se po chvilce nechala zpětně přivolat a mohli jsme úspěšně doťapkat dnešní prochajdové kolečko zpět k naší, věrně čekající čtyřkolové boudičce. 🙂
Trikolorní úsměv, prosím 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Categories: Úvod | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Novostrašecko (část)

Naučná stezka Mažice + Včelí stezka Úvaly

I 3. listopadový víkend se u nás neudál bez výletování, takže tady opět podávám „report“, co, kde a jak jsme podnikali. 🙂

V sobotu 23.11. jsme se výletově vydali na Táborsko k obci Mažice, kde se naším cílem k prozkoumání stala místní Naučná stezka Mažice.
Naše zdejší výletování jsme započali na okraji obce, kde nás hned svou přítomností přivítala krásná Mažická studánka, kterou jsme s Fanny samozřejmě řádně prozkoumaly, načež poté jsme se ťapkavě mezilučně vydali po samotné stezce, díky níž jsme se dostali i k jednomu rašelinovému jezírku, které jsme společně s Fanny chtěly také důkladněji prozkoumat, ale toto nám bylo od páníčků zamítnuto v obavě z toho, aby jsme v tom jezírku nějak nedobře nešláply a nestala se pak z nás také rašelina (což by páníčci fakt nechtěli). 🙂

Následně jsme pokračovali dále po stezce a poté i bezbarvé „nestezce“, přičemž jsme si takto doťapkali k bezejmennému blatskému rybníku a kolem něj pokračujíc vesměs mezi bažinnými blaty stezkově i nestezkově dále jsme uzavřeli dnešní procházkové kolečko a vrátili se zpět na náš start k Mažické studánce a tím i k naší cestovatelské boudičce. Ač dnes na procházce nebyly žádné významné středobody zájmu, vůbec nám to nevadilo – hlavně že jsme mohli být pospolu a všichni spokojení. 🙂

Studánkové dámičky 🙂

Na fotogalerii z tohoto táborského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥


Naproti tomu v neděli 24.11. jsme turisticky zůstali ve středních Čechách, kdy se naším cílem stal okraj Prahy u obce Květnice a zdejší Včelí stezka Úvaly.

Naše tamější výletování jsme odstartovali na okraji Květnice u Přírodního parku Škvorecká obora – Králičina, odkud jsme se vydali do pěkného podzimního lesa. Po chvilce ťapkání jsme narazili i na Květnickou studánku, která však měla jednu zásadní vadu na kráse a to, že byla zcela vyschnutá. To mne s Fanny fakt úplně nenadchlo a nějak jsme tomu nemohly uvěřit, že budeme bez vodičkového koštu, takže jsme se studánku jaly důkladně prozkoumat do jejích útrob i osobně, přičemž jsme vážně přišly na to, že tady prostě voda momentálně neteče (hlavně že hned u studánky byly provokativně asi 3 hrníčky pro „vyschlé“ ušlé pocestné). 🙂

Posléze jsme si střídavě po stezce, nestezce a opět stezce udělali takové hezké procházkové lesní kolečko, kdy jsme již jen minuli pár naučných zastavení, jinak jsme nic zvláštního nepotkali a příjemně vyvenčení jsme se navrátili na náš start a hups do naší cestovatelské boudičky. 🙂

Trikolorní průzkumnice 🙂

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥


Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Mažice + Včelí stezka Úvaly

Zlatá stezka Zemí hradů (část)

O dnešní sobotěnce se naše výletové kroky tentokrát vydaly na Litoměřicko k obci Kostelec nad Ohří, kde jsme se rozhodli odpočinkově prozkoumat část zdejší Zlaté stezky Zemí hradů.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce, odkud jsme se vydali „po stopách“ červené barvičky. Naše trasa nejprve vedla po hezky bahnité cestě podél pole, z čehož páníčci nebyli moc nadšeni (museli dost koukat pod nohy, aby si do bot nebrali zbytečně moc toho bahýnka), zato my, trikolory jsme nějaké to bahno vůbec neřešily, naopak se nám v něm docela i líbilo. 🙂

Následně jsme se po stezce dostali do lesního porostu, přičemž zde to úplně tak typický les nebyl, spíše to zde vypadalo na takový neudržovaný prales, který mne s Fanny stále lákal k významným odklonům z cesty, což se páníčkům vůbec nelíbilo, jelikož zde nebylo vůbec přehledno, byly zde i různé bažiny a též zde hrozilo, že tu může každou chvíli z nenadání odněkud vyběhnout nějaký ten lesní kopytnatec, takže z preventivních a uklidňujících důvodů jsme si prochajdu s páníčky daly šlajfkově, což nám ale příliš nevadilo (když jsou páníčci v klidu, je to vždy lepší). Takto jsme se dostali až k přechodu říčky Malá Ohře, kde jsme od páníčků dostali dočasné „volno“, takže jsme si společně s Fanny mohly příjemné užít říčkový vnitřní i vnějškový průzkum, načež po této příjemné vsuvce jsme se ve stylu „čelem vzad“ vydali zpátky na náš start, kdy jsme se ke konci z červené barvičky odklonili na bezbarvou pralesní cestu, abychom se zkusili vyhnout těm „bahenním lázním“, které jsme již absolvovali. Upřímně řečeno, těžko říct, co bylo pro páníčky lepší – zda prvotní průchod tím bahýnkem, či nynější průchod dosti neudržovaným „pralesem“ (my, trikolory si samozřejmě poradily v pohodě s obojím). 🙂
Vodní trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto litoměřického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zlatá stezka Zemí hradů (část)

(ne)Naučná stezka svatého Blažeje + Naučná stezka Nový Knín a okolí

I o 2. listopadovém víkendu jsme s páníčky vyrazili zase na nějakou tu turistiku. Pokud se tedy chcete, níže se s Vámi opět podělím o to, kde a jak jsme se vyskytovali a jaké to bylo. 🙂

V sobotu 9.11. se naše výletové kroky vydaly na Toužimsko k obci Branišov, kde se naším cílem stala zdejší Naučná stezka sv. Blažeje. Naše ťapkání jsme započali u Blažejského rybníka, jehož přítomnost mou maličkost i Fanny velmi potěšila a hned po vystoupení z našeho čtyřkolového oře jsme se jaly tento rybník řádně zkontrolovat, jak co se týče vodní kvality, tak též i všeobecně, jestli se ve vodě nevyskytuje nějaký provokující „vetřelec“. Takřka hned vedle toho rybníka jsme následně mohli zkouknout velmi zajímavé pozůstatky kostela sv. Blažeje,taktéž i Křížovou cestu Branišov a k tomu na jednom místě i památnou blažejskou lípu, jíž byl vskutku pořádný kus. 🙂
Od kostela jsme se chtěli vydat na zamýšlenou naučnou stezku, která však na místě nebyla vůbec nijak značena, takže se páníčci snažili její trasu průběžně „zaměřit“ s pomocí map na mobilním „utrženém sluchátku“, přičemž dle map trasa stezky byla v reálu situována do silně neudržovaných míst, tudíž jsme po chvíli snahy usoudili, že tato naučná stezka asi nebude vůbec udržována, takže je již spíše nenaučná. Udělali jsme tedy vlastní lučně-pastvinové kolečko, které jsme si my, trikolory proložily několikerým myšilovem a příjemně, i když nenaučně vyvětráni (a to doslova) jsme se navrátili zpět k naší čtyřkolové boudičce, v níž jsme velmi ocenili její závětří. 🙂

U Blažejského rybníka 🙂

Na fotogalerii z tohoto toužimského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Pro změnu v neděli 10.11. jsem za výletem vyrazili na Příbramsko k obci Nový Knín, kde jsme se rozhodli prozkoumat část zdejší Naučné stezky Nový Knín a okolí. Naším výchozím bodem se stal místní hřbitov, od nějž jsme se po stezce vydali vstříc do krásného, typicky mlhavě podzimního lesa, kdy kousek před obcí Krámy jsme se ze stezky odklonili na bezbarvou lesní cestu a vrhli se na celkem příkrý kopcový výstup, což bylo nepříliš plánované, ale všichni jsme to v pohodě a poklidu zvládli, přičemž kousek před překonáním tohoto kopce se nám, trikolorám povedlo naše páníčky celkem rozzlobit, jelikož jsme zde vyplašili asi 3 srnky, přičemž v mžikovém zápalu jsme se obě za nimi chvatně vydaly. Z tohoto páníčci nebyli vůbec nadšeni, po chvilce se jim povedlo nás odvolat, přičemž za tento výstup jsme si vysloužily (a uznáváme, že po právu) šlajfkové omezení. Pak už jsme jen lesním a polním pochodem dorazili ke krásné kapličce sv. Floriána, kde jsme chvilku porozjímali a posléze se se již jen mezipolně navrátili ke hřbitovu, kde na nás věrně čekala naše cestovatelská boudička. 🙂

Kapličkové trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem (ne)Naučná stezka svatého Blažeje + Naučná stezka Nový Knín a okolí

Procházka u Kokořína + Naučná stezka Pňovský luh

Ani o 1. listopadovém víkendu se nám s páníčky nechtělo jen tak lelkovat doma, tudíž jsme vyrazili zase za nějakým tím výletování. Níže se s Vámi opět podělím o to, kde a jak jsme se vyskytovali a jaké to bylo. 🙂

V sobotu 2.11. jsme výletově tentokrát zamířili na Mělnicko k obci Kokořín na takové vlastní procházkové kolečko. Kokořínsko jsme zvolili hlavně z důvodu, že zde vždy bylo hlavně lesně a celkově přírodně moc pěkně. Naším startem se stalo parkoviště pod Restaurací Kokořín, odkud jsme se po zelené barvičce vydali na kamenitý výšlap vzhůru směrem k rozcestí Podhradská cesta a po zelené stále dále hezkým podzimním lesem a mezi zajímavými megakameny až k rozcestí Na Panském. Odtud jsme se přebarvili na barvičku červenou, načež po chvíli ťapkání nás na trase čekala nečekaná překážka a to více než dvoumetrový železný žebřík směrem dolů. Bohužel jiná obchůzková cesta zde díky megakamenům a skaliskám nebyla možná, takže jsme žebříkový sestup museli s páníčky nějak vymyslet. A jelikož všichni nejsme žádná másla, samozřejmě jsme to dali. Jen doufáme, že nás nikdo odněkud nepozoroval, jelikož by to celkově bylo asi dost úsměvné. Řešení jsme vymysleli ve smyslu, že páníček slezl dolů po žebříku a my, trikolory zeshora vodítkově bržděny paničkou byly po boku megakamene se žebříkem paničkou „vrženy“ dolů do „jámy lvové“, kde nás svými rukami či celým tělem zachytával páníček, aby se nám nic nestalo a neměly jsme zejména hodně tvrdý dopad na pacičky. Vzájemná spolupráce nám šla velmi dobře, načež po absolvovaném žebříku nás čekal ještě mezibalvanový sestup po dřevěných vlhkých schodech, takže páníčci s námi měli opět plné ruce práce, abych někde neřízeně nesklouzly (dle páníčků bychom to celé řešily nejdřív činem a pak až o tom přemýšlely, což by nemuselo být zrovna zdravotně ideální). 🙂
Pak nás již na sestupu po červené barvičce čekalo jen občasné poklouzání se na bahýnku hezky pokrytém mokrým listím či přelézání nějakého toho pořádného spadnutého stromu přes cestu (u jednoho z nich se dokonce i páníčkům povedlo se hezky bahýnkově vyválet po zemi, ale naštěstí bez žádné úhony). Na závěr už nás čekal je průchod místním autokempem (kdy i dnes tu dokonce nějací autokempisti ještě byli) a posléze po autosilnici, kudy jsme se navrátili na náš start a mohli pak v naší cestovatelské boudičce rozjímat o všech dnešních zážitcích.

Kokořínské modelíny 🙂

Na fotogalerii z tohoto kokořínského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Naproti tomu v neděli 3.11. se naše výletové kroky vydaly na Kolínsko k obci Pňov – Předhradí na poklidnější ťapkání než včera a to na Naučnou stezku Pňovský luh. Zde jsme naše prochajdování započali na okraji obce u zdejšího rybníka, po jehož běhu jsme se levotočivě vydali po naučné stezce, jež nás po chvilce dovedla až ohradě s 2 koníky, kteří nás velmi zajímali (ale nějaký bližší kontakt s nimi nám k bezpečnostních důvodu nebyl raději od páníčků dovolen) a my všichni očividně zajímali i je (zkrátka byli zvědaví až na půdu). Následně jsme se ťapkavě ocitli na cestě podél řeky Labe, což se nám, trikolorám velmi líbilo – mohly jsme si zajít okusit labskou vodičku a porozhlédnout se, zda v řece neopruzují nějací opeřenci či jiní tvorové. Volnost podél břehu Labe nám však byla za chvilku ze strany páníčků zamezena a to na základě toho, že se nám s Fanny v jednom břehovém křoví povedlo vyplašit jednu srnku, za kterou jsme se následně i vydaly (já tedy trošku méně, ale milá Fanny s řádným nasazením), ale k potěše páníčků se nás povedlo +/- úspěšně odvolat a odchytit, přičemž z preventivních důvodů jsme pak již procházkovali jen šlajfkově omezeny. 🙂
Podél řeky Labe jsme následně natrefili pořádné vodní zdymadlo Velký Osek a též i stejnojmennou malou vodní elektrárnu, načež následným lesním průchodem po stezce jsme se přiblížili k obci Pňov, přes níž jsme si udělali drobný civilizační průchod, který jsme měli zpestřený možností pokochat se místní památným Oldříškým dubem (bohužel již padlým, ale i tak ceněným, jelikož měl přes sebe vybudovanou i „boudičku“ se střechou). No a naše dnešní ťapkání jsme následně zakončili pochodem po nebarevné cestě přes zdejší archeologické naleziště, kde my, trikolory se snažily hrabavě než něco archeologického nalézt něco myšího, a dostali se tak zpátky na náš start u rybníku.

Trikolory u vodního zdymadla 🙂

Na fotogalerii z tohoto kolínského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka u Kokořína + Naučná stezka Pňovský luh