Tuto neděli jsme si s páníčky tentokrát zavýletovali na Lounsko k obci Krásný Dvůr ke stejnojmennému zámku k prozkoumání zdejšího nepříliš malého zámeckého parku.

Ač to celou cestu počasově vypadalo, že by na daném místě mohlo v době našeho příjezdu a pobytu být ne tak aprílově, bohužel pravý opak se stal pravdou – jen co jsme dorazili na místo, začalo mrholit až jemně pršet, ale jelikož jsme sem již dorazili a nejsme z cukru, tento stav nás zcela nerozházel a i tak jsme se i mezi kapkami deště vydali na ťapkání. 🙂

Nutno tedy poznamenat, že já s Fanny jsme ťapkání dle místního zámeckého nařízení musely absolvovat omezeně na našich vycházkových šlajfkách, ale což, hlavně že jsme s páníčky a můžeme se vyvětrávat. 🙂

V zámeckém parku jsme postupně minuli několik zdejších památek a zajímavostí jako Goethův pavilon, Poustevníkovu rokli, Čínský pavilon, rozhlednu Krásný Dvůr (Gotický templ), pořádně vysoký Obelisk, kruhový Gloriet, který úplně vyzýval k našemu trikolornímu pózování, nebo Panův templ, který mne s Fanny absolutně vůbec nezajímal. 🙂

Takto parkem hezky „kolečkově“ projiti jsme se navrátili i k samotnému zámku Krásný Dvůr, kde jsme svou trikolorní přítomností zvládli dočasně zhezčit zdejší nádvoří, a jelikož jsme sem po našem ťapkání dorazili krátce po zavíračce, takže to zde bylo vše, tudíž ani páníčků kafíčko v zámecké kavárně se již nekonalo (z čehož byly stručně řečeno nepříliš nadšení). 🙂

Trikolory na zámku Krásný Dvůr 🙂

Na fotogalerii z tohoto lounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní neděli se naše výletové kroky s páníčky tentokrát vydali na Třebíčsko k obci Mohelno k prozkoumání místní Naučné stezky Mohelenská hadcová step.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Mohelno, kde jsme se dočetli, že my, čtyřnožníci zde máme zakázán volný rozběh. Nu což, nepříliš nadšení jsme to respektovali a ťapkání tedy absolvovali nezvykle šlajfkově (beztak prý dle páníčků nám to zas tak úplně neuškodilo). 🙂

Hned na začátku stezky jsme mohli zhlédnout Boží muka sv. Antoníčka či zajímavou svítící kravku, načež jsme takto doťapkali k rozcestí Nad Mohelnskou stepí. Zde jsme se lehce porozhlédli, „dopřáli“ si hezky vichrové provětrání se a obrátili se čelem vzad, abychom se vrátili zpět na naučnou stezku, po níž jsme sešli po kamenných schodech za kontroly pasoucích se oveček dolů k rozcestí Papírna, odkud nás pak čekal průchod podél řeky Jihlavy, kde jsme my, trikolory měly oči i uši řádně na šťopkách v tom smyslu, jestli se někde v řece neschovává nějaká ta kachna (žádná ale odhalena nebyla). 🙂
Takto jsme pak doťapkali až k Mohelnskému mlýnu, načež po překonání autosilnice jsme mohli zlehka prozkoumat i zdejší zajímavou jeskyni. 🙂

No pak už jsme se jen drželi samotné naučné stezky, kde jsme se na 2 vyhlídkových místech mohli kochat výhledem na nedalekou Jadernou elektrárnu Dukovany, načež ke konci ťapkání jsme museli dost přidat do kroku, abychom se stihli úspěšně schovat před blížící se průtrží mračen do naší čtyřkolové boudičky, což se nám naštěstí jen tak tak včasně povedlo. 🙂

Trikolory s Jadernou elektrárnou Dukovany 🙂

Na fotogalerii z tohoto třebíčského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotě jsme s páníčky vydali výletově na Jičínsko k obci Vesec u Sobotky k prozkoumání nedaleké Naučné stezky Plakánek a též i zdejšího hradu Kost.

Naším startem se stal okraj obce Vesec u Sobotky (přímo u lavičky Járy Cimrmana), odkud jsme se po modré barvičce vydali na lesně-potoční ťapkání Přírodní rezervací Plakánek. Jednalo se o takovou celkem úzkou vyšlapanou cestu, tudíž pokud se v protisměru potkali i jiní turisté, museli jsme se vzájemně dohodnout, kdo si dá přednost, aby se mohlo pokračovat.
Já jsem to na několika místech vyřešila efektivně po svém a to, že místo po cestě jsem to prostě vzala příjemným Veseckým potůčkem a bylo to. 🙂

Takto jsme doťapkali až k rozcestí Plakánek – údolí, kde na nás začalo i hezky plakavě pršet z nebe, což nás však nemohlo rozházet a i přes to jsme ťapkavě pokračovali dále a to již po naučné stezce podél Oborského rybníka, lávkami přes bažiny, podskalní cestou kolem studánky pod hradem a to až k samotnému hradu Kost.
Ač nejsme úplní hradomilci, když už jsme zde byli, trochu jsme to zde obhlídli a my trikolory, jako hradní paní jsme zde zvládly úspěšně absolvovat i malou gastroturistiku v místní hradní hospůdce, resp. v jejím zahradním posezení. 🙂

Příjemně gastroturisticky obšťastněni jsme se posléze z hradu sešli k rozcestí Kost – pod hradem, od nějž jsme se silničním pochodem vydali po žluté barvičce směrem k obci Podkost, v níž jsme dále po žluté odbočili k místním sadům, kde to již bylo ťapkavě příjemnější než silniční asfalt, načež poté jsme se po chvíli napojili na místní cyklostezku, jež nás dovedla až k rozcestí U bývalé semtínské lípy. No a odtud jsme to již kvůli náhle kazícímu se počasí (rozuměj vichru a opět začínajícímu deštění) střihli zase po silnici do obce Vesec u Sobotky, přes níž jsme podnikli civilizační průchod, a velmi rádi se setkali opět s naší čtyřkolovou boudičkou a zvláště s jejím vnitřním závětřím a teplíčkem. 🙂

Trikolory u hradu Kost 🙂

Na fotogalerii z tohoto jičínského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Tuto neděli se tentokrát naše výletové kroky vydaly na Písecko k obci Vráž k prozkoumání zdejší Naučné stezky Za Vrážským pramenem.

Naším startem se stal meziluční okraj za obcí Vráž, kdy jsme se poté po překonání mašinkových kolejí dostali i do krásného stinného lesíka, kde jsme s Fanny zkoumaly různé informace, co se tu kde šustlo, načež minouc rozcestí Novovrážský rybník jsme po stezce pokračovali dále a to až k hezké studánce Houžvička, kde jsme se mohly příjemně osvěžit a nutno konstatovat, že zdejší vodička byla mňamózní. 🙂

Další naše kroky se poté ubíraly po místní cyklostezce (naštěstí pro nás tu zrovna žádný cyklista neopruzoval, že bychom se mu s Fanny musely nějak vyhýbat) a přes Přírodní rezervaci Žlíbky jsme doťapkali až k rozcestí Pod Starou Vráží. Zde jsme se opět napojili na kousek stezky naučné, kde jsme však na nic naučného nenarazili, zato jsme měli tu čest s krásnou kapličkou U panenky Marie. 🙂

Odtud jsme to pak střihli po nebarevné cestě kolem zámeckého parku až do obce Vráž, kde jsme si ještě prubli i drobnou zahrádkovou gastroturistiku ve zdejší hospůdce, načež poté jsme již krátkým civilizačním průchodem přes obec Vráž doťapkali až na náš start k naší věrné čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolory u studánky Houžvička 🙂

Na fotogalerii z tohoto píseckému výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní hezky slunečné sobotě se naším výletovým cílem s páníčky tentokrát stalo Berounsko u obce Koněprusy a zdejší Naučná stezka Zlatý kůň.

Naše ťapkání jsme započali na horním parkovišti u Koněpruských jeskyní, odkud jsme luční neznačenou cestou sešli dolů až k samotné naučné stezce. Po ní jsme se na tomto místě vydali doleva k silnici, kde po jejím přeťapkání jsme se pak s Fanny mohly hezky lesně lučně proběhnout v Přírodní rezervaci Kobyla, přičemž při tomto jsme zde měli i tu čest s možností zhlédnout zdejší lom Na Kobyle a prošli jsme zde i zajímavým skalním „tunelem“. 🙂

Po tomto „kolečku“ jsme se opět přiblížili k dané silnici, úspěšně jsme ji zase překonali, načež jsme se vydali na druhé ťapkací kolečko po její druhé straně. Zde nás stezka dovedla třeba k lokalitě Houbův lom, kde jsme mohli obdivovat nespočet různých kamenů a kamínků a to bud jen tak „poházených“ či vyskládaných do různých tvarů či obrazců, načež odtud jsme pak po stezce vystoupali hezky do kopce vzhůru k vyhlídce na krásný lom Čertovy schody a pak i na samotný vrch Zlatý kůň se zajímavým kruhovým výhledem do kraje. 🙂

I díky tomuto výhledu jsme nedaleko spatřili, že se směrem k nám žene nějaká dešťová průtrž mračen, takže jsme se zde nějak moc nezdržovali a po stezce sešli až k rozcestí Koněpruské jeskyně. Ty samotné nás až tak nezajímaly (my, trikolory bychom tam stejně nemohly a přece by nás páníčci nenechali jen tak bezprizorně někde uvázané), tudíž jsme zde jen pohledově prošli a doťapkali dolů na parkoviště k naší čtyřkolové boudičce – nutno poznamenat, že to bylo skoro tak akorát, jelikož po chvilce, co jsme se naložili na palubu a vyrazili k domovu skutečně přišlo nějaké to předtím zahlídnuté, blížící se deštění. 🙂

Trikolory u lomu Čertovy schody 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní Velikonoční neděli jsme se již tradičně zúčastnili Velikonočního výstupu (nejen) berňáků na Veselý vrch u Mokrska. Tentokrát se bohužel neúčastnil nikdo z našich známých, ale i tak jsme si to užili a lehce tak poznali i jiné (nejen) berňákomily. 🙂

Pro Fanny byl tento výstup premiérový, takže ze začátku byla dost vyjukaná, kde se najednou vzalo takových hafanů a měla chvilku i respekt z 5-měsíčního berňáckého medvídka, ale za chvilku se z toho oklepala a začala i jiné hafany provokovat k nějakým lumpárnám nebo člověky k tomu, že jí, chudinku malou, nikdy nikdo nepohladí, takže aby to učinili zrovna oni. 🙂

Já jako zdárně znalá, jsem to zvládla v pohodě, na začátku jsem se skoro s každým hafanem musela dojít očmuchat, přičemž toto mi bohatě stačilo a pak jsem si již při výstupu hleděla svého. 🙂

Nahoře pod rozhlednou jsme posléze s Fanny důkladně prozkoumaly, co vše se prodává v podrozhlednové občerstvovně, a chtěly jsme si i něco objednat, což nám ale páníčci nedovolili (prý by tam pro jiné nic poživatelného po naší objednávce nezbylo). S ostatními psími účastníky jsme se zde také nechaly započítat a páníčci korunkami též tradičně přispěli na Berňáčky v nouzi. Suma sumárum se dnes ve výsledku velikonočně sešlo celkově 28 hafanů (člověci se pochopitelně opět nepočítali) a příspěvkově se podařilo vybrat parádních 8 410,- Kč. 🙂

No a jelikož nám dnes přálo i hezké slunečné počasí, nechtělo se nám po výstupu jet jen tak hned domů, takže jsme si samostatně udělali ještě i hezké pohodové ťapkání po cestách kolem rozhledny. 🙂

Mokrskové modelíny 🙂

Na fotogalerii z letošního „mokrskování“ můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní neděli jsme se s páníčky vydali výletově tentokrát na Pardubicko k obci Břehy nedaleko Lázní Bohdaneč k ťapkacímu prozkoumání místního Výrovského okruhu.

Náš start byl zahájen u rozcestí Opatovický kanál, u nějž jsme se hned ze samotného mohly s Fanny i příjemně osvěžit, načež poté jsme vyrazili po žluté barvičce směrem k rozcestí U Soprečského kanálu. Odtud jsme žlutě pokračovali podél toho Soprečského kanálu, jehož vodička nás s Fanny dost zajímala a to až tak, že jsme zvládly vyplašit a prohnat ukrývající se kachny a Fanny to korunovala ještě i přímo koupačkou, jelikož je trdlo a ze břehu jí to sklouzlo do vody o dost víc než čekala. 🙂

Takto „kulturně“ jsme pak došli k vypuštěnému rybníku Nadýmač, který díky svému vypuštění nebyl pro nás trikolory úplně moc zajímavý, takže jsme kolem něj jen tak prošli a stále se držíc žluté barvičky jsme si v poklidu a za příjemného sluníčka doťapkali zdejší okruh kolem rozcestí V Hořičkách až na náš start, kde jsme se s Výrovským okruhem rozloučily opět osvěžením se v Opatovickém kanálu. 🙂

Trikolorní lavičkování 🙂

Na fotogalerii z tohoto pardubického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.