O dnešní neděli jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na Příbramsko k obci Rožmitál pod Třemšínem k okouknutí části zdejší Naučné stezky U Drtiče – Bílá skála a okolí.

Naším startem se stal okraj obce Voltuš, odkud jsme se po žluté barvičce vydali vstříc krásné mohyle Jana Jakuba Ryby, kde jsme trochu porozjímali, načež vystřídáním lesní cesty nebarevné s následným kouskem žluté a opět bezbarvé, zpestřené průchodem kolem anténového vysílače,jsme si takto vlastní trasou docupitali na barvičku modrou, s jejíž pomocí jsme se přiblížili až k samotné naučné stezce, kde jsme si našli hezké vyhlídkové místo do kraje a dále po stezce jsme se nechali dovést až na její druhý konec u bývalého vojenského areálu. No a odtud jsme to vzali nebarevnou, ale dobře pochozí cestou směrem zpět k obci Voltuš, přes níž jsme si udělali na její velikost významný civilizační průchod, „probudili“ svým pochodem několik „psích zvonků“ za ploty zahrad a příjemně vyvětraní jsme se navrátili na náš výchozí bod s naší cestovatelskou boudičkou. 🙂

Trikolory u mohyly Jakuba Jana Ryby 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Ani o dnešní neděli jsme jen tak nezaháleli doma a vydali se s páníčky na nějaký ten vandr. Dnes naše výletové kroky zamířily na Klatovsko k prozkoumání zdejší Naučné stezky Příroda a lesy Pošumaví a jejího okolí.

Naším startem se stala louka u silnice mezi obcemi Chanovice a Nová Ves, odkud jsme se luční průchodem přes žlutou barvičku a následným lesním průchodem po nebarevné cestě jsme se dostali až ke krásné kapli sv. Vojtěcha i s tekoucí studánkou, jejíž vodičce jsem já s Fanny prostě nemohla odolat. 🙂

Takto příjemně osvěženi jsme se přiblížili do civilizace zvané Újezd u Chanovic, přes nějž jsme si udělali civilizační průchod a napojícně se na modrou a posléze nebarevnou cestu, jsme se ťapkavě docupitali až na samotnou naučnou stezku. V rámci její trasy jsme zvládli minout zajímavý Žižkův kámen, zámecký rybníček (bez kachen, za to s naházenými, lákavými rohlíky), po očku jsme zkoukli i zámek Chanovice a v areálu Informačního centra Chanovice jsme si vyzkoušely, jaké to je být strojvedoucím a mašinkovým „zákazníkem“ ve vagonu. 🙂

Následně jsme prošli kolem skanzenu Chanovice, kde už ale měli zavřeno, ale tam by pro nás, trikolory, stejně asi nic extra zajímavého nebylo, načež poté jsme narazili ještě i na rozhlednu Chanovice. Tam měli sice také zavřeno, ale zas až tak nám to nevadilo, bohatě jsme si vystačili s jejím zhlédnutím nohama na zemi. 🙂

No pak už jsme se jen s postupným vystřídání zbytku stezky naučné, kousku nebarvené, kousku modré a ještě kousku nebarevné cesty dostali zpět na louku k nám dnes již známé žluté barvičce a nabyti zážitky jsme s uťapkanými nožkami i packami zahučeli odpočinkově do naší čtyřkolové boudičky a vydali se spokojeně k domovu. 🙂

„Mašinfíra“ a „zákazník“ 🙂

Trikolory pod rozhlednou Chanovice 🙂

Na fotogalerii z tohoto klatovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotě jsme s páníčky podnikli takové poklidné lesní sobotní ťapkání, kdy se naším cílem tentokrát stalo Plzeňsko u obce Úterý a zejména část zdejší Naučné stezky Údolím Nezdického a Úterského potoka.

Naším výchozím bodem se stalo rozcestí Dolský potok – hájovna, odkud jsme se po modré barvičce vydali do lesně lučních končin, které se nám s Fanny moc líbily, zvláště i z důvodu že podél nás byl k dispozici i Dolský potok, takže jsme měli průběžnou možnost se zajít i osvěžit, když se nám zachtělo (a tedy když páníčci ráčili dovolit) a i luční prostranství, kde jsme mohly zkoumat, zda se někde nenachází nějaká ta myška v díře. 🙂

Takto jsme se úspěšně dostali až k rozcestí Dolský potok, od nějž jsme se chvíli drželi po naučné stezce, úspěšně zde zvládly lávkový přechod pro změnu Úterského potoka a zhlédli i pozůstatky bývalého mlýna Barvírna, načež posléze jsme to již přes cyklostezku a dále nijak nebarevnou lesní cestu střihli zpátky na náš start k hájovně, kde jsme naše zakončení výletu měli zpestřeno přítomností kvokajících slepic ve škarpě u hájovny a též i zčista jasna se vyřítivších a štěkajících minipsů také od hájovny, takže páníčci s námi, trikolorami, měli plné ruce práce – ale my se chtěly se všemi jen kamarádit, fakt (i když s každou tou sortou jinak). 🙂

Luční pózování 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Tuto neděli jsme si s páníčky podnikly takové menší procházkové výletování a to tentokrát na Plzeňsko k obci Ptenín k prozkoumání zdejší Naučné stezky Ptenín – Újezdec.

Naším startem se stala lesní cesta vedoucí od autosilnice mezi obcemi Ptenín a Háje, odkud jsme se vydali na takové poklidné lesní ťapkání. Na stezce samotné i mimo tuto stezku nic zásadního ke zmínění nebylo, krom minutí jedné 150leté památné douglasky (kdo by nevěděl, jedná se takový dost veliký „smrk“).

Z lesa jsem se posléze po nebarevné cestě ocitli mezi poli, načež dle zavelení páníčku jsme si udělali přespolní pochod směrem k našemu startu. No a ještě že páníčci mají dost bystré zraky – po chvilce našeho pochodu se nám podařilo (nechtěně) vyplašit v mladém obilí polehávající, nemálo početné stádo srnek, tudíž z čista jasna se zvedlo a začalo v kvaltu pelášit pryč. V tu dobu jsem však společně s Fanny byla již úspěšně zachycena páníčky a šlajfkově omezena, takže jsme mohly trikolorně již jen pozorovat, kam že se ti kopytnatci ženou, a mumlat si „pod fousy“, že se nám to nelíbí a že bychom jim dali jinak co proto. 🙂

Lesní trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotě jsme si s páníčky tentokrát vyrazili zavýletovat na Královéhradecko, kde jsme dnes zvládli 2 naučné stezky najednou, což byl po nějaké době celkem unikát. 🙂

Jelikož dnes páníčci slavili přesně týden od jejich společného velkého dne D (a my samozřejmě s nimi), naše první posvatební výletové kroky se vydaly na Rychnovsko k obci Bohdašín a to na zdejší, sic krátkou, ale velmi zajímavou Stezku manželů.
Naše ťapkání jsme zde započali u silnice v lokalitě Rokole, kde jsme si nejdříve obešli místní okružní Křížovou cestu Rokole, načež posléze jsme se vydali kolem místních rybníčků (kdy v jednom byla detekována přítomnost pana kačera, ale páníčci byli silně proti tomu, abychom se s ním my, trikolory zašly nějak „kamarádit“) a lesíkově-lučními průchody i na samotnou Cestu manželů. Na ní jsme minuli 15 zajímavých, přemýšlivých zastavení, kostel Panny Marie Rokolské a krásnou schönstattskou kapličku a též i kapličku Panny Marie.
No a nebyla bych to já s Fanny, abychom také nezvládly někde vyčmuchat nějakou tu vodičku (když dneska bylo skutečně dost jarně otepleně), tudíž jsme zdárně zavedly páníčky (dle páníčků prý oni nás, ale víte jak to je…) k místní mariánské studánce, kde jsme se mohly hezky osvěžit a byla to fakt mňamka. O chutnosti zdejší vodičky svědčilo i to, že se zde postupně střídalo nemálo člověků s různými lahvemi či kanystry a čepovali si vodičku do zásoby domů. 🙂

Takto hezky „manželsky“ porozjímaní jsme poté popojeli na druhou štaci dnešního dne (a to zejména z důvodu, abychom se s Fanny mohly také nějak na volno proběhnout). Naším druhým cílem se tedy stal okraj nedalekého Nového Města nad Metují a zejména zdejší Klopotovské údolí a malá stezka Obůrka Klopotov.
Toto ťapkání jsme započali zase u autosilnice, ale to nám až tak nevadilo, jelikož jsme se hned ocitli v krásném klidu lesa, který nás po zelené barvičce dovedl na k rozcestí Klopotovské údolí, odkud jsme se na chvilku odklonili na barvičku žlutou, na níž jsme si prozkoumali místní Lesníkovu studánku a následně se mohli pokochat i Mertovou dírou (rozuměj bývalá vstupní díra do stříbrného dolu), kterou za mříží řádně hlídal pan trpajzlík. 🙂
Poté jsme zde udělali čelem vzad a kolem již minutého rozcestí Klopotovské údolí jsme šli po žluté barvičce dále podél Bohdašínského potoka a to až k rozcestí Klopotovské údolí – obůrka. Zde si mne i Fanny páníčci vzali pod šlajfkovou kontrolu, abychom náhodou nechtěly některé ze zdejších zvířátek nějak plašiti – narazili jsme zde hlavně na nevrlého pana divočáka a několik opeřenců ve voliérách, takže páníčci měli pravdu v tom, že bylo lepší si nás trochu „omezeně“ pojistit. 🙂

Posléze nás čekal drobný civilizační průchod na okraji obce, který jsme zvládly celkem dobře, načež u Sepského mostu jsme se chytli červené barvičky, která nás dovedla až na Juránkovu vyhlídku, kde jsme měli Nové Město na Moravě jak na dlani (resp. na pacce) a poblíž jsme mohli zhlédnout i pozůstatky zříceniny hradu Výrov. 🙂

No a pak už nás čekal již jen okolopolní pochod po nebarevných cestách, kdy jsme posléze opět narazili na barvičku zelenou a s její pomocí jsme se hezky uťapkaní ocitli zpátky na našem startu u naší čtyřkolové boudičky. 🙂

Trikolory na Stezce manželů 🙂

Trikolory na Juránkově vyhlídce 🙂

Na fotogalerii z tohoto královéhradeckého výletování 2 v 1  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotě se naše výletové kroky tentokrát vydaly na Žďársko k obci Svratka k prozkoumání zdejší Naučné stezky Borovice lánská a jejího okolí.

Naše ťapkání jsme započali u silnice mezi obcemi Svratka a Kameničky, odkud jsme se po stezce vydali vzhůru do lesa, dosud stále ještě trochu zimně naladěného. Takto jsme se asi kolem 4 naučných zastavení a hlavně podél několika průběžných lesních potůčků dostali na křižovatku „naší“ stezky (tedy jejího konce) s jednou se zdejších cyklostezek, na níž jsme se následně napojili (žádného odvážného cyklistu jsme zde naštěstí nepotkali) a s její pomocí jsme docupitali až k modré barvičce, která se pro nás stala další lesní průvodkyní. Tato nás dovedla k moc pěknému rybníčku Kuchyně, kde jsme to s Fanny řádně zkontrolovaly (žádní vodní opeřenci zde zaznamenáni nebyli), načež následně jsme procházeli i kolem nějakého ubytovacího zařízení zvaného též Kuchyně, ale s žádnou faktickou kuchyní (rozuměj něčím k jídlu) nás nijak nevítali, tak jsem to tu jen tak prošli a přes následný polní průchod jsme se dostali zpět na samotnou naučnou stezku, jejíž trasa (na níž jsme již dnes byli) nás úspěšně dovedla zpátky na náš start. 🙂

Trikolory u rybníčku Kuchyně 🙂

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní první březnové sobotě jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na Litoměřicko k obci Žitenice k prozkoumání hlavně zdejší Hibschovy naučné stezky.

Naším startem se stal silniční okraj u obce Skalice, z nějž jsme se hned vydali na samotnou trasu kýžené naučné stezky. Hned na počátku nás zde ovšem nejdřív sluchově a pak i na vlastní oči překvapila přítomnost několika za sebou se prohánějících, bezohledově hlučících motorkářů, ale naštěstí jak rychle se objevili, tak zase zmizeli, tudíž jsme se mohli vydat na poklidné lesní cupitání. 🙂

Hezky písečným lesem jsme se dostali až k místní střelnici v lese, kde byl naštěstí v době našeho průchodu střelecký klid, ale beztak si mne s Fanny vzali páníčci pod šlajfkovou kontrolu – co kdyby se někde ozvalo nějaké to bum bác. 🙂

Po stezce jsme posléze pokračovali dále až k jednomu z jejích záhybů, kde jsme ji dočasně opustili a vydali se na řádný vzestup směrem na Panenský vrch. Nutno poznamenat, že tento výstup nebyl úplně až tak snadný, jelikož zde byla dosti načechraná lesní hlína od nějakého traktoru, do toho to tu bylo chvílemi i hezky podmáčené, takže jsme se i poklouzali a do toho zde ještě byly zanechány ošmikané větve ze stromků asi po nějaké údržbě. Ale jelikož nejsme másla, hezky jsme to zvládli až nahoru, přičemž právě nahoře jsme byli dost fascinováni tím, že ač jsme vystoupali údajně na nějaký ten vrch, nic tady zvláštního nebylo krom turistického posezení. 🙂

Abychom si tedy užili nějaký ten vrch, následně jsme se napojili na modrou barvičku, která nás dovedla pro změnu na vrch Křížová hora. Tady toho taky tedy úplně moc k vidění nebylo, ale byl tu aspoň jeden kámen označující samotný vrchol a bylo odtud aspoň trošku i někam rozhledově vidět. 🙂

Ze samotné Křížové hory jsme poté dále po modré kolem rozcestí Pod Křížovou horou a kolem několika pořádných kamenů, které byly pojmenovány po různých cizích pánech, sešli hezky dolů a lučním průchodem jsme se přiblížili zpět ke stezce naučné, po jejíž části, na níž jsme dnes ještě nebyli, jsme to dovandrovali k nám již dnes známé střelnici (v tuhle dobu už tu pro jistotu nebyla ani noha) a s pomocí modré barvičky jsme se hezky uťapkaní vrátili zpět k naší čtyřkolové boudičce, kde jsme posléze mohli hezky rozjímat o dnešních zážitcích. 🙂

Trikolory na Křížové hoře 🙂

Na fotogalerii z tohoto litoměřického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O našem dnešním nedělním výletování jsme s páníčky tentokrát vyrazili na Havlíčkobrodsko k obci Bratčice, kde se naším cílem stala Naučná stezka Tisá skála a okolí.

Naším startem se zde stal okraj obce Bratčice, kde na nás hned štěkotem upozorňoval místní berňula (panička nám ale s Fanny nedovolila si s ním zajít pokecat – škoda, mohly jsme si pokecat více), načež jsme se po naučné stezce vydali hezky do lesíka až k rozcestí Tisá skála, odkud jsme se vrhli na žlutou barvičku, po níž jsme si mezipolně ťapkovně došli až ke kostelu sv. Bartoloměje u obce Podmokly. Zde jsme se trochu rozkoukali a posléze po nebarevných lučně-lesních cestičkách jsme se navrátili zpět ke žluté barvičce a tím i k samotné naučné stezce, která nás dovedla až na samotný vrch Tisá skála. Já s Fanny jsme z bezpečnostních důvodů pro jistotu zůstaly čekat na páníčky pod samotným vrcholem, jelikož to zde bylo hodně kamenité až klouzavé, takže hrozilo, že bychom mohly někam zapadnout až spadnout, takže proč toto zbytečně riskovat. 🙂

Vrcholově porozjímáni jsme posléze naše kroky vedli zase z vrchu dolů a to k rozcestí Pod Tisou skálou, kde jsme se „chytli“ zelené barvičky a po kousku silnice a následné nebarevné lesní cesty jsme si doťapkali ještě do lokality Zálesí, u níž jsme zkoukli místní památnou douglasku (prostě a jednoduše takový hodně velký „smrk“) a malým civilizačním průchodem přes Zálesí a kus louky jsme se navrátili zpět na náš start s naší čtyřkolovou boudičkou. 🙂

U kostela sv. Bartoloměje 🙂

Na fotogalerii z tohoto havlíčkobrodského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.