Tuto sobotu jsme s páníčky vyrazili na výletování tentokrát na jih Čech na Novohradsko poblíž obce Petříkov k prozkoumání zejména zdejší Naučné stezky Červené blato a okolí.

Naše ťapkání jsme započali u silnice u Jiříkova údolí, u níž samotná naučná stezka začínala, přičemž nás její trasa provedla nejprve provedla lučně-lesní, chvílemi i pěkně kluzkou cestou (pomalu by se zde hodily brusle), načež takto jsme se dostali až k rozcestí Červené blato, z nějž jsme po chvilce ťapkání vkročili až do samotné Národní přírodní rezervace Červené blato.

Tady jsme si s páníčky střihli okružní trasu po dřevěných lávkách podél, přes a kolem zdejším bažin. Nutno poznamenat, že toto ťapkání bylo celkem neobvyklé – na nějaké delší lávky nejsme s Fanny úplně zvyklé, tudíž jsme velmi často chtěli ťapkat mimo tuto „dřevěnou parádu“. Toto se však vůbec nelíbilo páníčkům a to z důvodu, že hrozilo, že bychom se mohly do těch bažin někde neřízeně probořit a stát se tak z nás rašelina (což by skutečně nebylo vůbec žádoucí), takže jsme si v rámci naší bezpečnosti vysloužili šlajfková omezení. 🙂

Krom tohoto jsme na těch lávkách musely být i dost opatrné, aby se nám pacičky nedostaly mezi ta jednotlivá prkýnka a místy tu byly i pěkné nánosy hezky klouzavého ledu, takže muselo být vskutku veselé nás všechny pozorovat, jak se v těchto místech pohybujeme značně připosraženě (my, trikolory, bychom to za normálních, neomezených okolností daly o dost rychleji a levou zadní, ale s ohledem na páníčky jsme to courání musely „strpět“). 🙂

Po absolvovaném bažinovém kolečku jsme se posléze stejnou cestou přiblížili k naší startovní pozici, ale jelikož se nám zde ještě nechtělo úplně „balit kufry“, vydali jsme se ještě na kousek dalšího ťapkání a to po zelené barvičce kousek po silnici až k rozcestí Jiříkovo údolí a odtud dále po zelené do lesa, kde jsme si s Fanny mohly konečně užít nějaké té volnosti. Takto jsme se dostali až k rozcestí U Obelisku, které jsme si poté s pomocí kousku modré a bezbarvé cesty obešli, a držíc se opět zelené jsme zamířili již finálně na náš start se čtyřkolovou boudičkou. Po cestě jsme ještě stihli minout i Penzion Červené blato, v jehož souvislosti páníčkům přišla na mysl možnost nějaké gastroturistiky. Bohužel tato myšlenka byla hodně rychle (k nevoli páníčků) zažehnána, jelikož hned na vstupních dveřích byla vyvěšena cedule, že je tento gastropodnik otevřen jen pro ubytované člověky. Jejich smůla, nevědí o co bez naší přítomnosti přišli. 🙂

„Bažinové“ trikolory 🙂

Trikolorní pózování 🙂

Na fotogalerii z tohoto novohradského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Tuto sobotu jsme si s páníčky zavýletovali na Ledečsko k obci Kouty, kde si páníčci zároveň potřebovali i něco zařídit, tudíž jsme spojili potřebné s užitečným a spojili tak 2 věci v 1, kdy mne s Fanny zajímalo samozřejmě hlavně to výletování. 🙂

Naše ťapnožkování jsme započali v lese kousek za obcí Kouty, kdy se naše kroky ubíraly po nebarevné lesní cestě, kudy jsme se po nějaké chvilce dostali na barvičku zelenou a s její pomocí až na samotný vrchol vrchu Melechov. Zde jsme se pokochali a s Fanny i prozkoumaly zdejší „kamennou pyramidku“, zvláště z důvodu, zda se mezi kameny nenachází nějaká myška (nebo i něco „dobrého“ na zub). 🙂

Posléze nás zelená barvička dovedla až k rozcestí Rohule, kde jsme se pro změnu napojili na barvičku červenou a průchodem přes stejnojmennou lokalitu Rohule a dále jsme se přiblížili na dohled obci Rejčkov. Do něj samotného jsme však nešli. Místo toho jsme to střihli lučně k autosilnici, po níž jsme si udělali krátký cvičný krajnicový pochod, načež poté jsme se z této hlavnější silnice odklonili na takovou minisilničku, s jejíž pomocí jsme minuli zdejší Hotel Kouty. Bohužel však měli zavřeno, tudíž se žádná gastroturistika nekonala, takže jsme pak již posléze jen docupitali příjemně vyvětraní k naší čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolory na Melechově 🙂

Na fotogalerii z tohoto ledečského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní neděličce se páníčků výletovací nožky a naše výletovací packy vyrazily tentokrát vyvětrat na Protivínsko k obci Nová Ves u Protivína, kde se naším cílem stala zdejší Naučná stezka Zelendárky.

Naším startem se stal okraj obce Nová Ves u Protivína, odkud jsme se po stezce vydali kolem zvířátkových ohrad směrem k rozcestí V Pařezí, resp. místně zvaného Údolí klidu Písecké hory, načež posléze jsme průchodech přes zasněženou a zledovatělou louku doťapkali kolem kamenného hraničního mezníku až ke krásnému kamennému památníku s křížkem, kde jsme paničce s Fanny poslušně zapózovaly, ač nám zde nemálo foukalo do oušek, takže jsme skoro chvilkami měli skoro stojací ušiska (ale co bychom pro paničku neudělaly). 🙂

Poté jsme si střihli civilizační průchod obcí Krč, který jsme zvládly moc pěkně a v poklidu a silničně ťapkajíc po stezce dále jsme se dostali k rozcestí Bečelov, od nějž jsme si udělali chvilkový odklon na žlutou barvičku, kdy jsme prošli po břehu Švarcenberského rybníka (kde bylo kachnově klidno, tak jsem byla v poklidu i já sama), načež zde jsme se napojili opět na stezku naučnou, která nás kolem ohrad s kravkami, rozcestí Jalovčí a rozcestí Zelendárky dovedla hezky zase na náš start, kde jsme se hezky uťapkaní s radostí shledali s naší cestovatelskou boudičkou.

Trikolorní modelíny 🙂

Na fotogalerii z tohoto protivínského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Ani o této sobotě jsme jen tak nelenošili doma a vyrazili si s páníčky za aktivním odpočinkem. Tentokrát se naše výletové kroky vydaly na Staroboleslavsko k obci Káraný k prozkoumání části zdejší Naučné stezky Údolím Labe a jejího okolí.

Naše ťapkání jsme odstartovali na okraji obce Káraný, odkud jsme se po červené barvičce vydali lesíko-loukami kolem rozcestí V Doubí až k zajímavému rozcestí Svatý Václav, kde jsme se mohli pokochat parádní kaplí sv. Václava a taktéž i nedalekým prosvištěním několika mašinek. 🙂

Od Svatého Václava jsme posléze za bedlivého bezpečnostního dozoru páníčků přešli mašinkové koleje a po mezipolní trase naučné stezky jsme se přiblížili k obci Byšičky. Tuto jsme si po jejím okraji za dozoru místních krásných koníků za plotem, které jsme celkem zajímali, a i jednoho vysokotónově uštěkaného, silně neurotického německého ovčáka, kterého zajímalo spíš to, jak by náš zpoza plotu sežral, prošli, načež poté nás s Fanny čekal pro změnu krajnicový pochodový trénink po autosilnici, kdy jsme tuto část ťapkání měli zpestřenu přítomností dalších koníků a to v lokalitě Karlov, kdy v ohradě hned u silnice, byl i jeden zvědavý poník, jemuž se moc líbila právě Fanny, přičemž ani ona neskrývala vzájemné sympatie. Ale jejich sympatiím, zvláště takto hned u silnice, kde zákonem schválnosti zrovna muselo pořád něco projíždět, nebyla vůbec nakloněna hlavně panička, tudíž si Fanny s poníkem museli dát fofrem „pac a pusu“ a ťapkalo se dál. 🙂

Po silnici jsme se pak dostali k dalšímu mašinkovému přejezdu, kde se na nás zrovna „usmála“ projíždějící nákladní mašinka, načež po jejím přejezdu jsme mašinkotrať obezřetně překročili a pěškobusem se napojili na červenou barvičku a přes rozcestí Karlov jsme se podél mašinkových kolejí (kde jsme z bezpečnostních důvodů měly útrum s tím pohybovat se na volno) dostali zpět k nám již dnes známému Svatému Václavovi. Zde jsme si to tedy ještě jednou hezky prohlédli a s pomocí místní cyklostezky a části bezbarvé cestičky jsme se vrátili na naši startovní pozici, kde jsme se velmi rádi opět setkali s naší cestovatelskou boudičkou. 🙂

Trikolory u Svatého Václava 🙂

Na fotogalerii z tohoto staroboleslavského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Dnešní neděle se celá nesla v duchu hezky čerstvě napadaného snížku a ne zrovna úplně malého množství na to, že včera nikde nic v zásadě nebylo a přes noc se jen tak někde vzalo cca 15 cm. Z daného sněhového nadělení jsme samozřejmě s Fanny byly velmi nadšené, načež páníčci nás chtěli také nechat v tom snížku i někde prochajdově vyblbnout. 🙂

Výletovací volba padla na Rokycansko, přičemž ale zároveň to sněhonadělení bylo celkově i pěknou komplikací. K původnímu prvotnímu cíli se bohužel díky neprohrnutí nedalo nějak moc dobře vůbec přiblížit, alternativní 2. cíl zase skýtal problém v možnosti zaparkování naší čtyřkolové boudičky, pro změnu 3. alternativní cíl nás k sobě zase nepustil díky kopci a klouzavému ledu na něm a ani 4. vymyšlený cíl nás k sobě nepustil a to díky spadlému stromu přes silnici, kudy jsme měli jet. 🙁

Ze zoufalství a i z důvodu toho, že přece když už jsme sem přijeli, tak se aspoň někde všichni musíme trošku projít a vyvětrat jsme jako 5. výchozí bod zvolili okraj obce Zbiroh u místní Expozice požární ochrany, odkud jsme si udělali krátký civilizační průchod obcí a následně se ťapkavě vydali po krásně zasněžené červené a bezbarvé cestě směrem k obci Chotětín. Cestou jsme taktéž minuli i nějakou zdejší chatovou oblast, tudíž my, trikolory jsme řádně ověřovaly, zda-li od nějaké té chatičky se nevznáší pach nějakých laskomin (měli jsme ale smůlu, jelikož v tomto počasí tu buď nikdo vůbec nebyl nebo chataři byli zalezlí vevnitř). No a před obcí Chotětín jsme udělali zase čelem vzad a tou samou cestou jsme se vydali zase zpět, jelikož jiné cesty, které tu měly lesem vést, byly pod tím sněhem zcela neviditelné a páníčci fakt neměli chuť se tak nějak v podvečer tím sněhem brodit a ještě kdoví kam. Ač se jednalo o takovou kratší a nepříliš zážitkovou procházku, nám s Fanny se moc líbila a to hlavně díky tomu parádnímu snížku. 🙂

Sněžné trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotě jsme se s páníčky vydali na ťapkací výletování tentokrát na Říčansko k obci Tehov k prozkoumání zdejší Naučné stezky Klokočná a jejího okolí.

Naším startem se stala lokalita Hajdaláci kousek za obcí Tehov, odkud jsme se po zelené barvičce vydali k rozcestí Jedlice a odtud jsme si stále hezky lesem ťapkali již po stezce naučné. Ta nás následně provedla i po kousku autosilnice, tudíž jsme zde musely s Fanny být bezpečnostně dočasně omezeny pomocí našich procházkových šlajfek, takže jsme si mohly hezky pocvičit chůzi po krajnici (a že nám to oběma šlo moc pěkně), načež pak už jsme si zase mohly „za dobrou práci“ na volno cupitat zase v lese. K tomu nám posloužil zase kousek naučné stezky, kterou jsme poté na chvíli opustili a vydali se po neznačených lesních cestách jen tak v rámci lesíka Jedlice, kdy jsme se pak napojili zase naučně a to i zároveň cyklostezkově, a po této cestě lemované nepříliš příjemným rozbředlým sněhem a loužemi jsme se navrátili na náš start a poměrně rádi se shledali se suchým vnitřkem naší čtyřkolové boudičky. 🙂

🙂

Na fotogalerii z tohoto říčanského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Tuto neděli jsme se tentokrát s páníčky vyrazili vyvětrat na Turnovsko k obci Hrubá skála a to na Naučnou stezku Podtrosecká údolí a její okolí.

Naším startem se stalo rozcestí Vidlák – rybník, kde se skutečně stejnojmenný rybník nacházel, avšak páníčci byli zásadně proti tomu, abychom se na něj šly s Fanny zblízka či rovnou přímo osobně svým vstupem „podívat“ – no tak jsme jim tedy v tom k naší nelibosti vyhověly, ale víte co jsme si tak o tom asi mohly myslet. 🙂

Naše další kroky se posléze od „zakázaného“ rybníka Vidlák ubíraly po červené barvičce přes lokalitu Kouty, kde jsme pro jistotu musely být pod šlajfkovým dozorem, jelikož se zde všude v okolních (a to poměrně nízce zabezpečených) ohradách vyskytovalo nemálo oveček, tak prý aby nás s Fanny náhodou nenapadlo si jít s nimi nějak „hrát“, načež poté jsme si střihli i civilizační průchod obcí Tachov (kde nic až tak zajímavého nebylo, prostě malá víska) a to k rozcestí Tachov – bus. Zde jsme se po přejití autosilnice a kousku ťapkání vyskytli hned pod zříceninou hradu Trosky. V podhradí této zříceniny jsme narazili i na otevřený gastropodnik Restaurace Trosky, takže jsme se rozhodli pro absolvování zdejší gastroturistiky. Jako slušně vychovaní se nejprve páníčci optali, zda naše trikolorní „maličkosti“ mohou také dovnitř, s čímž zde nebyl vůbec žádný problém, což bylo super, a dokonce jsme zde místní obsluze vytvořily milý úsměv na tváři z toho, jak jsme krásné a též i prý vychované, že dokážeme v klidu počkat u stolu a nedělat zásadní bordel (kontrola roznášených jídel však z dálky pochopitelně probíhala jak z mé strany, tak i ze strany Fanny). 🙂

Gastroturisticky nabaženi (ačkoliv nám, trikolorám, nebylo od páníčků dovoleno si také něco objednat a že bychom si vybraly) jsme posléze pokračovali v dalším ťapkání a to po modré barvičce kolem zdejšího vodojemu a lokality Kopanina, načež posléze nás čekal civilizační průchod obcí Hrubá Skála a pak ještě kousek dál i nezáživný silniční pochod a to až k odbočce k Rokytnickému rybníku, na jehož břehu jsme navštívili i místní pozorovatelnu ptáků. Žádné opeřenstvo tu však přítomno nebylo, což jsem svým nezájmem o rybník potvrdila hlavně já (dle páníčků prý naštěstí) a pokračujíc dále po břehu jsme dorazili až k rozcestí Rokytnický rybník. Odtud jsme se po kousku silnice a pak lesíkem vydali po naučné stezce. Na této trase jsme minuli rybník Hrudka, který nás s Fanny zdálky celkem zajímal, jelikož se odtamtud ozývaly zvláštní zvuky, přičemž po přiblížení k němu bylo zjištěno, že se jednalo jen o spolek bruslících člověků odhrnujících sníh, aby měly hezkou plochu na to jejich bruslaření (takže mne osobně to hned přestalo zajímat, zato Fanny ti pohybující se člověci celkem zajímali dále a pomalu to vypadalo, že by si s nimi šla snad zabruslit taky). 🙂

Na stezce jsme posléze měli ještě tu čest s moc hezkou studánkou Čtyřlístek a výhledem na rašeliništní mokřad Vidlák, načež pak už jsme docupitali zpátky na náš start a hezky uťapkaní jsme se znovushledali s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Podtrosecké trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto turnovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotě jsme se s páníčky vyrazili vyvětrat tentokrát na Jihlavsko k obci Doupě k prozkoumání zdejší Naučné stezky Roštejnská obora a jejího okolí.

Naší startem se stalo rozcestí Malý pařezitý rybník, od nějž jsme vyrazili po modré barvičce do krásně zasněženého lesa, což bylo super, takže jsme se v něm s Fanny mohly i hezky pobrodit či zkoumat zanechané stopy od různých zvířátek či kdovíjakých stvoření. 🙂

Modrá barvička nás posléze přiblížila právě k samotné naučné stezce, kdy jsme její začátek (a pak i konec) museli absolvovat formou vyššího schodového výstupu a sestupu, kdy tyto schody zabudované do dřevěného oplocení bránily tomu, aby se osazenstvo Roštejnské obory mohlo nějak samo přemísťovat, kam by chtělo. Já sama pochopitelně se schody, skrz něž bylo vidět i trochu dolů na zem, neměla problém, vyběhla a seběhla jsem je jako laňka, zato Fanny s tím dělala nejdřív celkem caviky, že jí hlavně nahoru museli páníčky táhnout pomalu jak řepu, ale pak se nechala přemluvit a již to bylo v zásadě v pohodě, ale nutno poznamenat, že velké nadšení to v ní nezanechalo. 🙂

V rámci bezpečnosti naší i obyvatel samotné obory jsme zdejší oborovou část stezky absolvovali ve šlajfkové formě, načež od rozcestí Roštejnská obora a následné žluté barvičce jsme se dočkaly i opět volnosti a dorazili až k hradu Roštejn. Zde na nás v mimosezónní době samozřejmě nikdo nečekal, takže jsme si to tu v zasněžené formě sami lehce obhlédli, načež se odsud naše další kroky ubíraly po barvičce zelené, která nás kolem rozcestí Pod Roštejnem dovedla až do části, kde se této cestě zde říká Růženská (jednalo o nějakou normální lesní rovinatou cestu, kde jsme mohly zkoušet zase sněhové hrátky a zkoumání). Ze zelené barvičky jsme se poté odklonili na bezbarvou lesní cestu (ale jmenovitě pořád Růženskou), kde nás jako jakýsi dnešní „dáreček“ čekala ještě moc pěkná Mirošovská studánka a už jen kousek od ní jsme se posléze setkali opět s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou, do jejíž suchých útrob jsme se všichni moc těšili. 🙂

Trikolory na Roštejně vpravo hleď 🙂

Na fotogalerii z tohoto jihlavského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Tuto neděli jsme se s páníčky tentokrát výletově vydali na Žďársko k obci Radešín, kde se naším cílem stala část Naučné stezky Okolím Bobrové.

Naše ťapkání jsme započali u Balónového pivovaru Radešín, odkud jsme to vzali průchodem kolem Pivovarského rybníka a následně po červené barvičce hezky lesem, kde jsme měli tu čest i s moc hezkou studánkou U Radešína. „Červeně“ jsme pokračovali dále, přičemž to zde ale parádně klouzalo, takže opatrnost byla na místě (pomalu byly potřeba i brusle), a hlavně Fanny také ráčila po chvíli přijít na to, co je to led, a že ten také klouže a to zejména po několika skluzech ve stylu jejího rozběhu a následném rozhodnutí, že bude náhle odbočovat, načež jako první šly neříditelně nejdřív její zadní nohy a pak až zbytek, takže se vyškolila, že ne na vše se splašenost vyplácí. 🙂

Takto jsme za menších či větších skluzů dorazili až k rozcestí Sklenský rybník, který nás s Fanny moc zajímal, ale páníčci nám nedovolili jeho otestování v obavě, abychom se do něj náhodou nějak neprobořily, takže jsme jej prozkoumaly jen tak z cesty. 🙂

Poté se naše kroky ubíraly ještě kousek po červené, poté po nebarevné lesní cestě, která nás dovedla až ke žluté barvičce, odkud jsme si chtěli udělat lesní průchod vstříc zpátky na naučnou stezku, přičemž se nám nechtělo klouzat po ledu, takže jsme to „vylepšili“ lesním průchodem, kde jsme díky sněhu a neviditelným cestám hezky zakufrovali, tudíž jsme si mezi stromy udělali cestu vlastní, kdy naši samocestu jsme měli zpestřenu i přeběhnutím srnky kousek od nás (naštěstí panička ji stihla vidět dříve než my dvě, trikolory, tudíž páníčci mohli učinit bezpečnostní šlajfková opatření, aby zamezili nějakému našemu možnému honu (a prý že dobře udělali). 🙂

Vyhrabajíc se z lesa jsme se konečně ocitli zpátky na ledocestě s naučnou stezkou a napojením se kousek dál zpátky na červenou barvičku jsme se vrátili zpět na náš start (ač to u nás nebývá zvykem vracet se stejnou cestou zpátky, to naše lesní kufrování nám postačovalo, že jsme fakt netoužili po tom, kufrovat dnes ještě vícekrát).

I tak to byla moc hezká procházka a nutno poznamenat, že z naučné stezky byli páníčci „značně poučení“ – za celou dobu jsme totiž nenarazili ani na jedno naučné zastavení, že bychom se bývali mohli i něco dozvědět. 🙂

Sněžné trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Tuto sobotu jsme s páníčky vyrazili na výlet na Rakovnicko k obci Řevničov k prozkoumání Naučné stezky Vůně dýmu a jehličí a jejího okolí.

Naším startem se se stala řevničovská lokalita U Nádraží, odkud jsme se vydali lesíkem po žluté barvičce až k rozcestí Pod Malým Louštínem. Zde jsme se napojili na zdejší cyklostezku, která nás v zásadě dovedla k rozcestí Kluk, od nějž jsme poté ťapnožkovali po červené barvičce a měli tu čest 3x nadcházet nad mašinkovými kolejemi a dokonce na jednom místě měli i štěstí na samotný průjezd mašinky. Páníčci z toho měli celkem radost, ale nám, trikolorám, byla nějaká mašinka vesměs fuk (co z toho – když z ní nekápne nic do papulky, je to stavěno na druhou kolej). 🙂

Červená barvička nás zavedla mimo jiné i k tunelovému podchodu mašinek, kde jsme si s Fanny mohly hezky pocvičit sprinty od paničky na jedné straně „tunelu“ až k páníčkovi na druhé straně „tunelu“ a naopak (a že nám to prý šlo moc pěkně), načež jsme dále po červené doťapkali až k rozcestí Merklův pramen, kde jsme s Fanny mohly detailněji prozkoumat kvalitativní charakteristiky zdejšího stejnojmenného pramene, který jsme tu v reálné podobě i objevili. 🙂

No a odtud jsme se vydali už jen na modrou barvičku, která nás lesem i kousek po silnici dovedla až k mašinkové zastávce Řevničov, kterou jsme si zašli lehce okouknout, ale nic zásadního či zajímavé jsme zde neobjevili (dokonce ani žádnou mašinku), tudíž jsme popošli kousek dál až na náš start k naší cestovatelské boudičce, do jejíž útrob jsme se všichni poměrně dost těšili. 🙂

Trikolory čekají na mašinku 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.