O dnešní neděli jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na Táborsko k obci Choustník, kde se naším cílem stal samotný hrad Choustník a jeho okolí.

Naším startem se stalo parkoviště u silnice v podhradí hradu Choustník, přičemž po zelené barvičce jsme se vydali vzhůru ke hradu Choustník. Nutno poznamenat, že zde bylo celkem pořádně nasněženo, takže výstup k hradu byl dost sněhobrodivý, ale pro nás, trikolory, to byla ve sněhu velká bžunda. 🙂

Trikolory pod hradem Choustník 🙂

Na hradě na nás v tomto počasí samozřejmě nikdo nečekal (prostě bylo pochopitelně zavřeno), načež poté naše ťapkání pokračovalo až na okraj obce Choustník, kde jsme se napojili na nebarevnou cestu, která nás zavedla zpátky do lesa a s její pomocí a i s následnou pomocí i barvičky zelené, jsme si udělali ťapkací půlkolečko kolem vrchu Choustník.

Během našeho výletování jsme průběžně potkali i 2 kolemstojící sněhové „turisty“ (rozuměj sněhuláčky), přičemž na konci našeho výletování páníčci neodolali tomu, aby si nevystavěli také našeho vlastního sněhuláčka. Nutno poznamenat, že se jim moc povedl (dokonce jsme na něj s Fanny poskytly i „materiál“, aby mohl mít háro), ale nejzajímavější na něm byl jeho ksichtík vytvořený z poživatin, takže když se páníčci sněhuláčkem konečně pořádně nabažili, chopila jsem se akce já a sněhuláčka důkladně ožrala, aby nedošlo náhodou k nějaké poživatinové zkáze. 🙂

Náš sněhuláček 🙂

Na fotogalerii z tohoto táborského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotě se naše výletové kroky s páníčky vydali tentokráte na Rokycansko k obci Osek na prozkoumání zdejší lesní lokality U Rožnova lomu.

Původně jsme zde měli v plánu jít po červené barvičce směrem k místnímu hradišti Březina, přičemž již asi po 500 metrech jsme se díky ceduli na stromě dozvěděli, že v této části tu dnes probíhá hon na lesní zvířátka, tudíž v zájmu naší bezpečnosti páníčci museli operativně vymyslet nějakou ťapkací alternativu – když už jsme sem přece dorazili, nepojedeme hned po půl kilometru domů, ne?

Jako alternativní plán páníčci nakonec zvolili ťapkání nikoliv po červené, ale nakonec po žluté barvičce a to hezky zasněženým lesem až na okraj obce Březina. Zde jsme za plotem jednoho domu měli tu čest s berňáckým kolegou, který byl teda celkem dost při těle a díky své konstituci nebyl ochoten se s námi jít blíž seznámit až k plotu, ač my, trikolory, bychom s ním velmi rády z blízka „pokecaly“. Po krátkém civilizačním průchodu jsme se poté napojili na červenou a bezbarvou barvičku a to opět do lesních prostor vstříc našemu startu, kdy hlavně závěr našeho ťapkání byl pořádně sněhobahno-brodivý a navíc ještě zpestřen přeběhnutím srnky pár metrů před námi, takže panička nás, trikolory, musela řádně držet a chvílemi to vypadalo, že budeme v naší holčičí sestavě nacvičovat i disciplínu berňáko-jöring a to klíďo bez lyží a jiných pomůcek. 🙂

Lesní trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní neděli jsme si s páníčky zavýletovali na Rokycansko k obci Hůrky, kde se naším cílem stala stezka Žďárské studánky.

Jednalo se o takové hezké celolesní procházkové kolečko, na jehož trase jsme měli původně potkat několik studánek, jak by se podle názvu stezky čekalo, ale na celé trase jsme zvládli objevit až skoro na konci našeho ťapkání studánku V Zádolí, tudíž alespoň z ní jsme mohli mít radost a my, trikolory, a i okusit kvalitu její vodičky. 🙂

Jinak na stezce nic zásadního nebylo, prostě moc hezká, odpočinková prochajda v klídečku lesa. 🙂

Trikolory u studánky V Zádolí 🙂

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Rok 2019 jsme započali dnešním sobotním výletováním na Brněnsko k obci Rosice k prozkoumání zdejší Naučné stezky Obora Rosice a jejího okolí.

Naším startem se stal okraj obce Rosice, odkud jsme vyrazili hezky do lesa, což bylo moc fajn a zvláště, že zde bylo napadáno i trochu sněhu, takže to bylo samozřejmě ještě lepší. 🙂

V lese jsme si společně s Fanny očmuchávaly vše možné i nemožné a zvládly jsme si i na jednom místě hezky zahopsandovat přes stromovou překážku tam a zpět (viz naše fotogalerie nebo přímo ZDE), což nás moc bavilo a páníčky jsme tím pěkně pobavily také. 🙂

Stezka nás posléze z lesa dovedla až na remízek mezi poli, kde jsme se mohli pokochat památnou planou hrušní, jejíž stáří je odhadováno na 160 let, přičemž odtud jsme se podél kolejí poté vydali zkouknout i místní mašinkovou stanici Rosice u Brna. Páníčkové měli ve skrytu duše v plánu zde absolvovat alespoň automatovou kafíčko-zastávku, ale velká chyba lávky, zdejší mašinková stanice vypadala dosti neuspokojivě a jako by se zde úplně zastavil čas minimálně v minulém století. 🙂

Z nádraží jsme se nebarevným lesní průchodem dostali opět na stezkou naučnou, kde jsme minuli lokalitu U Obrázku s výhledem na lipovou alej směrem k obci Babice, načež nás stezka po kraji lesa, lemovaného několikerými odvzdušňovacími šachtami rosického vodovodu z 18. století dovedla zpět na náš start na okraji Rosic, kde jsme se velmi rádi setkali opět s naší čtyřkolovou boudičkou, v níž jsme mohli hezky rozjímat o celém našem dnešním ťapkání. 🙂

Trikolory nad Rosicemi 🙂

Na fotogalerii z tohoto brněnského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

O dnešní sobotě jsme si s páníčky udělali poslední cestovatelské výletování v roce 2018, kdy jsme zůstali přítomni na našem domovském benešovském okrese, přičemž jsme vyrazili k obci Miličín k prozkoumání zdejší Naučné stezky Čeňka Kraupnera a jejího okolí.

Naše výletování jsme započali na okraji obce u hřbitova, odkud jsme se po stezce vydali přes Křížovou cestu až na vrch Kalvárie, kde jsme ve vší počestnosti prozkoumali místní Kapli Utrpení Páně, načež hezky porozjímaní z tohoto místa jsme po stezce doťapkali až ke skalnímu útvaru Miličínský lev, na nějž jsme si s Fanny s nadšením a bez povzbuzování od páníčků samostatně vystoupaly (páníčci nám sice ve výstupu „nefandili“, zato zase žbrblali, že máme koukat pod packy, kam šlapeme, a dříve myslet, než někam vyrazíme jak tryskomyši, teda tryskohafani). 🙂

Od skalního útvaru Miličínský les jsme si posléze udělali vlastní relaxové „nenaučné“ kolečko do lesního okolí, což znamenalo, že jsme se s pomocí červené barvičky dostali k rozcestí Pod Kalvárií a následně k rozcestí Nad Nuzovem, kde jsme se odklonili pro změnu na modrou barvičku, která však po chvilce pro nás, trikolory, znamenala preventivní šlajfkové omezení, jelikož cesta vedla po jakési asfaltové lesní silnici, na níž bylo patrno, že i po jejím silně kluzkém až místy ledavém povrchu již nějaká vozidla či vozítka jela, tudíž páníčci nechtěli nějak riskovat to, že bychom se z nenadání ocitli tváří tvář nečekaně nějakému pojízdnému odvážlivci, tudíž jednali, jak jednali – prý nám, trikolorám, zpestření ve formě šlajfkového pochodu určitě nijak neuškodí. 🙂

Modrá barvička nás poté dovedla až k rozcestí Třetužel, odkud jsme to „střihli“ pro změnu zase po zelené, přičemž minouc hezké vyhlídkové místo směrem na lyžařský areál Monínec jsme doťapkali zpátky k rozcestí Pod Kalvárií, kde jsme už dnes byli. 🙂

Naše další kroky posléze vedly již opět po stezce naučné, kdy jsme minuli hezkou vyhlídku nad zdejším lomem, načež podél samotného lomu, který k nelibosti páníčků velmi zajímal hlavně Fanny (rozuměj pořád odbíhala se na něj zblízka koukat a páníčci trnuli, že se na něj zkutálí podívat až dolů do jeho kamenných útrob, tudíž vyfasovala zase šlajfku), jsme doťapkali až k začátku již absolvované Křížové cesty a pak tedy i na náš start k naší čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolory na vrchu Kalvárie 🙂

Fotogalerie z tohoto miličínského výletu  je TADY. 

Dnes jsme se tradičně (tentokrát již posedmé) zúčastnili super akce a to Vánočního výstupu (nejen) berňáků na horu Blaník. Setkali jsme se zde zejména s naší super „rodinkou“ kolem chovatelské stanice Trikolore Fortuna a že se nás sešel hezký počet – za psí rodinné reprezentanty jsem tu byla já s Fanny (pro ní to byla tedy premiéra, ale zvládla to velmi dobře, chvilkami až moc) bráška Cargo, skorobráška Draco, moje skoroségra a Fanny mamina Desree, skoroségra Ella a taktéž i můj „milovníK“ Maxík, načež jsme se zde střetli i s „rodinnými“ holkami stafordkami (ty byly v počtu 4 psích kousků), celé setkání bylo velice příjemné, všechny jsme zase po nějaké době moc rádi viděli a vzájemně jsme si udělali hezký výstup i sestup a probrali vše možné a nemožné, co se změnilo, událo či vyskytlo od našeho posledního setkání.:-)
Na výstupu se sešlo celkově cca 52 pejsků (nejvíce berňáčků) a jako každoročně se zde vybírali korunky na Berňáčky v nouzi, kdy se podařilo vybrat krásných 4 700 Kč. 🙂

Moc všem přátelům děkujeme za hezky strávenou část „Štěpána“, všem přejeme vše dobré v novém roce (a hlavně všem dvounohým i čtyřnohým zdraví, zdraví, zdraví) a těšíme se v něm zase na nějaké to společné setkání.

„Rodinka“ Trikolore Fortuna 🙂

Fotogalerie z tohoto blaníkového výletu  je TADY. 

Dnešní 1. svátek vánoční jsme s páníčky oslavili jak jinak než zase nějakým tím výletem. Tentokrát se naším cílem staly Brdy na Příbramsku a zdejší vrch Třemošná a jeho okolí.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Orlov, odkud jsme se po zelené barvičce vydali do krásně zasněženého lesa, což se nám, trikolorám, dost líbilo. Cestou jsme zvládli minout rozcestí pod Třemošnou a Nad Slaninou, načež jsme se takto i s pomocí krátké vsuvky ve formě cyklostezky dostali až k vodní nádrži Pilská. K ní samotné byl ale nějaký bližší vstup zakázán, takže jsme se její velikostí pokochali jen tak zlehka a po očku (tss, ani vodní kontrolní činnost jsme zde s Fanny nemohly provést). 🙂

Od vodní nádrže Pilská jsme se posléze nechali vést modrou barvičkou, která nás zavedla k jinému vodnímu zdroji, v němž jsme se s Fanny mohli konečně hezky kontrolně angažovat, přičemž tímto byla studánka nazývaná Pod Ohrádkou. 🙂

Příjemně osvěženy jsme poté s páníčky pokračovali dále, minouc nám již dnes známé rozcestí Nad Slaninou (ač to zní tak pěkně, tak ať jsme s Fanny čmuchaly, co se dalo, na žádnou reálnou slaninu jsme nenarazily), načež jsme po chvilce dorazili až na samotný vrchol vrchu Třemošná. Ač to byl tedy vrchol, z něj samotného nebylo díky okolnímu stromoví nikam pořádně vidět, přičemž vyhlídkování jsme si užili o kousek dále na nedaleké vyhlídce na skalním útvaru Kazatelna. Museli jsme zde ale všichni být dost opatrní, jelikož to zde klouzalo typicky jak na ledu (aby ne, když tu ten led skutečně i byl), tak abychom nechtěně nesklouzli někam pod skalnatou Kazatelnu nebo kdoví kam. 🙂

No a pak už jsme za hezkého šera po modré barvičce vyrazili kolem rozcestí Pod Malou Třemošnou k rozcestí Orlov a odtud již po kousku žluté barvičky na naší startovní pozici, kde jsme se velice rádi shledali s naší čtyřkolovou boudičkou.

Trikolory na vyhlídce u Kazatelny 🙂

Fotogalerie z tohoto brdského výletu  je TADY. 

O dnešní poslední adventní neděli jsme s páníčky tentokrát zamířili se vyvětrat na Brněnsko nedaleko obce Ostrovačice na hezké předvánoční poťapkání kolem Lipového vrchu.

Naším startem se stalo rozcestí Podkomorská myslivna, kde nás uvítala i zdejší socha Helenky, načež posléze jsme již zamířili po žluté barvičce do klidu a míru zdejšího lesa, v němž se nám moc líbilo. Takto jsme se dostali až k rozcestí Stinská, od nějž jsme se pro změnu nechali vést zelenou barvičkou a to až ke krásné Helenčině studánce, jejíž vodičkou jsme s Fanny neopovrhly a provedly zde kvalitativní šetření, které dopadlo více než uspokojivě. 🙂

Od Helenčiny studánky jsme se poté i nadále drželi zelené barvičky a minutím rozcestí Pod Lípovým vrchem jsme se po chvilce dostali ke druhé studánce dnešního dne a to konkrétně Ríšově studánce. Zde jsme s Fanny jako správné kontrolorky také provedly kvalitativní šetření vodního zdroje (opět dopadlo více než uspokojivě) a taktéž i okoukly místní vánoční stromeček pro zvířátka s několika jablíčky, mrkvičkami apod. Vše tak moc pěkně vonělo, načež páníčci ale nebyli nakloněni tomu, že bychom si mohly ze stromku něco nabídnout dle svého výběru, dané dárečky jsou prý pro lesní zvířátka. Divný, vždyť i my jsme přece také zvířátka a jsme v lese, takže proč bychom si jako „lesní zvířátka“ nemohly něco nabídnout? Fakt logika. 🙂

Následně nás čekalo již jen ťapkání směrem k našemu startu, kdy jsme cestu zvolili dále po modré až k rozcestí u Huberta a od něj pro změnu po žluté barvičce na nám již dnes známé rozcestí Pod Lipovým vrchem a poté již jednoduše šupky dupky přes bezbarvou lesní cestu a červenou barvičku a hle, byli jsme zpět u naší čtyřkolové boudičky. 🙂

A jak jsem již nastínila, jelikož dnešek byl čtvrtou adventní nedělí, páníčci neodolali a vyrazili i tentokrát na nějaké ty vánoční trhy. Tentokrát se naším cílem staly Vánoční trhy v Brně. Jak se dalo čekat (a následně to pak i páníčci potvrdili), byly všude mraky lidí, takže páníčci prozíravě usoudili, že bude lepší, když my, trikolory, zůstaneme hezky v klídku čekajíce uvnitř naší čtyřkolové boudičky, přičemž páníčci si šli ven to vánoční trhování obhlédnout sami. Co nám po návratu vyprávěli, byli se podívat na Moravském náměstí a na náměstí Svobody, celkově tam bylo moc pěkně, stánků také dost a to s opravdu velmi zajímavým a rozmanitým zbožím, ale pro nás, trikolory, by to skutečně nebylo. S Fanny jsme si vystačily s účastí na brněnských trzích takto „na dálku“ a v zásadě nám nic nechybělo. 🙂

Trikolory u Helenčiny studánky 🙂

Fotogalerie z tohoto brněnského výletu  je TADY.