Dnešní třetí adventní neděli jsme tenktokrát strávili „jen“ lesním ťapkáním na Berounsku u obce Kublov a to prozkoumáním místní Naučné stezky Lesní panorama – Velíz.

No a jelikož tento výlet byl hodně nedaleko od naší rodné hroudy v Chodouni, paničce se povedlo přes to její „utržené sluchátko“ (rozuměj mobilní telefon) dohodnout dalšího účastníka našeho ťapkání a to přímo naši chovatelku Zdeňku, která se k nám připojila jak sama o sobě, tak i trikolorními holkami Desree a Ellou (naše panička již prý nechtěla poslouchat, že když jsme prý často takto nedaleko od rodné hroudy, nedáme ani vědět, takže tentokrát jsme vědět dali a povedlo se). 🙂

Ťapkání naší 3-člověčí a 4-psí sestavy jsme započali asi 1 km před obcí Kublov, odkud jsme se vrhli do lesa a následně do mezilučních a mezipolních cest a cestiček, kdy jsme si všechny trikolory mohli hezky v klidu a pohodičce pobíhat a páníčci si mohli mezi sebou slovně vyměňovat různé své dojmy a pojmy, co je nového a nenového apod., načež takto jsme se dostali až do samotné obce Kublov, jíž jsme si udělali krátký civilizační průchod a následně jsme se výšlapem s pomocí žluté barvičky ocitli u rozcestí Velíz, kde jsme mohli zlehka zkouknout kostel sv. Jana Křtitele.
No a z tohoto vršku jsme pak zase (jak jinak) začali scházet dolů a to dále po žluté barvičce až k rozcestí Uhlířka, odkud jsme to střihli již jen jednoduše po červené barvičce, cyklostezce a kousku silnice, kde zákonem schválnosti musel v době naší přítomnosti projíždět svými auty pořád někdo (takže to bylo nepříliš pohodlné), zpátky na náš dnešní start, kde jsme si vzájemně dali „pac a pusu“ a naše výletové „kolečko“ takto zakončili. 🙂

Moc Zdeňce i holkám Desree a Elle děkujeme za velmi milou společnost, bylo to super a snad to zase někdy zopakujeme. 🙂

P.S. A abych nezapomněla a neznalé trošku přiblížila do naší „rodinky“, v rámci naší čtyřnohé sestavy se dnes sešly zástupkyně vrhů C, D, E a F z chovatelské stanice Trikolore Fortuna. Schválně by mne zajímalo, jestli byste nás bez paniččiných popisků zvládli poznat. 🙂

Rodinka Trikolore Fortuna – Celesta, Desree, Ella a Fanny 🙂

Fotogalerie z tohoto berounského výletu  je TADY. 

O dnešní sobotě se naše výletové kroky vydaly nepříliš daleko od naší domoviny a to konkrétně k obci Kouty u Ledče nad Sázavou, kde se naším procházkovým cílem stal vrch Melechov a jeho okolí.

Naším startem se stalo výchoziště lyžařských stop nedaleko za obcí a nutno poznamenat, že zde skutečně několik lyžařů s těmi jejich prkýnky startovalo a víte proč? Bylo to tu zde totiž jak na horách, odhadem asi 20 cm snížku, což bylo super. 🙂

My nelyžaři jsme tedy odtud odstartovali také a zamířili zasněženými lesními cestami – necestami směrem ke zdejšímu lyžařskému vleku, kdy cestou toho snížku možná bylo ještě více. Fanny na to bílé nadělení zpočátku lehce čubrněla, co že to je za divnou studící „hmotu“, ale po chvilce se s tím dost zkamarádila a se sněhem začala být celkem sranda – chvílemi nevypadala snad jako berňák, ale dočasný albín. 🙂

Po průchodu kolem vleku, místní sjezdovky a lesní cesty, kde to celkově vypadalo typicky jak na horách a ne na Vysočině, jsme se sněhově dobrouzdali k zelené turistické barvičce, kterou jsme nejdříve chvilkově jen minuli, abychom prozkoumali místní Melechovskou studánku (vodičku v sobě skutečně i měla a byla mňam mňam), načež jsme se poté s pomocí kousku žluté barvičky dostali k Zeměměřičské věži (která kdysi byla i rozhlednou, ale to už není), kde jsme to hezky prozkoumali, a začali scházet zase dolů a to opět po zelené barvičce (teda +/- v její blízkosti, jelikož její pravá trasa nebyla v tom zasněženu úplně patrná), kdy jsme cestou minuli Památník II. světové války a dostali se až k rozcestí Melechovská tvrz – odbočka. Odtud jsme pokračovali dále jakoby směrem k samotné tvrzi, načež tu jsme dnes osobně nenavštívili (ale už jsem tam u ní jednou při nezasněženu byli, takže víme, o co se jedná) a pokračujíce dále po zelené a pak i po nebarevné cestě jsme se vrátili na náš start k naší cestovatelské boudičce, v níž jsme si konečně s Fanny mohly hezky očistit naše ťapičky od nalepeného snížku (průběžně na procházce jsme to zkoušeli také, ale bylo to dá se říct k ničemu – co jsme pracně očistily, bylo po chvilce ťapkání nabaleno zase zpátky). 🙂

Trikolory na zimním Melechově 🙂

Fotogalerie z tohoto ledečského výletu  je TADY. 

Tuto neděli jsme se tentokrát v páníčky vydali na jih Čech na Českokrumlovsko k obci Chvalšiny, kde původním naším cílem zde byla v lokalitě Červený dvůr Naučná stezka Zámeckým parkem. Bohužel až na místě jsme se díky cedulím dozvěděli, že místní zámek Červený Dvůr v současnosti funguje jako psychiatrická léčebna, přičemž naše cílená naučná stezka se nachází v rámci jeho areálu, do nějž mají ale hafani vstup zakázán. Takže nemile překvapeni se páníčci chopili hledání nějaké alternativy, když už jsme do těchto končin dorazili. 🙂

No a jelikož jsou páníčkové šikovní (v hledání tedy zejména páníček) přesunuli jsme se naší cestovatelskou boudičkou o kousek dál a to na okraj obce Chvalšiny, odkud jsme se po modré barvičce vydali na ťapkání. Po lučním podmáčeném průchodu jsme se u lesa nenadšeně zarazili, jelikož zde byly cedule se zákazem vstupu a se sdělením, že za nimi se nachází vojenský prostor Boletice a jsou zde různá nebezpečí úhony – tudíž došlo na dilema, co teď. Divné ovšem bylo, že i dále v lese za těmi cedulemi byla stále značena modrá turistická barvička, což nám nedávalo moc smyslu, tudíž jsme se rozhodli, že budeme pokračovat dále. Ale jelikož hlavně páníčci měli respekt, že se má jednat o vojenský prostor, já s Fanny jsme byly pro jistotu omezeny na vycházkovou šlajfku (co kdyby náhodou někde bylo něco podivného). Přes parádně rozbahněnou cestu s četnými loužemi a vyježděnými kolejemi jsme se dostali k rozcestí Volský vrch (opět divné, že ve vojenském prostoru je i klasický turistický rozcestník), od nějž jsme dále po modré, mokré lesní asfaltce zamířili k rozcestí Podvořský rybník, kde jsme se teprve dozvěděli zásadní informaci dnešního dne a to, že o víkendech a svátcích je to tu turisticky přístupné v časech 7:00 – 21:00h. Takže kdyby to bylo zveřejněno i jinde, mohly jsme si s Fanny celou tu dosavadní cestu hezky pobíhat po našem, vrrr… 🙂

U Podvořských rybníků jsme si posléze přeběhli přes silnici a zamířili pro změnu na zelenou barvičku. Zde u závory to opět vypadalo, jako kdybychom měli vstupovat snad do minového pole (zase nějaké zákazy, výstrahy, nebezpečí apod.), přičemž opět tu nebylo nic o výjimce o víkendech a svátcích. Jelikož si páníčci nebyli jisti, zda-li za přejitou silnicí nemůže být zdejší režim jinak, zůstaly jsme pro jistotu s Fanny na šlajfkách i nadále (dle páníčků nám to prý stejně nijak neuškodí). 🙂

Zelená barvička nás následně dovedla k našemu dnešnímu původnímu cíli a to léčebně v zámku Červený Dvůr, kolem nějž jsme pokračovali dále až k samotnému rozcestí Červený dvůr, kde jsme se odklonili na červenou barvičku, jejíž cesta byla taková mezipolní (zrovna i povrchově upravovaná), tudíž jsme se zde již s Fanny dočkaly možnosti volného proběhnutí se a očmuchání si všeho dle našeho uvážení. Dokonce i páníčkům se zde šlo dobře, jelikož se zde jednalo o štěrkovou úpravu, což ocenili, zatímco já s Fanny jsme preferovaly hliněný či bahnitý povrch. 🙂

No a takto jsme se přiblížili opět k obci Chvalšiny, přes níž jsme si dali i kousek civilizačního průchodu, abychom se úspěšně dostali zpět k naší cestovatelské boudičce.

Trikolory u zámku Červený dvůr 🙂

A jelikož dnešní neděle byla 2. adventní nedělí v tomto roce, ani tentokrát nás páníčci neochudili o účast na nějakém tom vánočním trhu. Tentokrát jsme si byli omrknout Adventní trh v Českém Krumlově na náměstí Svornosti. Zlehka jsme si to zde s páníčky prošly, ale jelikož zde bylo celkem více lidu, než by pro nás bylo přínosné, a panička se s námi musela pořád někomu vyhýbat nebo s námi pořád někam drcat, pobyly jsme si zde jen chvilku (ale i to nám stačilo na načerpání vánoční atmosféry), načež páníček nás pak odvedl do klidu a pohodlí naší čtyřkolové boudičky, kde jsme mohly vstřebávat všechny dnešní zážitky, zatímco panička si na trhu ještě chvíli rozjímala. 🙂

Adventní trikolory v Českém Krumlově 🙂

Fotogalerie z tohoto krumlovského výletu  je TADY. 

O dnešní neděli jsme si s páníčky vyrazili zavýletovat na sever Čech a to konkrétně na okraj Liberce k prozkoumání zdejšího vrchu Liberecká výšina a okolí.

Naším startem se stalo parkoviště u ZOO u zdejší tramvajové točny, kde i nějaké tramvajky zrovna „odpočívaly“, přičemž odtud jsme zamířili po zelené barvičce hezky do lesa, kde bylo sice pěkně typicky podzimně (mokré listí, pošmourno), ale to nás přece nemohlo odradit. Cestou jsme společně s Fanny zvládly vylekat jedny jiné páníčky se svým zrzavým výmarským ohařem, který si po lesíku kousek níže než my také pobíhal, načež já společně s Fanny jsme jej původně vyhodnotily jako srnku, tudíž hádejte, co následovalo – no jasně, hrr na ní (resp. na něj). Jeho páníčci, chudáci, měli nejdřív hrůzu v očích, že se k nim začaly hnát naše trikolorní „maličkosti“, povzbuzované hulákáním našich páníčků s povelem „Ke mně“, ale jakmile jsme zjistily, že se jedná „jen“ o psa, náš zájem v zásadě opadl a vrhly jsme se na plnění povelu „Ke mně“. 🙂

No a na té stejné zelené cestě se milé Fanny povedlo také i jen její fau pax a to tehdy, kdy nás míjela nějaká turistická paní s velkým deštníkem nad hlavou (pod nějž by se schovali snad ještě další 4 člověci), tudíž milá Fanny musela začít hned svým štěkotem sdělovat, co si o tom „nebezpečí“ myslí, a že ta paní se k ní nemá nijak s tou „obludou“ přibližovat. Takže dnešní ostuda č. 2. 🙂

Následně nás zelená barvička dovedla k rozcestí Mlynářův kříž, kde se stejnojmenný kříž nacházel i ve skutečnosti, takže jsme se jím mohli hezky pokochat a my s Fanny čuchově omrknout i zdejší přístřeškové okolí, jestli tu náhodou nějací jiní turisté nezanechali něco dobrého. No a jelikož začínalo být dost šedivěji než dosud šedavě bylo, panička rozhodla, že nám, trikolorám, nasadí reflexní vesty, abychom byly hlavně lépe vidět. Mne osobně to nijak nevadilo, zatímco Fanny nejdřív čučela na to, co to ta panička na ní upevňuje, ale pak se zdálo, že vše se povedlo, vestičky nám hezky držely a tudíž jsme se vydali na další lesní ťapkání tentokrát po barvičce žluté. Osobně jsem si já, trikolorní moudronoska, troufla tvrdit, že milé Fanny ta vesta moc dlouho nevydrží, ale jelikož jsem paničce nechtěla kazit její nadšení, nechala jsem si to pro sebe. A hle, po cca 5 minutách, co měla Fanny vestu na sobě, se vyřítila zpoza stromu a již ji měla spíše pod sebou v pozici bryndáku na břicho. Nemusím vám asi podrobněji rozebírat, jaké bylo z tohoto stavu zejména paniččino „nadšení“, načež milá Fanny byla posléze počastována označením Trhana (a bylo jí to úplně jedno). 🙂

Žlutá barvička nás následně kolem Skautské studánky dovedla k rozcestí Strážný buk, jehož přítomností jsme se mohli už ve skoro tmě také pokochat, načež pokračujíce dále jsme dorazili až k rozhledně Liberecká výšina. Z důvodu nastalé tmy páníčky ani nenapadlo, že by se chtěli nějak výhledově kochat (stejně by viděli velký prd), ale díky přítomnosti zdejšího gastropodniku je zaujala možnost gastroturistiky. Ta se ale odvíjela od toho, jesli my, trikolory, budeme moci dovnitř také (přece nás páníčci nenechají uvázané někde venku samotné a ve tmě). Vstup i nás, čtyřnožek, nám byl povolen, takže jsme se s Fanny mohly jít zase gastroturistikově vzdělávat. Po našem příchodu to zde tedy nejdříve vypadalo na to, že jsme sem přišli vytřít podlahu, jak jsme mokré vše zkoumaly a nemohly si na první dobrou najít to správné místečko na posed nebo poleh, ale jak jsme se uvelebily, již byl klídeček pohodička. 🙂

Obdařeni troškou gastroturistického tepla a páníčci navíc i něčím dobrým do tlamiček, jsme pak sesklouzali lesem po mokrém listí a kamení vstříc červené barvičce, která nás následně dovedla až k naší čtyřkolové boudičce, do níž jsme se těšily tak, že jsme málem proskočili neotevřeným kufrovým prostorem. 🙂

Reflexní trikolory v lese 🙂

No a jelikož dnešní neděle byla první adventní nedělí v tomto roce, páníčkové nás nemohli neošidit a připravili si pro nás ještě jednu zajímavost a to naši návštěvu na Vánočních trzích v Liberci na náměstí Dr. E. Beneše. Na těchto trzích se mne celkem líbilo, jelikož zde nebylo přespříliš lidí, tudíž jsme se v rámci vodítkových mezí mohly celkem pohybovat a ne se pořád někomu jen vyhýbat či stát, zatímco pro Fanny byly vánoční trhy premiérou, takže byla trochu vyjukaná z toho, co to jsou stánky, procházející lidé, různé vůně ze stánků s jídlem a taktéž i hudební vystoupení na pódiu. Ale jelikož viděla, že se mnou to nic zásadního nedělá, snažila se to brát také tak. 🙂
Dokonce jsme se zde na trzích dočkaly i dárečku od našeho páníčka a to v možnosti trošku okoštovat zdejší punč a také i ochutnat klobásku na studeno právě z jednoho stánku, od nějž nám to s Fanny tuuuze vonělo – nutno konstatovat, že punč i klobáska byly vynikající, ale jako vždy, obojího bylo teda dost málo). 🙂

Adventní trhy Liberec 2018 🙂

Fotogalerie z tohoto libereckého výletu  je TADY. 

O dnešním prvním prosincovém dni se nám nechtělo zůstat jen tak zevlovat doma, tudíž jsme vyrazili se zase někam vyvětrat. Tentokrát jsme zamířili na Žďársko k obci Dolní Bory k prozkoumání zdejší Naučné stezky Poznáváme Bory a okolí.

Naším startem se stal okraj obce Dolní Bory a to hned u rybníčků s kachnami, tudíž hned na začátku bylo „veselo“ a zejména já jsem musela být pod dozorem, aby se mi nějak nepovedlo jít ke kachnám „na pokec“. 🙂

Trasa stezky nás provedla kolem místní kompostárny, která nás příliš nezaujala (nic „voňavého“ z ní nevycházelo) a následně nás dovedla směrem k místnímu geoparku. Ten jsme zejména z důvodu poprašku sněhu oželeli – díky té sněhové mininadílce tam stejně nebylo co vidět. 🙂

Prošli jsme následně kolem rybníků Horní a Dolní Borek, kde jsem se zejména já chopila kontroly přítomnosti kachen, přičemž toto mi bylo umožněno pouze v omezené podobě zdálky a na šlajfce a to z důvodu, že kdyby tam náhodou něco bylo, tak abychom do těch rybníků společně s Fanny nezahučely proboříce se nepříliš silným ledem. 🙂

Na stezce jsme poté narazili na místní sluneční hodiny, na nichž jsme moc čas nezjistili a to díky dnešnímu zimnímu, mlhavému počasí s přítomností trošky napadaného snížku. Ale to až tak moc nevadilo, hodiny jsme stejně rozzářily hlavně my, trikolory. 🙂

No a pak jsme se drželi už jen kousku stezky, načež následně jsme si udělali vlastní ťapkací půlkolečko po bezbarvé a žluté cestě, které nás přes lesíky a louky dovedly zpět k našemu startu u rybníčků s kachnami, načež ty opeřenci tam pořád opruzovali, takže panička si nás, trikolory, vzala zase hezky na paškál, abychom si s těmi kachnami nešly nějak „pohrát“ (kdybychom šly, bylo by to asi hezké tóčo). 🙂

Trikolory uprostřed slunečních hodin 🙂

Fotogalerie z tohoto žďárského výletu  je TADY. 

O dnešní neděli jsme si s páníčky tentokrát zavýletovali trošku dále od naší domoviny a to hlavně z důvodu, že páníček si chtěl zarelaxovat delším řízením naší cestovatelské boudičky. Nám s Fanny to v zásadě nijak extra nevadilo, důležité bylo, že jsme prostě mohly být s páníčky v dosahu. 🙂

Naším cílem se dnes stalo Vyškovsko a to konkrétněji obec Pustiměř a zdejší Naučná stezka Melice.

Startovní pozici jsme zvolili na okraji obce Pustiměř, odkud jsme se po stezce vydali kolem bezejmenné studánky, která pochopitelně nemohla zůstat našimi trikolorními maličkostmi neprozkoumána a neochutnána, načež posléze jsme se lesním průchodem dostali až ke zřícenině hradu Melice. Tady jsme to taktéž důkladně zkontrolovali, ale pro nás, čtyřnožky, to nebylo nic až tak záživného, tudíž jsme si zde našli zábavu svojí (než se páníčci ráčili tím „ničím“ pokochat) a to ve smyslu stráňové hry na honěnou nahoru a dolů. Byla to docela švanda, ale rozjely jsme se až do takové úrovně, že jsme nevěděly, kdy přestat a hrozilo, že v zápalu hry se přerazíme o spadané větve stromů či naletíme přímo do nějakého stojacího stromku, tudíž musela přijít „omezovací korekce“ od páníčků. 🙂

Lesem, loukami a mezipolní cestou jsme dále doťapkali do civilizace zvané obec Zelená Hora, přes níž jsme si s Fanny potrénovaly civilizační průchod (a dle paničky nám to šlo docela dobře), načež následným přírodním průchodem kolem ohrady s daňky, kteří nás velmi za tím plotem zajímali, jsme se dostali do obce Pustiměř. jíž jsme dnes absolvovali civilizační průchod č. 2 a takto jsme se proťapkali až k naší, věrně čekající cestovatelské boudičce a dnešní „kolečko“ jsme tak úspěšně ukončili. 🙂

Trikolory u zříceniny hradu Melice 🙂

Fotogalerie z tohoto vyškovského výletu  je TADY. 

O dnešní typicky podzimní, neslunečné sobotě jsme se nenechali nepříliš pozitivním počasím rozházet a i tak jsme se s páníčky vyrazili vyvětrat tentokrát na Plzeňsko k obci Vojtěšín k prozkoumání odtud nedaleké Naučné stezky Umíř.

Naším startem se stal okraj obce Vojtěšín, odkud jsme vyrazili po modré barvičce, která nás prováděla podél zvířecí ohrady s aktivním elektrickým ohradníkem, díky čemuž jsme od páníčků byly omezeny pomocí našich procházkových šlajfek a to v rámci naší bezpečnosti – prý bychom byly schopny neřízeně zamířit nejen do samotné ohrady a „hledat“ tamní „poklady“, ale hlavně bychom mohly být ublíženy nějakou tou elektrickou peckou z ohradníku, kterého bychom si nevšimly, což by nebylo vůbec žádoucí.

Po ohradním průchodu jsme se konečně s Fanny dočkaly i volnosti a vyrazili následně po bezbarvé lesní cestě a pak i cyklostezce vstříc samotné Naučné stezce Umíř. Nutno poznamenat, že tato stezka byla snad zatím nejkratší, na které jsme dosud byli, jelikož sama o sobě měla snad asi jen 100 m – zajímavé… 🙂

Naučnou stezku jsme si tedy mohli v rámci její „velikosti“ důkladně prohlédnout, kdy jejími hlavními body byla zdejší kaplička, asi 2 zamřížované studny a jeden řopík. 🙂

No a takto hezky pokocháni jsme se následně lesně napojili na žlutou barvičku, z níž jsme se u rozcestí Karlův dvůr odklonili na cyklostezku (v dnešním pošmournu naštěstí bez cyklistů, takže jsme s Fanny měly volné pole působnosti) a tudy jsme se navrátili zpět na naši startovní pozici.

Trikolory řopíkují 🙂

Fotogalerie z tohoto plzeňského výletu  je TADY. 

O dnešní neděli jsme si s páníčky tentokrát zavýletovali na okraj hlavního města Prahy k místní čtvrti Butovice, kde se naším zájmem stala Naučná stezka Prokopské údolí – Butovice a její okolí.

Naším startem se stal okraj Butovic, odkud jsme se leso-lučně vydali na ťapkání, kdy jsme postupně potkali nespočet člověků i jiných čtyřnožců, což bylo pro nás (tedy zejména pro Fanny) moc zajímavé a zvláště i v tom smyslu, že zde vesměs nebylo moc páníčků, kteří by se před námi o své hafany nějak báli, tudíž jsme si mohli hezky čuchově „popovídat“ a dokonce s některými i běhavě zablbnout (což opět bylo hlavně zábavou pro třeštiprdlo Fanny, já Celesta se přece nebudu honit za nějakým psem). 🙂

Krom čtyřnožců jsme po cestě minuli i rozcestí Butovické hradiště a několik zajímavých vyhlídkových míst směrem na Prahu. Posléze nás stezka dovedla i ke studánce Stydlá voda, kterou jsme s Fanny s radostí uvítaly a mohly jsme si zde procvičit synchronizované ověření kvality zdejší vodičky. Nutno poznamenat, že byla fakt mňamózní. 🙂

Dále se naše kroky ubíraly přes mašinkové koleje (samozřejmě za důkladného bezpečnostního dozoru páníčků), načež jsme se takto dostali k rozcestí Prokopské údolí. Zde jsme s pomocí žluté barvičky minuli skalní Pamětní desku Jaroslava Foglara, načež ťapkajíc dále po nebarevné cestě jsme se vyskytli v místní části Klukovice, kde jsme měli v plánu absolvovat gastroturistiku v místním gastropodniku Černý kohout. Původně páníčci zamýšleli, že by se mělo i s námi jednat o interiérovou gastroturistiku – s naší čtyřnohou přítomností (i v počtu 2 kusů) v tamním interiéru by nebyl problém, potíž však byla v tom, že vevnitř bylo totálně plno a hlavně i dost teplo. Ale jelikož jsme se našeho gastroplánu nechtěli jen tak vzdát, páníčci se rozhodli, že to zvládnou i exteriérově na venkovním posezení, za což měli od nás, trikolor, velkou pochvalu – v nějakém utiskujícím hicu by se nám fakt nelíbilo. 🙂

No a pochvalu od nás, čtyřnožek, sklidili i za to, že jsme si zde mohly hezky očuchat i malé králíčky v králíkárně, kdy mne samotnou hodně moc zajímali a zvláště když v té králíkárně začali poskakovat ze strany na stranu, zatímco Fanny na ně nejdřív čučela jak puk (co že se to tam hýbe) a pak se začala opičit v zájmových reakcích po mne. Od těch králíčků se nám skutečně nechtělo moc odcházet, takže páníčci s námi měli trošku práce s tím, aby jsme posléze mohli všichni zase pokračovat v našem výletování. 🙂

Gastroturistikově spokojení jsme se poté vydali po žluté barvičce vstříc rozcestí Klukovice – viadukt, kde jsme se napojili na kousek Naučné stezky Údolím Dalejského potoka a podél mašinkových kolejí se dostali až poblíž Dalejského mlýna, od nějž jsme to „střihli“ po nebarevných klikatých cestičkách směrem ke kapličce na okraji Butovic a dalšími neznačenými klikatkami jsme se navrátili na náš dnešní start a příjemně uťapkaní jsme uvítali přítomnost naší cestovatelské „boudičky“. 🙂

Trikolory v Prokopském údolí 🙂

Trikolorní gastroturistky 🙂

Fotogalerie z tohoto pražského výletu  je TADY. 

O dnešní neděli se naše výletové kroky s páníčky vydali opět po nějaké chvilce na Rakovnicko a to tentokrát k obci Kalivody k prozkoumání zdejší Naučné stezky Kalivodské bučiny a jejího okolí.

Naším startem se stalo lesní parkoviště poblíž automobilové silnice, od nějž jsme se vydali po nebarevné lesní cestě směrem k samotné naučné stezce, kdy jsme příchod k ní měli zpestřen i nutností sestupu pořádným lesním srázem, což nám, trikolorám, nedělalo problém (sešly a vyběhly jsme si jej snad 2 x dolů i nahoru), zato páníčci trošku žbrblali, jelikož sráz byl pokryt pořádnou vrstvou spadaného podzimního listí, takže nebylo vůbec vidno, co se pod tím listím skrývá, takže se snažili co nejopatrněji sejít dolů. Jak se dalo čekat, panička „chtěla“ na jednom místě objevit, co se pod tím listím skrývá, což se jí i splnilo a to ve formě hezkého mokrého a klouzavého stromokořenu, po němž se jak „baletka“ sklouzla a během vteřiny se zvládla nedobrovolně „zasadit“ svou sedací částí těla do listnaté stráně – její nadšení bylo veliké. No a to jsme, my trikolory, nemohly nechat bez povšimnutí, takže jsme jí hned zamířily „na pomoc“ – tudíž její nadšení bylo ještě větší. 🙂

Posléze jsme se již konečně „dohrabali“ na samotnou stezku, která vedla klidným podzimním lesem, což bylo moc fajn. Cestou jsme zvládli minout i štolu Jindřich, v níž se kdysi prý těžilo černé uhlí – tomu jsme s Fanny nerozuměly, k jídlu to prý není, takže jsme to omrkly a vydaly se ťapkat dále. Takto jsme se dostali zpět k automobilové silnici, po níž jsme si udělali krátký pochod, načež jsme se po chvilce napojili na kousek Naučné stezky Uhelná stezka, která byla opět v lesním duchu, což bylo prima. Pak jsme se již napojili jen na modrou turistickou barvičku a již za šera dorazili zpět na náš start k naší cestovatelské boudičce, v níž jsme posléze mohly rozjímat o všech dnes „přečtených“ informacích. 🙂

Trikolory u štoly Jindřich 🙂

Fotogalerie z tohoto rakovnického výletu  je TADY. 

O dnešní sobotě jsme s páníčky vyrazili na vandr tentokrát na Třebíčsko k obci Panenská, kde se naším cílem stala zdejší Pohádková naučná stezka Panenská.

Naším výchozím bodem se stal okraj obce Panenská, kdy po kousku ťapkání jsme u jednoho odlehlejšího domu měli tu čest se 2 malými zvědavými zrzavými hafíky, kterým jsme se s Fanny celkem zamlouvaly, ale po chvíli dalšího našeho ťapkání se vrátili ke svému obydlí – páníčci se obávali, aby nám nechtěli dělat společnost po celou naší procházku, což se naštěstí nevyplnilo (proti pejskům samozřejmě nic nemají, ale neznámí hafani bez viditelných páníčků na obzoru nejsou zrovna důvěryhodní).

Po této úvodní vsuvce jsme se posléze již mohli věnovat v poklidu našemu ťapkání, kdy nás stezka prováděla hezky lesem a měli jsme průběžnou čest s různými dřevěnými postavičkami či zvířátky jako čertem, divokým pašíkem, veverkou, žabkou, drakem. Potkali jsme dokonce i ježibabu, která nás naštěstí nechala na pokoji, načež poté jsme narazili i na postavičku pavouka v silně nadživotní velikosti, jehož se panička nejdřív pěkně lekla, což byla celkem sranda – panička má totiž z pavouků celkem respekt, takže tento obrpavouk byl něco pro ní. Ačkoliv byl jasně dřevěný, zvládla se k němu přiblížit maximálně na 2 metry. 🙂

Dále nás na stezce přivítala i trojice dřevěných muchomůrek, které byly skutečně povedené a i naše trikolorní maličkosti se mezi nimi hezky vyjímaly. 🙂

Následně jsme s páníčky vystoupali na zdejší vrch Sedlo, na němž na nás čekal výhled do krásné podzimní mlhy proložené nastalým drobným mrholením, ale to nás přece nemohlo rozházet. Nutno však konstatovat, že na nás zde čekala i jistá „odměna“ ve formě krásné moudronosné dřevěné sovičky. 🙂

No a jelikož jsme vystoupali vzhůru, logicky jsme zase museli sejít dolů, což bylo dále po stezce kolem dřevěné paní vrány a jejího hnízda a následně kolem parádní dřevěné obří boty, kde jsme naše dnešní ťapkání zakončili a od ní zamířili zpět na náš začátek. 🙂

P.S. Páníčci se pak sami ještě vydali přímo do obce, jelikož tušili, že zde musí někde ještě být úvodní zastavení naučné stezky, které jsme prvotně minuli. A měli pravdu, kousek od ohrady s lamami, pštrosy a husami (prý ještě že nás páníčci ponechali „na palubě“, tato živá stvoření by nás určitě velmi zajímala) byl skutečně start u zdejšího bezejmenného rybníčka, jehož tu hlídali dokonce 2 vodníčci, takže aspoň na konci se mohli páníčci pokochat skutečným začátkem stezky (holt lepší někdy, než nikdy). 🙂

Trikolory v muchomůrkách 🙂

Fotogalerie z tohoto třebíčského výletu  je TADY.